Je jednoduché odsoudit určitou věc nebo trend bez snahy o porozumění. Satelitní města zaplavila českou krajinu tak rychle a v takovém rozsahu, že ještě dříve než měl člověk šanci tomuto trendu porozumět, byl jím zkrátka obklopen. Proto většina lidí žijících vně tyto nepřirozené obce nenachází pochopení. I já jsem se zpětně pokusil o porozumění. Jsem schopen pochopit myšlenku, nejsem však schopen pochopit Českou variantu realizace.
Původní myšlenka zřejmě vychází z amerického urbanistického konceptu zahradních měst a v české společnosti byla dlouho nerealizovatelná. Po změně režimu velká část společnosti rychle zbohatla, rozšířily se možnosti bydlení a spousta obyvatel nechtěla žít ve městech se špatným životním prostředím. Se suburbanizací se roztrhl pytel. Realitní kanceláře nabídly parcely v okolí stávajících vesnic, katalog domků a zákazníci se jen hrnuli. Co bylo v počátcích špatně ? Hlavně chybné vymezení obrovských ploch v okolí obcí pro obytné účely, často i na místech velmi úrodné půdy. Dále také celkem snadná změna využitelnosti ploch v územních plánech a minimální limity pro společnosti nabízející podobný druh bydlení.
Americká zahradní města mají být jakýmsi bydlením v zeleni, v pravidelných blocích domků obklopených porosty, které vytvářejí příjemné prostředí. Tím se možná časem alespoň částečně, až doroste vysazovaná zeleň, stanou i česká satelitní města. Nyní sice většinou vypadají jako skupina domků někde ve stepi, ale to není až tak podstatné. Podstatné je, že americká zahradní města vznikala v zázemí velkých měst, kdežto česká v podstatě dělí stávající vesnice na dvě nepropojitelné části. Původní zástavbu s původním obyvatelstvem na straně jedné a novousedlíky v novostavbách na straně druhé. Rychlost a rozsah jejich vzniku naprosto vylučuje promísení, nebo alespoň částečné propojení obou částí obce.
V Rakousku existuje zákon, který omezuje počet novostaveb v menších obcích na 2-3 ročně. Tím se zajišťuje jistá kontinualita rozšiřování obce a kontakt staro a novousedlíků je v podstatě nevyhnutelný. V Česku jsme ale krátkozrací a vidina rychlého výdělku pro obě strany (realitní firmy a obce) převyšuje dlouhodobější zájmy. Dalším problémem je také vizuální stránka satelitních měst. Přijde mi, jako kdyby realitní kanceláři nabízely ve svém katalogu snad jen dva druhy domků. Pak všechny stavby vypadají téměř stejně a ještě umocňují nepříjemný vizuální charakter prostoru.
V neposlední řadě dochází k záboru zemědělské půdy a krajiny. Ono to sice vypadá, že jí momentálně máme více než potřebujeme, ale tato situace nemusí trvat věčně a velmi brzy se může stát, že plochy na kterých stojí prázdné sklady nebo ošklivé domy, budeme potřebovat. Nerad bych kritizoval ty z nás, kteří se rozhodli využít tohoto druhu bydlení. Částečně jejich postup chápu. Chtěli vychovávat své děti mimo velká města, v příznivém životním prostředí a v přírodě. Jestli se jim toho povedlo docílit nebudu hodnotit. Co však nechápu je fakt, že v našem státě neexistuje žádná funkční regulační páka, která by dokázala tento trend omezit, regulovat nebo alespoň usměrňovat tak, aby byl přijatelnější pro krajinu a všechny z nás.
