Ach jak tě miluju aneb všechno je relativní
KočkaPetra Žallmannová
Samozřejmě na to musel přijít H, který tuhle odvrácenou stránku života s kočkami naprosto nenávidí. Nemohu říct, že já bych ta nenápadně vlhká místa do žluta nějak milovala, ale snáším je se shovívavostí, jíž se obrní ti, co hodně milují. H mě asi taky miluje, protože neřval. On teda nikdy neřve, ale tuhle podlahu dělal sám, vlastníma programátorskýma rukama, a věřím, že kdybych se ho zeptala, jestli má větší citovou vazbu k těm pár prknům, nebo k naší Kočce, jistě by v tu chvíli neváhal s odpovědí. Později lakonicky poznamenal, že bych měla zavolat do firmy Česká kočka, protože tam je prý někdo, kdo s takovými věcmi umí zatočit. Ale kdyby on věděl!
To, že Kočka v okamžicích velkého psychického vypětí volí obranný manévr skunka a opatří svoji skrýš mokrým vykřičníkem, je naprosté nic ve srovnání s tím, co bývalo dřív. Flek řešíme jednou za uherský rok. Většinou v souvislosti s tím, že se násep před domem přes noc změní v kočičí variantu Stodolní a ti, co si s velkým gustem dávají přímo pod našimi okny na budku, neberou v potaz, že se uvnitř domu krčí Kocour s očima jako talíře a jen co přestanou, pustí se do Kočky, aby svému stresu ulevil. Jindy nestihnu vybrat hovňouse a Kočka přece nechodí čurat do záchodku, který je poskvrněný, to je fakt, s nímž nehnu.
Včera jsem za to mohla taky já, protože jsem nechala Kočku uprchnout nahoru a nedošlo mi, že když si dá šlofíka na posteli pro hosty, bude hned po probuzení hledat záchod. A nenajde. Ty jsou zatím jen dole. Takže šup do rohu za nově instalovaný květinový stolek a šššššššš....áááách, to je úleva. Viděla jsem ji, jak z místnosti vybíhá nějak rychleji, než je obvyklé, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Měla jsem. Aspoň jsem mohla zakrýt stopy ještě za tepla.
V dobách dávných, kdy jsme se s Kočkou teprve dohadovaly o tom, jak to tedy mezi námi bude, bývaly tyhle incidenty na denním pořádku. Zpětně nad sebou lomím rukama. Ale jak jsem to měla vědět, že záchod u vstupních dveří je pro madam moc na ráně a nemá tam dost klidu? Jak jsem měla vědět, že jí vadí silikonové stelivo a píchá ji do tlapiček? Jak jsem měla vědět, že „teď už ten záchod vážně smrdí“, když měl dekl a hlavu jsem do něj nestrkala? Jak jsem měla vědět, že řev a tahání za kůži za krkem celý problém ještě umocní, protože k diskomfortu nebohé chlupaté se přidal ještě strach vůči mně? Čumák se mi jí v tom máčet eklovalo, ale jednou jsem ji k loužičce donesla a postavila ji do toho tlapkami. Och, jak hloupá jsem byla! Kočka, která naprosto netušila, proč to sakra dělám, protože ulevit si na linu v předsíni byla už před hodinu a dávno na to zapomněla, měla najednou mokré nohy. No fuj. Nejdřív zajela pod postel a tam byla několik hodin. Asi to tam vypadalo bezpečně, takže začala chodit tam. Pod postel na koberec. Den co den jsem odhalovala nová místa. Měkká. Schovaná.
Pak nastala doba, kdy jsem se rozhodla, že než donutit Kočku, aby chápala mě a můj odpor k počurané peřině, bude snazší začít mluvit jazykem jejího kmene. A vyšlo to. A tak jsou ty ojedinělé excesy, ve srovnání s katastrofickou smrští minulosti, jen nostalgickou vzpomínkou na dávno zašlé časy, kdy jsme si s Kočkou nerozuměly.
Včerejší psanou žádost jsem přečetla, vzala na vědomí a jdu vyplnit požadavek. Nahoře bude nový hajzlík. Rohový. Přála si rohový, má ho mít.
Petra Žallmannová
Kočko-bedna a jak do ní aneb Polštářová metoda
Přepravka. Každý majitel kočky by měl alespoň jednou speciální kočko-škatulí disponovat. Pokud vaše domácnost disponuje větším počtem chlupatých, je vhodné rozšířit přepravkový park a nesnažit se cpát všech svých deset čtyřnožců do jediného vagónu. Pokud máte kočičky, které jedna bez druhé nedají ani ránu, nebo mámu s malými koťaty, může jim společná cesta prospět. Kočky dospělé, které spolu někdy vycházejí, jindy ne, nebo dokonce dva úhlavní prskače bych však raději do jednoho kupé nezavírala. To, co vám pak z krabice vypadne, bude připomínat rotační kulomet křížený s průmyslovým mixérem, poháněný energií kulového blesku.
Petra Žallmannová
Egyptské zamyšlení aneb je libo kočičí mumii?
Je vedro. Včely bzučí v růžovém keři, který už od loňska zvolna poráží na znak naši motykovou šopku. Kočky se rozvalují nebo bloumají pomalým houpavým krokem z místa na místo. Ovívám se složenými novinami a sním o dovolené. Asi nejsem sama, protože neúnavná reklama vysílá jména exotických destinací všemi myslitelnými kanály. Ale komu by se v tom vedru chtělo do Egypta?
Petra Žallmannová
Děti místo koček aneb Chlupatá bula vatikánská 2014
No toto! Právě jsem se dočetla, že papež František (kterému jinak držím své agnostické palce), nabádal ve svém kázání 2.6.2014 sezdané páry, aby si pořizovaly děti, nikoliv domácí zvířata. Já vím, jak to myslel. Chápu, že asi nemohl říct na plná papežská ústa, že by bylo vhodné, aby si kopec dětí pořizovali nejen ti, kteří nedumají nad tím, jak své potomstvo uživí a zda jim budou moct poskytnout odpovídající životní standard, nebudou je muset prodávat do korporátních nebo plantážních otroctví a vychovají z nich spokojené bytosti. Ale odpoutávat pozornost od nebezpečně se houpající bárky světové populace, na jejíž jedné straně se nám to rozvojově množí a na druhé civilizačně stagnuje, tím, že vyhodíme kočky a psy na mráz, to je do nebe volající.
Petra Žallmannová
Kočičí tetování aneb hrdost kočkomilova
"Potetovaní jsou jenom feťáci a narkomani a jiný živly!" nechala se onehdy slyšet teta Olinka. Dloubla jsem loktem do H a on zas do mě. Moje první kérka je keltským motivem jednoty a dokonalosti. Tři bájné bytosti, jejichž propletená těla tvoří nepřerušený kruh věčnosti – jedna je zakousnutá do ocasu té druhé, druhá má zuby zaťaté v chvostu té třetí a třetí visí v oháňce té první. Cyklická prapodstata nekonečna symbolizující kolotání životní energie. Anebo, jak poznamenal jeden můj kolega v práci, když před mnoha lety při sportovním dnu mou tehdy zánovní ozdobu uviděl: „Ty jo, ty máš na zádech kočky v pračce!“
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí
Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...
Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...
Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Musíme to řešit rychle, říká Válek. TOP 09 má po konci Tuleji čtyři možnosti
Hledá se nový ministr. Zn.: Rychle. Takový inzerát by si teď mohla dát vládní TOP 09 poté, co...
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x