Dokonalý partner a padesátiletá kočka

Vždy jsem měla jen několik drobných požadavků stran kvalit životního partnera. Musí být chytrý, krásný, sportovně založený, morálně čistý, musí umět vařit (protože já neumím)... a musí milovat domácí zvěř stejně intenzivně, jako já. Splnilo se mi to skoro do puntíku. H je báječný, ale zvířata v jeho světě vždy patřila na dvůr. A na jeho vlastní dvůr nepatřila zvířata vůbec. 

Kočka chrní Petra Žallmannová

A najednou má dvě kočky, a to dokonce v domě! Chlupatce, kteří si pod sebe zcela bezostyšně nahrnou ubrus na kuchyňském stole, mňoukáním přivolávají personál, aby pustil vodu z kohoutku v koupelně, spí na piánu v obýváku a schovávají se ve skříních s oblečením.

Poslední kóta, kterou se H zatím podařilo ubránit, je naše ložnice, a místnost s hudebními nástroji v jednom. (Jsem vlastně docela ráda, že tam kočky nemohou. Představa, že si nic netušící kočka chce dát dvacet v bubnu kopáku, kam byla pro tlumení dunění instalována lákavá deka, a hudebníkova noha dupne na pedál z druhé strany, děsí dokonce i mě.)

Právě kvůli počáteční nevoli, mě s naprostou pravidelností šokuje jeho nezměrná tolerance. Zrovna dneska ráno.

Oba sedíme u strojů a obrábíme ta svoje písmena a čísla. Kočka v ranní náladě, s veselým mňouko-kvokáním vyskočí u H na stůl. Šmidlá H ocasem po obličeji a nastavuje mu zadek pod nos, čímž projevuje svou náklonnost a lásku. (Kočka samozřejmě touží, aby jí H projevil stejné city a nechal ji čichnout také, ale takové míry intimity jejich vztah asi nikdy nedosáhne.) Utrousí pár přátelských chlupů a pokračuje na své ranní obchůzce mým směrem.

Pošlape mi klávesnici, jemně se vlhkým čumákem dotkne mých brýlí právě ve středu zorného pole a hotoví se přeskočit na parapet. V tu chvíli ji však zaujme knihovnička. Rozběhne se po stole, ale ne dost...

Kočka mi občas připomíná kyprou, žoviální padesátnici*, která odmítá připustit, že už není onou subtilní gymnastkou, jako před třiceti lety, a neúnavně se pouští do aktivit, které překvapivě vyžadují mnohem víc úsilí, než na jaké bývala zvyklá, a které jsou pro okolí o poznání méně esteticky přijatelné.  

Nedostatečná rychlost způsobí nedostatečný odraz. Nedostatečný odraz, spolu s proklatě kluzkým povrchem knihovničky, způsobí chybu ve výpočtu, a ten následně způsobí pád šestikilové kočky zpět na mě, mou klávesnici, lampičku, telefon... a hrnek kafe. Jedna bílá chlupatá noha přistane v hrnku hnědé tekutiny. Ten je pak, jakožto odporná mokrá věc, okamžitě, s vehemencí Messiho, odkopnut přes celou pracovní plochu.

Kafem jsem nahozená já, H a jeho laptop, jeho monitor a diář, naše společná fotografie z hor, stolní kalendář a kalkulačka. Většina kafe je ale bezpečně schovaná u mě v klávesnici, která od té chvíle odmítá psát písmena s háčky. Kočka už v tu chvíli sedí na kuchyňském stole a usilovně se uklidňuje hektickým mytím.

A co na to H? Jde pro utěrku a lakonicky prohlásí: „Chudák kočka.“

Mám dokonalého muže.

 *  Moje devítiletá Kočka opravdu kolem padesátky má. Pokud chcete spočítat, kolik je vaší kočce „lidských let“, musíte kalkulovat s tím, že kočka v prvních několika letech života dospívá mnohem rychleji, než my, lidé. K přepočtu kočičího věku na lidský slouží následující tabulka (T. Hotchner: Cat Bible, Gotham Books, 2007.)  

• 1 měsíc věku kočky = 6 měsíců lidských
• 3 měsíce věku kočky = 4 roky lidské
• 6 měsíců věku kočky = 10 let lidských
• 8 měsíců věku kočky = 15 let lidských

Roční kočka dosahuje pohlavní dospělosti a její věk odpovídá 18 letému člověku

• 2 lidské roky = 24 kočičí roky
• 4 lidské roky = 35 kočičích let
• 6 lidských let = 42 kočičí roky
• 8 lidských let = 50 kočičích let
• 10 lidských let = 60 kočičích let
• 12 lidských let = 70 kočičích let
• 14 lidských let = 80 kočičích let
• 16 lidských let = 84 kočičí roky