...

... já říkám: Raději budu s "nikým" než s "někým"... Na tohle bych prostě neměl...

odstrašující případ

Odstrašujícím případem je spíš vaše kamarádka. :)

Na druhou stranu - ti, co tu píší "to já bych nikdy"... Neříkám, že tu slečnu chápu, nedokážu si vysvětlit její motivy, ale většina z nás nejspíš nemá právo soudit. Já si taky o spoustě situací říkala "to já bych nikdy," a když jsem se do nich dostala, tak jsem si uvědomila, že to není tak černobílé, jak se zdá zvenku.

Ale co já bych nikdy (doopravdy :)) - nikdy bych své kamarádce neřekla to, co ona vám, protože to je strašná blbost.

Taky to znám

Tak přesně tohle jsem si taky prožila.  Možnou omluvou a útěchou je mi fakt, že to byl můj první vážný vztah. Já taky viděla, jak se chová  a nevadilo mi to, ale okolí o mojí psychice pochybovalo. Říkala jsem si, že to bude časem třeba lepší a taky jsem se snažila měnit ku jeho obrazu. No naivka, nic jiného. Asi si tím člověk musí projít. 

Re: Taky to znám

Taky mi řikali "je to vůl"....nakonec sem to taky poznala

Fenomén Princ

Josef Hausmann ve své knize Základy mužského šovinismu zmiňuje fenomén Prince. To je muž, na kterého ženy letí po stovkách, dotyčný o tom ví a bezostyšně toho zneužívá. Mám stejnou zkušenost, se vším všudy, včetně předem poučených a později okouzlených žen. Jedná se o mého kolegu, který nestačí ženy odhánět lopatou. Stejně jako Hausmann jsem o kolegových praktikách také vyprávěl pár holkám, které byly upřímně rozhořčeny a tvrdily, že ony by NIKDY!...přesně do chvíle, než kolegu spatřily; šlechetná předsevzetí byla rázem v háji a holky se poslušně zařadily do fronty ponížených. Co si budeme povídat, nám tuctovým hochům nezbývá, než kolegovi tiše závidět.

Re: Fenomén Princ

Také se řadím mezi tuctové - ženy. A také jsem měla tendence letět na Prince, ale nebyla jsem vyvolená. Možná lepší. Neboť jsem zjistila, že daleko více ve vztahu upřednosťuji upřímnost a oboustrané zaujetí než faleš a jakousi hru. A tohle jsem našla právě v tuctovém muži. Holt mi jsou pro život dáni a má to smyl. 

prostě zamilovaná

Kamarádka je jednoduše hluboce zamilovaná. To žijete v jiném světě, ne v realitě. Ten omezený sobec pro ni znamená celý svět a nedovede si přestavit, že by o něj přišla... I já na tom byla stejně a dnes, s desetiletým odstupem nechápu, jak jsem mohla být, s odpuštěním, tak blbá. Ale byla. Nedovedla jsem si představit svůj život bez něj. Dobrá zpráva je, že ten stav není definitivní. Slečna kolem sebe potřebuje hodně přátel, aby jí co nejčastěji vytáhli do normálního světa. A jednoho dne i v ní dozraje rozhodnutí, že už si nenechá dál ubližovat. Prostě skápne ta poslední pomyslá kapka, po které pohár přeteče. Rozhodnutí o ukončení vztahu musí přijít z její strany, jinak bude celý život vzdychat a přemýšlet, co kdyby...

Nechápu,

... ale znám podobných také několik. Pokud si jen nechají zblbnout hlavu sladkými řečičkami a nevidí realitu přes růžové brýle, dá se to ještě nějak pochopit, láska je slepá. Ale tento popsaný případ, kdy dotyčná už ví, jak se věci mají, ale přesto na tom zoufale visí, a ještě použije argument "nechci dopadnout jako ty", to už se moc pobrat nedá. Ještě jsem nedávno slyšel alternativu - já vím, že s ním nebudu šťastná, ale...

no nazdar

jen to ctu tak me mrazi... to neni mozne... takovy masochismus

Ahoj, Vám jsem, myslím, zatím

nikdy nedala karmu a nechápu proč. Tak teď! Díky za článek, napsaný s jiskrou, AP

Jak si kdo ustele, tak si lehne

Kamaradka je asi neuroticka a potrebuje nekoho, kdo by ji ponizova...komu neni rady, tomu neni pomoci.

Re: Jak si kdo ustele, tak si lehne

Wendy, je to s podivem, ale některé holky takové jsou. Asi je ještě fest mladá a čte ty správné časopisy.

Zapomněla si Káťo

napsat kolik měříš.....     A nemyslela tím odstrašujícím případem, že padáš v úterý a o Velikonocích jako víla ze stromu?

Re: Zapomněla si Káťo

Měřím 170 cm, nejsem žádnej drobek