Pozoruji Kocoura, jak si vesele hraje s plstěnou kuličkou, jak ji prohání po podlaze, smečuje pod nábytek a znovu vyšťárává ven a říkám si: Jaké to asi bude, až budeš moct chodit ven? (Jen co sleze těch 50 čísel sněhu, co nám v dubnu napadlo). Člověk je již od raného věku masírován dvěma bludy typu: kočka pije mlíčko a kočka chytá myšky. Ano, mlíčko je sice s nadšením pozřeno, ale výsledkem je velký průjem, který neznamená jen ten, jehož kočka taktně koná v sousedově pařeništi. Co se týče lovu myší, taky to není jednoznačné.
I wish...Zdroj: Internet
Jednou se nám ve 4. patře cihlového domu v Brně objevila myš. Vstoupila jsem na chodbu vedoucí od schodiště k bytům a prosvištěla mi mezi botama. Kamarádka Katka nadskočila a kázala okamžitě zasáhnout – ty máš přece kočku! Nadšeně jsem běžela ke svému bytu a vypustila Krakena. Byla jsem přesvědčená, že se Kočka rozpomene na své vesnické kořeny, zavětří nosem lovce a myš jediným pružným skokem dožene a skolí.
Kočka houpavým krokem vylezla na rohožku a přes naše povzbuzování si začala líně olizovat tlapku. Vzala jsem Kočku a odnesla ji k rohu, kde se nebohý hlodavec snažil ukrýt. Kočka myš uviděla... a začala si zase olizovat tlapku. No toto! Myš se rozhodla využít predátorovy pasivity a pokusila se uprchnout směrem k otevřeným dveřím na schodiště. Kočka se za ní vydala a běžela v závěsu několik metrů. Myš zrychlila. Kočka zrychlila. Začínalo to vypadat nadějně. Obecenstvo samým vzrušením nedýchalo. Ale ouha. Myš zpomalila. A Kočka taky zpomalila. No to snad není možné! Kočka myš se zájmem pozorovala, ale ne okem nemilosrdného lovce, ale okem hodné tety, která sleduje, jak si děti hrají na písku. Myš se přemístila k zaparkovanému kočárku a vylezla na šprušle pod korbičkou. Kočka se přiloudala ke kočárku a zaujatě na myš koukala. Myší ocásek se jí pohupoval asi 5 cm před nosem, ale nevzbuzoval žádné vzrušení. Kočka vydržela sledovat myší zadek asi 5 minut, pak zívla a výletním krokem se vrátila na rohožku. Šťouchla nosem do dveří a za okamžik bylo slyšet chroupání granulí v kuchyni.
Nakonec jsme myš chytily s Katkou. Ona vyzbrojena papírovou krabicí a já prázdným květináčem. Katka naháněla to nebohé stvoření a já jsem se ho po vzoru stolní hry „Plácni krtka“ snažila chytit do nádoby. Nakonec se nám to opravdu povedlo a myš jsme slavnostně detašovaly do záhonu před domem.
A tak to je. Nevím, jestli je Kočka spíš na ptáky nebo jestli ji prostě ta holá chodba s nedostatkem schovávaček pořádně nestimulovala a přišlo jí pod úroveň chytat myš v takovém jednoduchém terénu. Jak to bude v opravdické zahradě, to se dozvíme již brzy. Plánujeme v domě nové podlahy, na kterých nebudou vidět skvrny vzniklé vinou rozporcovaných obětí přitažených zvenčí. Ale jestli je budeme opravdu potřebovat, to s jistotou říct nemohu.
