Instituce sexu

Časopisy, internet... každý den máte možnost někde najít test " jste dobrá v posteli? ". Ale ono se už dávno ví, jak na otázky v něm odpovídat, aby verdikt zněl ano.

Teda dobře, já to vím a valná většina lidí nad dvacet se tomu asi zasměje a neřeší. Ale já mám kupříkladu kamarádku, pravda je mladší než já a vím, že tohle všechno bere dost vážně.

Jsem dost odvázaná na naší schůzce? Nebude si myslet, že jsem chladná? Už bych ho měla pustit " na další metu" ? A když ho pustila dost daleko ptala jsem se jí proč... "No nevím, třeba by si řekl, že jsem blbá v posteli."

Což nejspíš znamená, že my umíme kvalitu ženy i muže v posteli měřit. Což znamená, že někdo musel udělat stupnici a určit její vrchol. Někdy někdo musel někam umístit tu laťku dobrého sexu.

Mým viníkem jsou média, uveďte mi jiného.

A tady je jednoduchý návod jak být dobrá v posteli. Jak následovat instituci sexu.
Instituce- jsou kulturní náhražkou vrozených pudů, jsou tedy získávány. Každá instituce představuje recept, jenž stanoví, jak se co dělá, má – li to být uděláno správně. Jak mám souložit správně si můžu přečíst kdekoliv, nebo si pustit " Devět a půl týdne". Pokud odpovím na otázky v kvízu ... pouta... kdekoliv kdykoliv... někdy i na první schůzce... vysoké podpatky... multiorgamus.... je jedna část práce zamnou. Alespoň v testu totiž vyjdu za uragán vášně.
Instituce- většinou však neříká, proč se to takto dělá a člověk z pravidla po tom ani nepátrá (např. proč je rituál svatby právě takový), ale respektuje tyto a má za to, že jsou správné. Otázky jako... proč je relevantní pro kvalitu mého sexu častost.... proč to dělat na netradičních místech... proč být připravena kdekoliv a kdykoliv... Do koše s nimi.

Instituce znamená ustavené, stereotypizované, rutinní způsoby jednání běžné v určité skupině či kultuře, jde o jednání, které se očekává od všech. J. Keller

Proto si myslím, že ze sexu se v současnosti stala instituce. Všichni "víme" jak by měl vypadat.

Jenže já se setkávám s velkou spoustou lidí u nichž ten sex tak, jak nám ho ukazují média, prostě nevypadá a oni se tím trápí. Ženy v partnerství dychtí po něčem dráždivém a neotřelém a jsou rozčarovány když to nepřichází. Jistě že je to supr něco takového zažít, ale proč z toho mít vrásky když ne.

Mladí muži už dnes často očekávají od žen takové chování, jaké by nedávno nevylíčily ani Harlequinky.

Mí známí se v nově nabytém vztahu trápí tím, že víkendy tráví celonočním souložením, ikdyž by jim oběma (jak řeknou mimo kamarádům) stačilo jen dvakrát a dost.
Ale vztah je nový, takže by v něm měla být vášeň.

A to je jen pár příkladů. Člověk má totiž obecně tendenci své chování institucionalizovat. Umožňuje mu to se zorientovat ve světě, jsou to koleje, kterými je směr jízdy regulován, ale zároveň ho umožňují, jak říká Keller o instituci obecně.

Vy chcete takhle institucionalizovaný sex? Chcete ho dělit na dobrý a špatný? A je to k člověku fér? Je to jeho intimní záležitost a měl by vycházet z jeho osobnosti a přirozenosti. Máma mi vždycky říkala, že v posteli toho o partnerovi zjistíme nejvíc. A ono to přestává být čitelné, jestli je takový a makový od přírody, nebo četl ten minulý Maxim "rozdejte si to s ní v nově povlečeném, třeba dá s úklidem na chvíli pokoj".

Vždyď jsme jen lidi a máme problémy, starosti, vstávání do práce, bolesti hlavy...
Prosím vás odpoutejte se od toho. Ženské přestaňte bláznit a být nervózní z toho, že nejste divokost sama.
Chlapi- zatvrzele si stát za tím, že dnes jí to uděláte pětkrát ji může být i na obtíž. Atd. atd....

Už je to dost zprofanované, co máme v posteli používat, říkat, dělat, jak u toho vypadat, jako dlouho, jak se na to naladit...

Já myslím, že docela stačí mít otevřené oči, uši- mluvit o tom spolu, umět si z toho udělat legraci a užít si to.
Zakažte ten Cosmopolitan :-)