Kočičí chlupy jako součást jídelníčku

Jak už moje kočky avizovaly v únoru, jaro se nezadržitelně blíží a chlupů se naším domem vznáší čím dál tím víc. Každé ráno začínám s vysavačem v ruce a odsávám závěje na jídelním a pracovním stole. Jednoduché to není, kočičí chlup je superjemný, vznáší se prostorem a jen statická elektřina ho přinutí někam se přilepit. Přitahují ho zejména elektronická zařízení a oděvy z umělých tkanin. Přejíždím hubicí bezmyšlenkovitě po pracovní ploše a klávesnici... šlupppp. Safra. T a U jsou ve vysavači. Už zase. Vytahuji klávesy z ohavného pytlíku. A tohle mě čeká až do června. 

Zdroj: Internet

Masivní línání jde tlapku v tlapce se zvracením. Kocour zvrací velice spořádaně a svůj pyšný, úhledný hairball umisťuje vždy tam, kde je možné ho snadno odhalit a bez následků odstranit. Hlavně zvrací hodně nahlas, takže jak to slyším, už běžím, sleduju chudáčka, jak se v přikrčení a s otevřenou tlamkou snaží obrátit si obličej naruby a vydává bublavý klokot.

S Kočkou je to jinak. Sice jednou nazvracela přímo na mě, když jsem usnula na gauči, ale od té doby  si dává pozor a své vlhké, chundelaté poklady ukrývá velice fikaně na místech, kde na ně zpravidla narazím jinak, než pohledem.

Tuhle jsem šla po tmě do obýváku pro knihu, která ležela na stole. Nechtělo se mi rozsvěcet, a tak jsem poslepu tápala rukou před sebou, abych dosáhla na opěradlo křesla, za nímž stojí konferenční stolek. Hrábla jsem na místo, kde jsem očekávala měkký plyš a ruka mi zajela do něčeho velice teplého a velice mokrého. Zakvičela jsem a bleskurychle vyrazila k vypínači na druhé straně místnosti.

Bylo tam, blitíčko. Provolávala jsem bléé, sebrala, co se dalo do ubrousku a vydrhla jsem křeslo. Po hygienickém nájezdu jsem se konečně vrátila pro svou knihu. Jediným krokem jsem minula navlhlé křeslo a... provaz mi v tělocviku nikdy moc nešel, ale tenhle byl parádní. Gumovou bačkorou jsem vstoupila do druhé poloviny mazlavého posla jara, který spočíval na parketách za křeslem a uklouzlo mi to věru náramně.

Včera jsem přijela po třech pracovních dnech v Brně domů, vrhla jsem se na Kočku, vrazila jí hlavu do kožichu a mumlavě jsem ji zasypávala milostným vyznáním. Kočku to za chvíli přestalo bavit a uprchla. Stála jsem tam, s obličejem obaleným jejími chlupy. Omylem jsem si olízla rty a začala jsem prskat. H se na mě díval s povytaženým obočím a lakonicky poznamenal: „Jsem zvědav, kdy začneš ty chlupaté grcky házet i ty.“