Chorvatsko mimo sezónu

Drobnosti, které dělají mou letošní dovolenou jinou než tu loňskou a vyplácí se vlastně ještě jezdit k moři mimo sezónu?

Tak jako každý rok se i tentokrát po sezóně ( na třetí týden v září ) chystal můj taťka jet dovolenkovat do Chorvatska. Bůhví proč ho nějak lákají ty prázdné pláže. Tentokrát ovšem nebyl nikdo,kdo by jel s ním. Hned z kraje podzimu se totiž všem zaplnily diáře nějakou tou prací. I mně. Přesto jsem ale neodolala a když mi nabídl, že mě zve s dětmi na dovolenou se vším všudy, sbalila jsem si tu svoji práci do rance a jelo se.

Jelo se autem v neděli. Cesta uběhla docela rychle, poprchalo, všude bilboardy- volby i v Rakousech:-)

Projíždějíce skrz Slovinsko jsme se pokoušeli zmateně v noci zjistit, zda potřebujeme jejich dálniční známku, nebo jim stále funguje "cestarina" a zaplatíme jen průjezd. Za temného vrčení "érengy" se můj táta jal koupit známku a jeho vrčení se ještě znásobilo, když jsme projížděli po rozkopané hrbolaté věci kterou mají za dálnici. Za 35euro jsme se po ní projeli celých patnáct minut (!!). :-)

Pondělí

Dnešní den byl ve znamení vybalování a polehávání po apartmánu, poněvadž celonoční cesta zas tak úplně jednoduchá nebyla. Také jsme měli platit pobyt. Rok od roku je dražší ( a co není), když jsem si zjišťovala průměrné ceny, bylo to něco kolem 42euro za apartmán za den. Pravda po sezóně jsme neplatili pobytovou taxu, ta bývá většinou tak 400kun, 1600korun. Ale už teď nám bylo s taťkou jasné, že to je v současnosti asi jediná částka, kterou jedeme-li k moři mimo sezónu ušetříme. Jídlo stejně, benzín stejně, dálniční poplatky... stejně. Majitelka si řekla o 45euro. Otec sem jezdí již téměř pravidelně tak "z kamarádství" slevila na 40euro.

Až k večeru jsme se vydali projít se po pláži. Na pláži se k nám připojil zrzavobílý kocour. Přiznávám, že i mě potěšilo jak si s ním děti hrály a jak je hezky zaměstnal. Na celý večer bylo o zábavu postaráno, protože s námi šel až domů. Tedy do apartmánu.

Úterý

Ráno tady stále Mikeš- tak děti kocoura nazvaly - byl. Po návratu ze vzdálenější pláže byl v tahu. K utěšení syna jsme tedy podnikli několik pokusů o nalákání kocoura zpět. Jídlo na balkóně... chůze po dvoře čiči čiči dělaje a v neposlední řadě výprava na pláž, kde jsme ho potkali. Procházeli jsme ta místa a volali Mikeši! Mikeši! ač bylo docela jasné že se nejméně z 98% tahle chorvatská kočka Mikeš nejmenuje. Nenašli jsme ho. Našli jsme velký svlek od kraba. Malá náplast na kočičí škrábance na srdci mého trpaslíka, ale zabrala.

Středa

Už v úterý večer to začalo. Bolest břicha. Nevolnost, Zvracení. Bolest hlavy. Pokračovalo to nocí z úterý na středu a volně to proplulo až do středečního rána, kde tomu elegantní tečku dalo společné zvracení- já a můj syn. Toho to naštěstí brzy přešlo, pozůstatky této události jsem u něj mohla sledovat maximálně v jeho vyjímečně protivné náladě. Zato u mě dostala nevolnost pocit, že kápla na úrodný klín. Je hezky. Slunce pálí. Chci zůstat v apartmánu. Jdu na pláž. Netopí se děti? Nevím, ležím. Ještě, že je děda hlídá a já můžu zůstat schoulená v jejich stanu na hraní.

Čtvrtek

Je mi pořád špatně, ale už to zvládám líp. Našla jsem polohu, takovou schoulenou shrbenou a pokřivenou, ve které mě břicho tolik nebolí a jsem schopna poskakovat takto po pláži a okolo dětí. Jen nevím zda se mě místní nebojí či nevstoupím do říkanek.

Pátek

Už je mi dobře, tak se pokazilo počasí, ať je o čem psát a ať se užijou pastelky, modelína a fixy. Jdeme k vodě, malujem na kamínky. Píšu na ně "sranje"... čeho se to chci zbavit. Sice hlavně po psychické stránce, ale do vody letí s řádným šplouchancem i zatracené finanční problémy.

Přišla jsem na to!!! Vlést pod sprchu... jemně navlhčit... zastavit vodu... namydlit... pustit vodu a při splachování mýdla nanášet na hlavu šampón a při pěnění šampónu druhou rukou umývat mýdlem obličej a pak zároveň splachovat. Jedině tak docílím toho, že toto vše proběhne pod teplou vodou. Majitelé apartmánu mají patrně v rámci úspor nastaveno množství ohřívané vody tak, aby vás to vyburcovalo k osvěžujícím sprchovacím závodům. Měli by si to dávat i na letáky. Něco jako "zabavka podsprchova".:-)

Sobota

Ráno to vypadalo, že si s námi pohrává počasí... bylo krásně, zaplatili jsme do středy a náhle šup! Zima a zmrzlina dochází:-). Jeli jsme na výlet do Primoštenu a děti se těšily na zaslouženou zmrzlinu, ale ač jsme prošli křížem krážem celé město, tak s námi už prostě nepočítali. Zmrzlina už všude došla. Nakonec jsme přejeli do jiného města, do té staré známé kaviarně. Kavárnička "Tornádo" široko daleko jediná nabízela zmrzlinu jakoby snad jen pro nás. Majitel nám ochotně popovídal jaké to dnes máme štěstí. Další den zavírají... nejsou lidi... roky končící osmičkou jsou prý vždycky chladné, devítky a sedmičky nejteplejší.

Neděle

Počasí pořád za moc nestojí. Ale k vodě se jde vždycky. Maximální vzdálenost na kterou může dítě k okraji mola se den za dnem zmenšuje, přímoúměrně zmenšující mu se strachu z pádu trpaslíka do vody. Strach opět nastartuje dcera válející se těsně na okraji tak tak, že nespadne, poněvadž uklouzla při házení kamínků.

Pondělí

Je nádherně. Povídala jsem si na pláži s místní paní, její dcera se narodila přesně ve stejný den jako já. Je to zvláštní. Na jedné planetě, v ten sám den vzniká tolik kouzel. Rodí se děti... Tu paní už nejspíš neuvidím.

Úterý

Poslední celý volný den. Je nádherně. Našli jsme ideální plážičku ( nakonci, že) dokonce s pískovým vstupem do vody. Šplouchaj po mě vlny.

Syn našel na pláži hračku- závodní člun. On tomu říká poklady, věčně proleze kde co a vždy něco najde. Asi to má z pohádky o pejskovi a kočičce " Jak našli panenku co tence plakala". Nález má jednu nevýhodu- do krabice co má doma na "poklady" se rozhodně nevleze. A pár výhod- už nechce kupovat blbinky v obchodě u pláže ( "vzpomínku už mám" ), dává nám to téma k hovoru na celý zbytek pobytu a důkladně jej musí prozkoumat a pohrát si s ním.

Středa

Kazí se počasí. Odjíždíme. Duše se tak nějak mrská. Jakoby v těle lítala od hlavy k patě a nemohla se rozhodnout... mám chuť tady zůstat a je mi z odjezdu smutno... mám chuť odjed a těším se domů? Aha! Měla bych chuť tady zůstat, ale těším se domů.

Ps. člověk by nevěřil jaký hluk dělají vosy žeroucí papírový tácek :-)