Každou zimu je zima. Každou zimu padá sníh. Někdy víc a
někdy míň. A každou zimu zůstává na silnicích, které se
tím stávají nesjízdnými a po odtátí jsou protkány díramy
velikosti kola o traktoru. Čím to, že každý rok je situace
stejná ?
Každou zimu je zima. Každou zimu padá sníh. Někdy víc a někdy míň. A každou zimu zůstává na silnicích, které se tím stávají nesjízdnými a po odtátí jsou protkány díramy velikosti kola od traktoru. Čím to, že každý rok je situace stejná ?
Číst zprávy z médií ohledně zimní údržby komunikací je
opravdu zábava. Obzvlášť pokud se vám poštěstí číst tyto
zprávy ze zahraničí. Na začátku podzimu si přečtete, že
silničáři jsou na tu letošní zimu opravdu připraveni, nic
nepodcenili a všeho je dost. V půlce prosince se píše o
tom, že letošní zima je opravdu krutá a docházejí tak
zásoby soli a nestačí technika. Takováto krutá zima je ale podle silničářů každý rok a přestože na ni jsou každý rok náležitě připraveny, stejně je nakonec zaskočí tím, že je ještě krutější než se předpokládalo. Kocourkov ...
Celý studijní rok trávím v Estonském Tallinnu. V místě, kde
trvá to, čemu mi říkáme krutá zima, od konce října do půlky
dubna. Sněhu ve městech neni 10cm ale minimálně půl
metru. Když sněží, tak nesněží tři dny ale týden, nebo
každé dva dny přibližně 6 hodin. Navíc vše ještě komplikuje
silný vítr vanoucí od moře, který u nás trápí jenom horské
oblasti. Přesto nemůžu říct, že bych zažil jedinou situaci,
kdy by nejela měststká hromadná doprava na čas kvůli
sněhu, nebo by byla nějaká silnice nesjízdná. Při procházce
městem mezi více jak metrovými závějemi podél silnic je
pak informace o kalamitě v Praze, kde napadly 3cm nového
sněhu opravdu úsměvná.
Méně je někdy více, tvrdí známe přísloví. To lze uplatnit i v
přápadě používání soli. V Tallinnu se solících směsí používá opravdu málo a jen na některých místech. Většina silnic je jen prohrnována, na některých zůstává uježděný sníh
prosypaný jemným štěrkem, po čemž se jezdí mnohem
lépe, než po rozsolené břečce. Ta navíc při dalším
ochlazení zamrzá a led násleně zvětšuje thliny na silnicích
na dobře známé hluboké díry. Po zimě v Estonsku díry na
silnicích nenajdete a pokud ano, urřitě ne v rozsahu jako u
nás. Nevím jestli to je jiným druhem asfaltu nebo zimní
údržbou, ale zkrátka jde to.
Nechci se nijak dotknout lidí pracujících jako silničáři. Vím
že je to náročná práce se zastaralou technikou a
nedostatkem materiálu, navíc plat neodpovídá náročnosti
práce, kdy při stálém sněžení musí jezdit i 16 hodin denně.
Těchto lidí si vážím. Je to spíš námět k zamyšlení pro jejich
vedení, odpovídající za přípravy a strategii. Možná by nebylo
naškodu vyslat tyto experty na několikatýdenní školení do
Estonska či Skandinávie. Věřím že by se to vyplatilo
mnohem víc, než drahé nákupy soli a neufinancovatelné
jarní "opravy" děravých silnic.
Číst zprávy z médií ohledně zimní údržby komunikací je opravdu zábava. Obzvlášť pokud se vám poštěstí číst tyto zprávy ze zahraničí. Na začátku podzimu si přečtete, že silničáři jsou na tu letošní zimu opravdu připraveni, nic nepodcenili a všeho je dost. V půlce prosince se píše o tom, že letošní zima je opravdu krutá a docházejí tak zásoby soli a nestačí technika. Takováto krutá zima je ale podle silničářů každý rok a přestože na ni jsou každý rok náležitě připraveny, stejně je nakonec zaskočí tím, že je ještě krutější než se předpokládalo. Kocourkov ...
Celý studijní rok trávím v Estonském Tallinnu. V místě, kde trvá to, čemu mi říkáme krutá zima, od konce října do půlky dubna. Sněhu ve městech neni 10cm ale minimálně půl metru. Když sněží, tak nesněží tři dny ale týden, nebo každé dva dny přibližně 6 hodin. Navíc vše ještě komplikuje silný vítr vanoucí od moře, který u nás trápí jenom horské oblasti. Přesto nemůžu říct, že bych zažil jedinou situaci, kdy by nejela měststká hromadná doprava na čas kvůli sněhu, nebo by byla nějaká silnice nesjízdná. Při procházce městem mezi více jak metrovými závějemi podél silnic je pak informace o kalamitě v Praze, kde napadly 3cm nového sněhu opravdu úsměvná.
Méně je někdy více, tvrdí známe přísloví. To lze uplatnit i v přápadě používání soli. V Tallinnu se solících směsí používá opravdu málo a jen na některých místech. Většina silnic je jen prohrnována, na některých zůstává uježděný sníh prosypaný jemným štěrkem, po čemž se jezdí mnohem lépe, než po rozsolené břečce. Ta navíc při dalším ochlazení zamrzá a led násleně zvětšuje thliny na silnicíc na dobře známé hluboké díry. Po zimě v Estonsku díry na silnicích nenajdete a pokud ano, urřitě ne v rozsahu jako u nás. Nevím jestli to je jiným druhem asfaltu nebo zimní údržbou, ale zkrátka jde to.
Nechci se nijak dotknout lidí pracujících jako silničáři. Vím, že je to náročná práce se zastaralou technikou a nedostatkem materiálu, navíc plat neodpovídá náročnosti práce, kdy při stálém sněžení musí jezdit i 16 hodin denně. Těchto lidí si vážím. Je to spíš námět k zamyšlení pro jejich vedení, odpovídající za přípravy a strategii. Možná by nebylo naškodu vyslat tyto experty na několikatýdenní školení do Estonska či Skandinávie. Věřím že by se to vyplatilo mnohem víc, než drahé nákupy soli a neufinancovatelné jarní "opravy" děravých silnic.
