Přelidněnost planety ztrácí na aktuálnosti a opodstatněnosti.

Planetu Zemi trápí spousta globálních problémů. Globální jsou v tom, že neohrožují jen určitou část, či počet lidí, ale lidstvo jako celek, a zároveň je k jejich řešení zapotřebí spojené úsilí celého lidstva. Všechny globální problémy mají společného jmenovatele a tím je výrazný nárůst počtu obyvatel Země v průběhu 20. století. V důsledku tohoto nárůstu vzinkly hypotézy, že hrozí přelidnění planety. Poprvé se objevily v 70. letech, kdy docházelo k největším absolutním přírůstkum populace. Známá je například teorie "Meze růstu" od členů Římského klubu vedených Donellou Meadows. Troufám si tvrdit, že dnes již nejsou tyto obavy opodstatněné. 

70. léta byla léta určité hysterie. Svět se potýkal s hrozbou jaderného konfliktu, v krizi se ocitly i energetické suroviny a hospodářství některých států. K tomu všemu vrcholily absolutní přírustky obyvatel na Zemi. Je zřejmé, že v této globálně těžké době musely vzniknout nějaké pesimistické názory na vývoj a budoucnost planety. Je pravdou, že výrazný nárůst počtu lidí na Zemi způsobil a způsobuje spoustu současných globálních problémů. (nedostatek surovin, potravin, krize kultury a morálky, hrozba etnických a kulturních konfliktů, hrozba jaderných střetů, ekologické hrozby). Ty není možné plošně vyřešit, ale můžeme zmírnit jejich následky do přijatelných mezí. A v případě, kdy poklesne hrozba onoho hlavního původce všech problémů, tedy přelidnění planety, by zákonitě měla poklesnout i hrozba dílčích globálních problémů. 

Lidstvo si ve své historii prošlo třemi demografickými revolucemi. První byla spojena s neolitickou revolucí v sociálně ekonomické sféře, druhá na přelomu 18. a 19. století, kdy došlo k přechodu od zemědělství k průmyslové výrobě a třetí v 50. letech 20. století, kdy došlo k populační explozi v důsledku poklesu hodnot mortality a zvýšení ukazatelů natality, zejména v rozvojových zemí. V současné době se svět, hlavně ten vyspělý, dostává do možná další demografické změny, kdy dochází k úbytku počtu obyvatel přirozenou měnou. Státy střední a západní Evropy, severní Ameriky, Austrálie a Ruska už tento úbytek přirozenou měnou začínají pociťovat, přesto je zatím celkový počet obyvatel vyrovnaný díky imigraci do těchto zemí. (kromě Ruska). Je jen otázkou času, kdy se podobný trend rozšíří i do zbylých částí světa, jelikož demografické revoluce jsou typické tím, že vždy postihnou celou planetu. Postupně by se tato 4 fáze měla dostat do Asie, Latinské Ameriky a konečně koncem 21. století i do Afriky. 

To že i v Asii dochází k omezovaní populační exploze dokazuje příklad Indie. Předpokládalo se, že Čína, která výrazně politicky omezila svůj populační vývoj, bude brzy předstižena v počtu obyvatel Indií, která naopak své občany nijak neomezovala. Dnes je již zřejmé, že k tomu dojde při zachování současných ukazatelů nejdříve v roce 2028. Mnohem větším problémem bude situace, kdy výrazně zestárne populace planety. Je možné, že právě tento jev bude tím, který vystřídá přelidněnost planety včele všech globálních problémů. Z Evropy známe poplašné zprávy o stárnutí společnosti, ale ve srovnání s Afrikou jsou tyto evropské problémy zanedbatelné. V Africe je dnes téměř polovina všech obyvatel ve věku do 18 let. Co se stane až tato generace dospěje do produktivního věku a kdo zaměstná tuto obrovskou masu lidí? To jsou otázky, které bude muset svět řešit. 

Je možná na čase přehodnotit současné globální problémy a určit si nové, které by nám mohly brzo přerůst přes hlavu. Je třeba, aby zejména geoglobalistika přestala řešit problémy, které pomalu pomíjejí a stávají se neaktuálními. Svět se neustále vyvíjí a společně s ním se vyvíjejí i jeho problémy. To je třeba zaregistrovat a nezůstat stát na místě. Lidská společnost se musí vyvíjet společne se světem a jeho problémy a včas reagovat, jinak jí hrozí nepěkná budoucnost.