Jak se jmenuje vaše kočka?

Už několikrát jsem narazila na kalendář kočičích jmen. A pokaždé se upřímně divím, kdo takovou věc vymyslel. Předpokládám, že to nebyl ani kočkař, ani člověk, který nějakého kočkaře zná a sestavení kalendáře kočičích jmen považuji pouze za zajímavý marketingový tah. 

Tahle kočka se jmenuje Rosencrantz, říká se jí Růženko. Má sestru, Guildernsterna. :)))Petra Žallmannová

Nevím o nikom, kdo by jméno pro svou kočku hledal v kalendáři. A teď nemluvím o chovných kočkách, kdy jsou potomci s napětím očekáváni a kdy je nutné dostát povinnosti vymyslet jména začínající konkrétním písmenem podle pořadí vrhu. Taková honosná jména jsou pak zapsaná v rodokmenu a na "Royal Shining Rose ze Zlaté hůrky" se stejně volá „Čičino“. Nemám na mysli ani jména koček v útulcích, protože tam už taky člověk neví, co pořád vymýšlet. Útulková jména jsou často provizorní a s odchodem do nového bydliště dojde k přejmenování. Ve většině případů dostane kočka jméno v závislosti na povaze, výzoru nebo konkrétní okolnosti, za níž k nám přišla.

Tak třeba tento týden by měli mít podle kalendáře svátek kočky Mimi, Ginger, Matyáš, Dominik, Jasper, Edison a Colette. No pardón, ale to bych chtěla vidět, jak někdo na svou kočku volá "Džindžere!" nebo "Koletko!". Z běžnějších, o něco reálnějších jmen, která mě v poslední době zaujala bych ráda vypíchla následující: Čurina a Murina, Cancour, Šušňa, Prdlouš, Chrchlík, Mrňucha, Bubučka a Barun (ano ano, v začátcích se myslelo, že je to holčička). Děti mojí kamarádky právě dostaly koťátko, které okamžitě pojmenovaly Pošuk a na veterinu k nám jeden čas chodil velký tlustý, velice rezavý kocour jménem Gothaj.

Poměrně často je vznesen dotaz, jestli se moje kočky skutečně jmenují Kočka a Kocour, nebo jestli jde o literární pseudonymy, které mají krýt jejich skutečnou identitu. Jsou to jména pravá a opravdová. Kocour má sice ve svém mezinárodním pase zapsáno „Storm“, ale to bylo jméno, které jsem vymyslela ve chvíli, kdy jsem zjistila, že ke mně domů přibude šedivý kocour. Kamarádka Irenka, jejíž kočky jsou Kocourovými rodiči, se nad tímto jménem shovívavě pousmála a odtušila: No to spíš „Stolmíček“. Kocourek byl maličký, nohatý a jako „Bouře“ se opravdu netvářil. 

Kočka se měla jmenovat Mia. Pak jsem ji ale dovezla domů a naznala, že Mia je jméno pro kočku milou, malou a hodnou, a tedy zcela nevhodné pro bílo pruhované dračisko, které čuralo do bot, kradlo jídlo z talířů, bavilo se tím, že na koženém divanu drápky vyrábělo pruhovaný vzorek a velice rychle dosáhlo hmotnosti 6kg. Jak čas plynul a okolí bylo nespokojené s absencí jména, zvolil Kočce každý jméno, které se líbilo jemu. Pro mou maminku to byla Micka, pro tatínka Mitsubishi, pro pana domácího Macour a pro mou kamarádku Kristinu Krakena. Krakena se, vzhledem k útočné povaze, zažila mezi známými nejvíc, ale já jí stejně neřeknu jinak, než Kočko. A když na ni volám, zvednu hlas o 10 oktáv výš a pištím, Bubibubibubibubi!

A na závěr, literární douška. Terry Pratchett ve své fantastické knize Nefalšovaná kočka správně poznamenává, že každá kočka má jmen několik – jinak se jmenuje, když na ni šlápnete, jinak, když je zřejmě jediným zvířetem v okolí, které může poskytnout vysvětlení ohledně původu podivné vlhké skvrny na koberci, a jinak se jmenuje, pokud ji vaše potomstvo podrobuje mazlení třetího stupně. Pratchett také radí dát kočce jméno krátké a výstižné a hlavně takové, které by vám nevadilo vyvolávat o půl noci před domem napjatým, ustaraným hlasem a bušit při tom lžící do kastrolu.