Občas si říkám, že jsou mi ty kočky opravdu osudné. Tentokrát ani tak nejde o kočky samotné. Jde o to, že nemám orientační smysl. Na rozdíl od koček, které se zorientují kdekoliv a za jakých okolností, já se nezorientuju nikdy, a to ani s navigací TomTom (což, apropos, znamená anglicky KocourKocour – uvědomil si tohle někdy někdo?).
Nach KocourovecZdroj: Internet
Moje bloudění po krajích českých a moravských, ale i zahraničních je pověstné a H mě doma vítá slovy „Tak kudy jsi dnes jela?“ Bloudím autem i vlakem, tramvají i na kole. Moje cesty z místa A do místa B velice často vedou přes místa P, V, M a L. Vlakem z Olomouce do Kroměříže jelo přes ValMez už hodně lidí, ale poručit taxikáři v USA, aby se vydal na jiné letiště jen proto, že má podobné jméno (Newburgh vs. Newark), to nemá v repertoáru kde kdo.
Od té doby, co jsem se přistěhovala na severní Moravu, vznikl v mém životě nový bludný kořen. Jmenuje se Kocourovec. Kocourovec je něco mezi Bermudským trojúhelníkem, červí dírou a skříní vedoucí do Narnie. Hledáte-li ho, není tam, zapomenete-li na něj, zjeví se.
Když jsem jela severním směrem poprvé, zalíbilo se mi jméno této obce na směrovce. Chtěla jsem tam zajet a vyfotit se u cedule, jen tak, z plezíru. Vyhodila jsem blinkr, odbočila podle návěsti... ale co to? Široko daleko žádný Kocourovec, jen benzínka a pole. Jezdila jsem tam v kruzích a dumala nad tím, jestli jde o hloupý vtip, nebo jestli jsem měla koto-morgánu. Po dvaceti minutách bezvýsledného pátrání jsem se rozhodla vrátit na dálnici.
Všechno vypadalo naprosto normálně až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsem v protisměru. Pud sebezáchovy byl silnější, než nadšení z toho, že jsem se ocitla v zemi za zrcadlem. Udělala jsem více-méně řízené hodiny a pokračovala s tlukoucím srdcem směr Ostrava.
Minulý pátek se mi, oproti plánu směřovat z Ostravy na Chropyni, do Kocourovce dojet podařilo. Ani nevím, jak se to stalo. Byla jsem na dálnici a najednou Vžum a byla jsem v Kocourovci. Zcela mě to zmátlo, protože jsem si myslela, že Kocourovec měl být u Štramberka... a najednou byl u Olomouce. Ale já jsem vůbec nechtěla být u Olomouce! Postavil se mi Kocourovec do cesty jen proto, aby mě přivedl na správnou cestu? Nebo mě měl naopak zdržet tak, abych unikla nějakému strašlivému nebezpečenství? Tak či onak, prodloužil mou cestu z plánovaných 1h 23min na 2h 37min. Mapy.cz by měly nabízet bonusovou variantu plánování trasy: „nejkratší“, „nejrychlejší“ a „přes Kocourovec“.
Po cestě zpět z páteční svatby jsem se do Kocourovce už nevrátila. Zato jsem v Hranicích na Moravě špatně odbočila a v hustém nočním dešti jsem se jen tak tak vyhnula lani uprostřed silnice. Stála tam a vypadala zmateně. Asi dumala, proč je sakra v protisměru a kudy na Kocourovec.
