Jednou bych si přála, aby Česká televize nabyla kvalit BBC. Jeden z programů, které mě naprosto dostaly je pilotní film Tajného kočičího života The Secret Life of the Cat a jeho první pokračování (víc se mi toho z Youtube stáhnout nepodařilo). Zprvu jsem při sledování zelenala závistí vůči lidem, kteří mají v popisu práce zkoumat, kudy kočky běhají a co tam dělají, ale pak jsem si uvědomila, že dělám něco podobného, ulevilo se mi, šla jsem hodit na webovku další poutač na svůj seminář o kočkách v Praze a poslala jsem hlavní kočkošéfce daného pořadu Sarah Ellis pozvánku na LinkedIn.
I Kocour má tajný životPetra Žallmannová
Skupině 50 vesnických koček se na krk pověsily kamery s GPS a mikrofonem a tajná mise do tajů kočičího života odstartovala. Tahle informace krátce proběhla i zprávami u nás, ale i přesto bych ráda vypíchla několik kulantních detailů, které v českých shrnutích nezazněly.
1) Kočky žijící doma a venku provozují s ostatními kočkami v oblasti tak zvaný „timesharing“ – kdo z vás si společně s bandou dalších nadšenců koupil kus chalupy ve Španělsku, aby tam mohli všichni na střídačku jezdit, ví, o čem mluvím. Prostě, když spolu dvě miciny ze sousedství nevycházejí moc dobře, uzavřou dohodu o střídavé péči o teritorium. Jedna obráží okolí v noci, druhá přes den.
2) Překvapivé množství koček lozí do cizích domů, a tam, pod rouškou noci, vesele značkují a žerou domácí kočce z misky. Má se za to, že si tím kočky kompenzují touhu lovit a nejdou potom tak moc po myšácích a opeřencích. I když je pravda, že v pořadu vystupuje kocour, jehož panička se domnívala, že své dny tráví vyvalený někde na lavičce... na kameře pak bylo vidět, jak se rdí, když zjistila, že její macour má teritorium velké 6ha a je vyhlášeným lovcem králíků. Majitelé měli přinést všechno, co jejich kočky za týden ulovily a hrdě donesly domů. Myšáci, krtci, žáby, ptačí křídlo, králičí oko.
3) Nejvíc mě zaujal výzkum, který dokázal, že kočky mají sice ke svým dvounožcům vřelý vztah, ale v jejich lásce k nám je jeden velký háček – vidí nás především, jako hlavní poskytovatele potravy a přístřeší (a to je prima, proč by nás za to nemilovaly), ale rozhodně na nás nespoléhají, co se týče bezpečí. Na rozdíl od psů je tedy kočičí láska motivovaná spíš břichem, než citem. No jo, holt láska prochází žaludkem, ať se nám to líbí nebo ne.
Rozšířená verze tohoto blogu a link na zmiňovaná videa najdete na České kočce.
