- 230 miliard ? No a ? Mě už to nezajímá ...

Návrh rozpočtu se potácí ve ztrátě přes 200 mld. Člověk by čekal reakce, činy, návrhy, kompromisy. Místo toho slyší výhrůžky, osočování, výčitky viny a v neposlední řadě naprosto nesmyslné návrhy. Výsledek: Všem je to v podstatě jedno.  

A mě už taky. Dřív mě podobné informace, třeba i o menších schodcích nenechávaly klidným. Dneska je mi to úplně šumafuk, i když vím že by nemělo. Ale co občan nadělá, když vidí, že je to v podstatě jedno i těm, kteří jako jediný mají možnost něco udělat ? Má se zbytečně stresovat imaginárními čísly, které se jeho osobně v podstatě nijak netýkají ? Myslím si, že lidé mají svých starostí dost, tak proč si přidělávat další, když volíme zástupce, jejichž prací je tyto starosti řešit.

Jediné na co se naši volení zástupci zmohou je osočování protistrany, shazování jiných návrhů než těch svých, vinění druhých za chyby, které se udály před desetiletím, přestože v této partě "politiků" má podíl na současné situaci každá strana srovnatelný. A hlavně, lidi podobné výčitky absolutně nezajímají, chtějí vidět činy, které bohužel neuvidí. Proč ? Protože je před volbami. Řešení podobných problémů si vyžaduje nepopulární kroky a ty se před volbami neodváží udělat nikdo. Jenže v našich poměrech je před volbami skoro pořád a tak se žádných smysluplných činů nejspíš nedočkáme nikdy. Další důvod proč si zbytečně nepřidělávat vrásky na čelo je tedy vidina řešení v nedohlednu.

Tato poměrně kritická situace je přesně tou, o které jsem si pár let zpět říkal: "Ono to nebude tak špatný, až bude opravdu zle (a to teď je), i největší rivalové se dohodnou a dojde ke kompromisu" Jak čas ukázal, největší rivalové se nedomluví a kompromis nebude. Všichni totiž najednou musí zásadově dodržovat jindy bezproblémově porušované sliby voličům a prázdné až utopické předvolební programy. "Existuje velká shoda, průnik shody obou stran je až 80%" tvrdí oba muži v čele největších stran. Ani to ale není podle všeho dost na to, aby vznikl nějaký smysluplný plán, jak nepříznivou situaci účinně řešit.

Místo toho slýcháme směšné, až doslova absurdní návrhy. Zvýšíme daně, které jsme do teď snižovali, snížíme platy učitelům, přestože jsou čeští učitelé jedněmi z vůbec nejhůře placených v celé EU, sebereme peníze vědcům, kterým jsme slíbili naopak navýšení prostředků, kvůli jejich nepříznivé finanční situaci atd. Naopak zavedeme šrotovné v době, kdy jeho potenciální efekt dávno pominul, dáme rodinám 200kč a tím nakopneme ekonomiku atd. Nejsem ekonom, ale tohle i mě jako laikovi připadá jako absolutní Kocourkov.

Tento stav politiky, tak jak ji vnímá český občan a volič vede alespoň mne k jednomu. Celá tato absurdní situace v české politice trvá už dlouho a nyní jen vrcholí. Je na čase, abych se poprvé před vstupem do volební místnosti podíval i na lístky menších neparlamentních stran, jelikož pomyslná číše trpělivosti s těmi parlamentními začíná přetékat. A co je nejhorší ? Chování současných politiků u moci, ať už mluvím o těch pravicových či levicových, jejich činy a postoje mě vědou k situaci, že mi celá politika, ekonomická situace a vůbec věci veřejné tak, jak je má volič u voleb šanci ovlivňovat, začíná být úplně jedno.

"Dělejte si v tom Kocourkově co chcete, já viděl dost, už mě nezajímáte"

Škoda, že představa výměny lidí z "Kocourkova" za opravdové politiky je snad více utopická, než přebytkový rozpočet pro ČR v následujících pěti letech ...