Kuřim a vina

Šest chorých lidí, lékařka, školy, sociálka, sekta... Kam všude ještě ukázat prstem a kdy ho namířit na sebe.

V poslední době se mě hodně z ostra dotkla problematika týraných dětí. Pokaždé když o něčem takovém čtu, doslechnu se, lidé si vyprávějí, divným pocitem se mi svírá asi všechno. Upřímně řečeno je v tom i strach. Strach z toho, zda já své děti vychovávám dobře, z toho zda mi je někdo někdy neunese a nezkřiví jim duši nadosmrti, strach z toho že neumím na ulici poznat lidi co tohle dělají a žiji mezi nimi.

Tak jsem se jednu dobu snažila těmto zprávám vyhnout než to přejde. Mamka mi říkala ať se tím netrápím, že klukům z Kuřimi už stejně nepomůžu a že už jsou v jiné péči. Ale vyhnout se těmto informacím nějak nešlo. Internet, rádio, televize noviny... Pořád samé

" Utrpení chlapců bylo větší než jsme si mysleli" , " Bestie u soudu " , " Šokující video vyráželo otrlým vyšetřovatelům dech"

Ke strachu přibylo naštvání. To je poptávka hlavně po tom hnusu? Ne, oni nejsou hloupí ti co nadpisy píšou, vědí co prodá, co rozklikne článek. Proč prodává zrovna tohle? Chceme jen vědět co se dětem dělo a kolik kdo dostane? No tak jsem si trošičku zapřeháněla:-) A články pročetla.

Ať nekřivdím, informací, které z kauzy máme je více, kde kdo pochybil, hraje-li roli sekta a jakou, ale tím hlavním je ukázání, zanadávání si a přisouzení trestu. Možná začneme polemizovat o trestu smrti. Ale nezdá se mi, že na to jdeme zrovna rafinovaně a od lesa a nezdá se mi že na všechny viníky a způsob jejich nápravy brzy příjdeme. A už vůbec se mi nezdá, že se zaměřujeme na prevenci a že počty těchto případů někdy klesnou. Jó, můžeme doufat, že Kuřimský případ není jen hnisem ve velké ráně společnosti a že se brutalita a počty takových to příšerností nebudou zvětšovat. Nebo něco dělat.

Trestat?.................................. Společnost se svým způsobem chová jako jedinec. A trápí-li ji nějaký vřed, málokdy jej stačí jen vyříznout.

Pan kopající- 15let!!

Pan topící- 10let!!!

Paní řezající- 25let!!!

No tak to bychom měli. Ale ouha! Tamhle zas jedna děti k posteli uvazující- 20let!!!

Ale mně připadá, že děláme totéž. Jako rodič co si myslí, že své děti vychová bitím. Liskáme hříšníky, horujeme za přísnější tresty, snižovali bychom hranici trestní odpovědnosti a víc a víc věcí stavíme mimo zákon. Samozřejmě že je nutné dát mantinely, upřesnit referenční bod- podívejte, provedla todle dostala todle. Ale stále oplácáváme povrch společnosti, ale proč je fracek se ptáme jen okrajově.

Tak třeba co politici? S jakými nápady v souvislosti s týráním dětí přicházejí? Nedávný návrh na zákaz tělesných trestů pro všechny je zase jen dobře míněná facka stylu " Víš co mamko, nebudem Jardovi dávat zaracha, když dostane 5, ale už když dostane 4. " Ale proč se špatně učí, jak mu pomoci, motivovat... ( Normálním rodičům to jen vezme šance rozumně určit dětem jejich hranice)

Týrání je trestný čin- děje se

Dám-li něco do kolonky trestný čin, nezmizí to.

Samožřejmě, že lidé co týrají děti a takovým způsobem, nemají co chodit po ulicích a trest si zaslouží. Ale i oni kdysi byli dětmi, nejsou jen ostrovem sami pro sebe, znebespadlou hrůzou. Také prošli vývojem ovlivněným mnoha činiteli.

Ani se nemůžu pouštět do výčtu všech těch možných činitelů, článek by byl obrovský a je to úkol na obrovitou studii. Nevím ovšem jestli je to úkol pro jednotlivce. Pro někoho z lidu jak já. A tak bych si přála aby se odborníci začali těmto případům a nejen jim věnovat podrobněji.

Kazuistiky jednotlivých případů, rodinná anamnéza trestaných, anamnéza prostředí a sociálních vlivů, ekonomických vlivů, hledání spojnic mezi nimi, determinovat negativní vlivy, odstraňovat, informovat, pátrat po duševním založení trestaných, motivací jednotlivců a po jejich hodnotovém systému....

K dalšímu z nepříjemných pocitů z Kuřimské kauzy se dostavuje i pocit mé viny, protože jakou jsme si společnost vychovali takovou ji haranta máme. Já ve společnosti žiju, ovlivňuji ji a ptám se, zda dobře. A připadám si přitom tak bezmocná, že to všechno nemůžu jednoduše popsat a říct- Ha! načapal jsem tě Mildred! Všechno to spravíme když...

Ale vidím i jednoho velkého šedivého viníka a tím je krize rodiny v současné společnosti, kterou snad nikdo nechce vidět, popřípadě ji chce vyřešit různou manipulaci se státními dávkami a daněmi. Je to jeden z faktorů, ale jak mi už někdo psal v předchozí diskuzi " jsou ženy zajištěné co děti nechtějí" a nemyslím, že v kauze Kuřim jsou obvinění všechno sociální případy. Odbude nás stát jako nepříliš zodpovědný rodič pár bankovkami, nebo nám začne věnovat pozornost? Cestu vidím v intenzivní péči těch co je lidé poslouchají, politiků, psychologů, sociologů i známých osobností o mravní výchovu celé společnosti, zvážení našich hodnotových systémů... Já to tak vidím. Jsem zaujatá. A zní to strašně vznešeně. Ale ukažte mi cestu jinou