Totalitní EU tvrdě zasáhla proti referendu! Co je tohle za nesmysl?

Referendum o nezávislosti Katalánska provází tvrdé zásahy ze strany orgánů španělské vlády. Mnozí neváhají a již tyto střety vpisují do knihy hříchů Bruselu. Konají tak naprosto mylně a bezdůvodně. 

Obrazy z Katalánska, kde Španělská vláda tvrdě zasáhla proti referendu o nezávislosti, jsou opravdu smutné. Něco takového by se v demokratické Evropě dít nemělo. Jako by se Španělsko chtělo zařadit po boku dalších zemí opouštějících od svobody a demokracie, jako jsou Maďarsko a Polsko. Obrázky, které jsme mohli v posledních dnech spatřit, jsme byli donedávna zvyklí vídat nanejvýš tak v Rusku a Bělorusku. Je opravdu smutné sledovat, jakou cestou se vláda v Madridu ubírá a čeho je schopná.

Je také víc než jasné, že Madrid si plně neuvědomuje důsledky svých činů. Místo, aby nechal obyvatelstvo v dané oblasti třebas i protiústavně hlasovat a po té jednal a vedl dialog na základě výsledků hlasování, snižuje se k násilí. K násilí, které nebude nikdy zapomenuto a bude hrát ve prospěch separatistů, kteří se tak budou moci násilným jednáním španělské vlády ohánět a využít jej ve své domácí i mezinárodní kampani za autonomii. Násilí, které přesvědčí dosud nerozhodnuté obyvatele hlasovat a bojovat za autonomii. Násilí, které může změnit postoj i dosavadních stoupenců celistvosti Španělského království.

I přesto, že se jedná o kroky z příkazu vlády v Madridu, jsou však mnozí schopní připisovat násilnosti na vrub EU a živí dále mýtus o jednotné Evropě coby totalitnímu zřízení. „Mažete příspěvky o totalitní politice EU, která mlátí občany Španělska,“ napsal mi jistý pan Malý. Nevím, na co tím narážel, zjevně na mnou sdílený dokument o informační válce, v níž žijeme. Došlo mi však, že to nebude samo sebou. Že nepůjde o názor jednoho člověka, ale musí jít o názor většího spektra obyvatel šířeného na základě nějakého manipulatitvního článku. Netrvalo dlouho a narazil jsem na vyjádření pánů Okamury a Ovčáčka. „Evropský sen skončil 1. 10. 2017 tvrdým procitnutím,“ píše Ovčáček, jako by snad EU mohla za kroky Španělské vlády.

Domnívat se, že EU stojí ze násilnostmi páchanými bezpečnostními složkami Španělského království, je však naprosto zcestné. Evropští politici nikterak nerozhodují o krocích španělské vlády a připisovat jim přímý vliv nebo snad podíl na násilnostech, je tak pouze velkým omylem. Není to přeci až tak dávno, co došlo k referendu o vystoupení Británie z EU. Na Británii nebyl vyvíjen žádný nátlak a referendum ji bylo umožněno. Nyní stačí jen dojednat, za jakých podmínek ostrovní království Evropu opustí a jaký bude následovně náš vzájemný vztah. Věc se týkala Unie samotné a můžeme vidět naprosto odlišný přístup.

Nyní jde však především o vnitřní záležitost Španělska, nikoli o záležitost Evropy. Odtržení Katalánska od Španělska však nemusí nutně znamenat vystoupení z Unie. Pokud však Katalánsko samostatnost získá a bude chtít setrvat v EU, teprve po té bude Unie postavena před otázku, jak s Katalánskem naložit a zde mu udělit členství třebas i automaticky. V současné době však nemůže do vnitřních záležitostí Španělska nikterak zasahovat. Pokud by se postavila komise za Katalánsko, vystoupí tak proti členskému státu. Dokud tak však neučiní, bude dávat tichý souhlas s kroky vlády v Madridu. Samotná unie se tak ocitá v nezáviděníhodné situaci a dřív nebo později se k situaci bude muset vyjádřit. To ovšem z evropského společenství stále nečiní totalitní uskupení mající přímý podíl na násilnostech, ke kterým se Španělská vláda uchýlila. Násilí je naopak evropskými politiky odmítáno a zaznívají výzvy k vedení dialogu.

"Bez ohledu na názor na nezávislost bychom měly všichni odsoudit scény, jimž jsme svědky," prohlásila skotská politička Sturgeonová a zároveň vyzvala Španělsko, aby změnilo směr a nechalo lidi v klidu hlasovat.

Postup Španělské vlády kritizoval také předseda belgické vlády Charles Michel, který napsal na Twitteru, že násilí nemůže být odpovědí a vyzval k politickému dialogu. Eskalaci násilí označil za znepokojivou i předseda německých sociálních demokratů Martin Schulz. I on vyzval Madrid a Barcelonu ke snížení napětí a hledání prostředků k dialogu a pozadu nezůstal ani Guy Verhofstdat, když upozornil, že se sice nechce míchat do vnitřních záležitostí Španělska, ale násilí se vší rozhodností odsoudil.

Násilí, ke kterému se snížila španělská vláda, odsuzují také čeští politici (zdroj) 

"Není možné proti voličům, kteří nesou volební lístek, střílet gumové projektily. Mně to připomíná obrázky z Ruska, to snad nejsou obrázky ze Španělska roku 2017,“ prohlásil například Stanislav Polčák (STAN). S prohlášením pana Polčáka souhlasí i Kateřina Konečná (KSČM), která věří, že odsuzující postoj zaujme také Evropský parlament. Za nepřijatelné považují násilí vůči katalánským voličům také předseda ODS Petr Fiala či europoslanec za KDU-ČSL Pavel Svoboda.

Také bývalý prezident Václav Klaus odsoudil události v Katalánsku v prohlášení se svými spolupracovníky vyzval Evropskou komisi, aby násilnosti odsoudila. "Považujeme za nepřijatelné, aby kterákoliv vláda zneužívala ozbrojené síly, násilí a represe k potlačení těch, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor,"uvádí se v prohlášení.