Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?

Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.

Duch...Zdroj: Internet

Kočky vnímají dočasnou stísněnost velice statečně a radostně bytují v pyramidách krámů. Nebydlíme tu dlouho a kočky taje horního patra zatím nepoznaly. Schodiště se dřív schovávalo za dveřmi. Kočky rejdívaly kolem a netušily, že se nahoře skrývá jiný svět. Trosky původního schodiště se teď povalují na dvoře, nové schody si prorazily cestu středem domu, smetly dveře i zeď a vítězoslavně se vyřinuly do temné předsíně v přízemí, aby do ní vpustily zářivé slunce ze střešního okna nahoře. Krásný, sebejistý dům se začal zhluboka nadechovat, jako by těch osmdesát let jen podřimoval a čekal, až přijde H a s pomocí kanga mu protřese všechny faldy.

Nejprve uniknul Kocour. Pár rychlých kroků ze dveří na chodbu. Vlevo schody, které tam nikdy nebývaly, stáčející se někam nahoru. Jasné rozhodnutí. Špička ocásku zmizela v ohybu schodiště. Prosmýkl se budoucí předsíní do budoucí ložnice. Slyšela jsem šustění a nesouhlasné vrčení. Kocour zjistil, že rekuperační trubka končí v krabici plné pilin a nasupeně vylezl se zlostným výrazem dubového mužíčka. Pak s sebou z ničeho nic praštil na zem a švihal ocasem v sádrokartonovém prachu. Snesla jsem mručíčí chuchel nepořádku dolů a v koupelně ho notně proti srsti vyprášila.

Kocour byl krátkou návštěvou jiné dimenze naprosto rozkocený. Celý den mi lezl na klín a velice hlasitě nadával a kvílel. V jednu chvíli si vykračoval po pokoji,  když tu poskočil, jako by šlápnul na rýsováček. Naježil se a zamňančel. Chvíli se s paranoidně vykulenýma očima rozhlížel, pak postupně splaskával, na chvíli si sednul, aby si pro uklidnění párkrát olíznul záda a nakonec se poklusem vojáka v zákopu vydal pod skříň. Situace se opakovala několikrát. Ptala jsem se ho, co tam viděl, ale odmítl o tom mluvit, jako by ani slov nebylo, která by tu hrůzu dokázala popsat.

Včera uprchla Kočka. Dohnala jsem ji ve chvíli, kdy začala v budoucí šatně činit romantické návrhy kyblíku lepidla. Popadla jsem ji a šlo se dolů. Kočka se ošívala, hlasitě protestovala a vzpínala pacičky zpátky k šatně. Dolů jsme se málem nedostaly ve zdraví. Kočce se zjevně nelíbilo dunění nového kovového schodiště, které jsem svým dupáním rozezněla jako zvon Pummerin a rozhodla se, že mi za trest vyškrábe oči.

Sledovala jsem Kočku, abych zjistila, jestli ji návštěva horního patra také vykolejila. Tvářila se však vesele a spokojeně a když v nestřeženém okamžiku vypila z hrnce vodu na špagety, a pak velice štědře pozvracela parapet, okno, topení a záclonu v obýváku, považovala jsem to za obvyklý folklór, nikoliv za vliv nadpřirozených sil.

Koho se však Koččin výlet citelně dotknul byl Kocour. Ve chvíli, kdy Kočka uprchla, byl zalezlý někde ve skříni. Při jejím násilném návratu už stál ve dveřích kuchyně, v obličeji zděšeně naježený výraz „Horror, oh horror!“ středověkého šlechtice, který na předloktí své choti právě objevil skvrnu malomocenství.  

Celý den Kočku obcházel a táhle kvílel. Plížil se za ní, snažil se k ní přičichnout a zároveň zděšeně prchal, když ho svou přítomností překvapila. Po několika hodinách Kočce došla trpělivost a na Kocoura zaprskala. Jestli Kocour do té doby Kočku litoval, že prošla zemí stínů, v tu chvíli se asi nakrknul a začal ji považovat za spolčence ďáblova.

Až do noci neměla Kočka chvilku klidu, Kocour ji naháněl a proháněl. Sekal po ní tlapiskem a dvakrát ji dokonce chytil do kravaty, překulil na záda a cupoval jí kožich jako když se dere husí peří. Když je H rozehnal mohutným zatleskáním a šťavnatými invektivami vyslanými na Kocourovu adresu, cválal šedivý bůh pomsty v kruzích po bytě jako kobyla v manéži – jen místo chocholu na hlavě vlály za Kocourem bílé Koččiny chlupy, které mu ulpěly na bradě a ve vousech.

Tu noc Kocour nespal s námi v posteli, ale ve vyvýšené pozorovatelně na dveřích. Kdybych nad ránem po cestě na toaletu neslyšela jeho pravidelné chrápání, myslela bych si, že oka nezamhouřil a hlídal, jestli se v Kočce probudí démon horního patra a pokusí se nás všechny ve spánku odkráglovat.

Nejsem si jistá, jestli tam nahoře Kocour viděl dědečkova ducha, jak s vodováhou přeměřuje podlahy nebo jestli se nadechl skelné vaty. Jistě však vím, že až se budeme za pár měsíců stěhovat do horního patra, bude to s Kocourem na dlouhé lokty.