Proč to ti chlapi dělají?

„Hele hele, vůbec jí to nevadí!“ H stojí nad Kočkou stočenou na klavíru a jemně jí v dlani svírá zadní tlapku. Kočka, která obvykle nenávidí, když jí někdo sahá na nohy a na střihání drápů ji musím zavíjet do ručníkové svěrací kazajky, nereaguje. Nechápu. Opakovaně se setkávám s tím, že muži svou lásku ke kočkám demonstrují oním bizarním způsobem, s nímž jsme se na vlastní kůži setkaly už v mateřské škole. (Když se do tebe Pepík Vomáčků zamiloval, poznalo se to podle toho, že jsi dostala herdu do zad nebo ti urval bambuli z kulicha.) A kočky jim to, sámpámbu ví proč, tolerují. 

Krávy...Gary Larson

Kdybych se já pokusila projíždět Kočce prsty proti srsti, obracet jí uši naruby nebo ji lechtat na chodidlech, přišla bych o obě oči a dva litry krve. Ale H přistupuje ke Kočce s žoviálním „Kočkóó!“ a opatrně jí pokládá na hlavu různé objekty, jako jsou popisovače, poznámkové bločky a krabičky zápalek, drží jí ocásek ve štipce prstů, aby jím nemohla pomrskávat, nebo se jí tužkou jemně dotýká tlapky, kterou ona pak opakovaně zvedá a vyvolává tím u muže vlnu bujarého veselí. Až když to trvá moc dlouho a páté fouknutí na nos už ji nebaví („Schválně, jak dlouho to vydrží!“), zahlásí rozladěné mňaaa-au, vymaní se a loudavě odkráčí.

Postupem času jsem dospěla k názoru, že se nejedná o jednostrannou kratochvíli, Kočka v tom jednoznačně jede s ním. Vlastně jen čekám na den, kdy vstoupím do místnosti a H s Kočkou si tam budou něco špitat s hlavami u sebe a poťouchle se pochechtávat, ale když mě zmerčí, budou předstírat, že se spolu vůbec nebavili... H se otočí ke klávesnici a Kočka si, jak jinak, začne olizovat tlapku. Jako na tom vtipu s krávami od Garyho Larsona.

Je zjevné, že touha popichovat kočky je chlapcům vrozená a se zvyšujícím se věkem nikterak neumdlévá. Včera jsem kupříkladu při oslavě narozenin objevila tříletého Toníčka, který se s kočkami osobně nikdy před tím nesetkal, jak napjatě pozoruje spící Kočku a soustředěně jí na tučný bok vrší granule, které prve vysypal z aktivního krmítka pod stolem. Činil tak s největší opatrností a Kočka byla jistě ráda, že našla po probuzení nečekanou sváču naservírovanou na vlastních zádech.

Na straně druhé je tu ovšem dědeček jedné klientky, který proslul tím, že z mnoha domácích koťat nevědomky vychoval krvelačné bestie díky nevinné hře „koťátečko koťátečko, pošimrám tě palcem u nohy na bříšku“. To, že palec u nohy není amputovatelná hračka, ale poměrně zásadní nástroj pro udržování rovnováhy, se pak dospělým kotům vysvětlovalo jen ztěžka a celá rodina nosila místo přezůvek gumáky.

Oni to škádlení prostě mají rádi, chlapi i kočky. Jde o komunikační rovinu, která většině žen zůstává utajena. Ale já jim to přeju. Jen se to nesmí přestřelit, z hračky plačky. Takže ženské, vybírejme si chlapa podle toho, jestli zná míru – my bychom ty jeho případné úlety ještě skously, ale jak naštve kočku, budeme mít načurané v posteli nebo prokousnutý kotník.