O životě v bezstarostném světě a nestálosti názorů.

Představme si, jak by bylo překrásné žít v zemi, kde jsou všichni občané vzdělaní, moudří lidé, všichni se k sobě chovají pěkně, všichni dodržují správné mravy a zásady. V zemi kde demokracie znamená víc než prázdné heslo, kde demokracie není možností jak obhájit své nečestné a nesprávné, či dokonce nezákoné činy a jednání. V zemi, kde řešení silou je zločinem proti všem občanům. Žít v takové zemi by bylo snem mnohých z nás. 

Avšak přesto, nechybělo by nám zde něco? Nepřišlo by nám toto všechno po několika bezstarostných letech příjemného žití poněkud nudné? Nechyběli by nám ty věčné pře o tom, která ideologie je tou jedinou správnou. Předkládání argumentů předhánějících se ve věcnosti by vyšumnělo do ztracena, jelikož bychom všichni souhlasili se všemi a těžko by se hledal někdo schopný oponentury. Nespíše bychom znovu po chvíli toužili po světě, kde žijí moudří a hloupí, chytří a prostí, bohatí a chudí, silní a slabý, dobří a zlý. A tak vlastně zjišťuji, že konfrontace všech těchto protikladů je tím, co vytváří naší společnost tak zajímavou, jak bezesporu je. Dokud budou neustále existovat rozepře, možnosti, ideologie, varianty, druhy, bude mít lidstvo šanci se dále vyvíjet a vůbec existovat.

Spoustu lidí včetně mě, vždycky zajímalo, co je správné. Považuji to za jeden ze smyslů života. Zjistit co je správné, co je pravda. Nikoliv všeobecně, ale pro každého jedince zvlášť, jelikož každý považuje za správné, za pravdu něco jiného. Liší se to povahou, vzděláním, inteligencí, místem života a spoustou jiných jevů. To, co považujeme za správné a za pravdu se také během života mění. Mohou to být postupně hraní si, nestarání se, užívaní si, snažení se něčeho dosáhnout, vzdání se svých cílů, touha po vědění, touha po úspěchu atd. A já sem dospěl v této fázi života ke zjištění, že tím správným je právě ona konfrontace spousty protikladů lidských názorů, vlastností, charakterů a existencí. To je tím hnacím motorem lidské společnosti a jejího vývoje. Neříkám, že moje vize bude stálá. Zajisté nebude. A jsem tomu rád.

Když tak člověk přemýšlí o rozmanitosti lidstva, uvědomí si, jak byl jeho názor ještě několik let zpátky odlišný. Tehdy jsem věřil, že veškeré lidské problémy může vyřešit jen vzdělání lidí. Uvažoval jsem, že vzdělaný člověk se o sebe postará, vydělá si na život, nebude potřebovat pomoc ostatních, nebude podporovat nezákonné a nemravné postupy. Ovšem na druhou stranu, lidé se špatným charakterem, lidé zlý a hrubý se ze získaným vzděláním nezmění. Ba naopak. Získají vědomosti a možnosti k tomu, aby svoji zkaženost a špatnost dokázali ještě lépe využít ke svému obohacení a získání moci. Proto už dnes netvrdím, snažme se vzdělat všechny. Opravuji svoje tvrzení na: snažme se vzdělat všechny, kteří o to stojí. 

Už teď se těším, až si za pár let přečtu tento text a budu se usmívat nad názory, které sem tehdy měl. Mé názory nejspíše budou opět odlišné. Člověk, který přemýšlí a uvažuje, stárne a získává nové zkušenosti by neměl mít pevné názory. Pevný zůstává jen onen podklad, životní přesvedčení a charakter člověka. Buďme za to rádi.