Volby jsou za dveřmi a je jen jedno jméno, které se šíří internetem doprovázené projevy naprosté věrnosti a oddanosti - Tomio Okamara. Náš veliký bojovník za tradiční českou kulturu. Bojovník proti lži, hlouposti ... a zbabělosti?
Tak se nám nezadržitelně blíží volby a to nejen jedny. Krajské i senátní, do roka pak ty do poslanecké sněmovny a aby toho nebylo málo, jen pár měsíců po nich si půjdeme zvolit prezidenta. Ty politické kušny ksychtící se z billboardů jak v reklamě na orbitky nám z očí zjevně jen tak nezmizí a pohádky o tom, jak zde bude i tráva zelenější a pečení holubi nám všem budou lítat rovnou do huby budeme zjevně poslouchat ještě hodně dlouho.
My sami tedy již brzy rozhodneme, koho chceme v čele krajů či státu. Kolik nekulturních hovádek a spáčů vyneseme do výšin tentokrát, záleží jen na nás. Výběr je vskutku široký a pestrý a kdo to vyhraje, je jen ve hvězdách.
Budou to rozkradači státu, nebo zloději dotací? Tvůrci dluhů, či jejich neplatiči? Přerozdělovači cizího majetku? Koalice populistů a xenofobů či sluníčka, jejichž láska nás všechny osvítí? Těžko soudit.
Vím však o jednom jménu, které letí světem internetu jak zpráva o výprodeji v Tescu mezi důchodci. Politik, člověk a především vlastenec až do morku kostí. Kam se podívám, vidím to jméno. Jeho věrní následovníci mu provolávají slávu, kde to jen jde a ve své onanii jej oslavují snad více, než zbožštěné japonské císaře. Jedinou naší spásou je, že banda pitomců stěžující si na internetu na své podělané životy, není ani náhodou vyjádřením názoru většinové společnosti, jinak by se tento panáček mohl vskutku stát i vládcem všeho vesmíru. Vzhledem k tomu, že již nyní neváhá zcela veřejně a otevřeně urážet představitelé zemí, se kterými máme víc než vynikající ekonomické vztahy, nechci se ani zamýšlet kam až bychom to dopracovali.
A o koho že se jedná? Samozřejmě o nikoho jiného, než o našeho největšího vlastence a bojovníka za tradiční českou kulturu Tomia Okamuru. O jeho boji nemůže být snad ani pochyb. Myslí jej tak upřímně a vážně, že jej podporuje například provozem největší prodejny japonského zboží v České republice, vydáváním japonských kuchařek, prováděním kurzů japonské kuchyně nebo otevíráním japonských restaurací. A poněvadž v naší zemi musíme upřednostňovat naše lidi před cizinci nehledě na jejich znalosti a zkušenosti, vede právě jeho restauraci Hiro japonský šéfkuchař¨Junbo.
Ve svém čistě vlasteneckém boji, který nemá vůbec nic společného s rasismem a xenofobií, ale jen a pouze s láskou k vlasti, se pak neváhal spojit s dalším ryzím vlastencem - trenérem Filipem Grznárem. Ten sám svůj hluboký cit k české kultuře, zemi a národu v jednom z "rozhovorů" vyjádřil slovy: "Nemám rád věci český. Nemám rád nic, co je český. Stydím se za to, že jsem Čech. Na to tričko nekoukejte vole (Tričko s nápisem: Hrdě za jeden národ - česá krev, pozn. autora). Nejsem vlastenec. Jenom nemám rád barevný." ... Aby tedy nebyl zcela neoprávněně obviňován z podpory rasismu, dal to do kupy s člověkem, který nemá rád barevný - tedy odsuzuje lidi na základě barvy pleti a rasy.
Příběh jednoho přátelství:
Svůj vlastenecký cit, který nemá s politickou agitací a touhou po moci vůbec nic společného, podporuje také vzdáváním naprosté úcty velikým osobnostem české historie. Proto tedy neváhá ani zajít tak daleko, aby naprosto nechutným způsobem pošpinil památku našeho nejkřesťanštějšího a nejosvícenějšího panovníka Karla IV. a v duchu jeho slov "Kdo nenávidí, není milován a ve své zlobě zahyne", pobuřoval v jeho jméně lid proti jiným kulturám, či svatého Václava neváhá spojovat s bojem proti islamizaci.
Pan Okamura však není pouze z hloubi duše přesvědčeným vlastencem a čestným člověkem, ale i bojovníkem za svobodu vás Čechů a Moravanů (na nás Slezany asi kašle, neboť v jeho posledních videovlozích, které jsem měl to neštěstí shlédnout, vždy mluvil výhradně a Češích a Moravanech) proti diktátu přicházejícího denně z Bruselu. Vědom si tak svého hesla svoboda a demokracie, které se nese také v názvu jeho strany, tak neváhá každého, kdo si dovolí napsat nesouhlasný komentář, zablokovat a jeho příspěvek smazat. Proto také můžeme na jeho profilu pozorovat výhradně projevy zcela fanatické oddanosti, zatímco třebas u Bohuslava Sobotky tak neochvějně hájícího novou eurodiktaturu můžeme narazit i na nesouhlasné názory. Takže jakže Hirohito Okamuro? "Co si o tom myslíte? Napište mi to do komentářů, a pokud se mnou nesouhlasíte, prostě vás cenzuruji a zablokuji."
Že demokracie je hlavně o diskuzi, to mu asi nic moc neříká. Pokud již nyní nesnese sebemenší kritiku, tak si tu svobodu v jeho podání dovedu tedy docela živě představit po té, co by se dostal do vedení této země..
Pokud se však pan Okamura chce nesmazatelně zapsat do myslí nás všech prostých občanů a snad i do historie naší země, pak by tomu mělo být snad právě díky jeho neochvějnému boji proti lži a hlouposti. O hlouposti a neschopnosti naší prolhané vlády, za které se naší zemi i ekonomice celkem dobře daří, nás přesvědčuje snad téměř denně. Stejně tak neochvějně bojuje i proti prolhaným médiím, které jej umístili na černou listinu a naprosto jej cenzurují, jak například pronesl právě v české televizi v pořadu máte slovo. Že sám už rok a půl údajně odmítá pozvání do DVTV, to už s tím zjevně nemá vůbec co dělat. Ta jeho pohádka o nebohém obětním beránkovi by už totiž jaksi pozbyla smyslu a významu.
Mluvíme-li však o jeho boji proti lži a hlouposti, nemůžeme opomenout na jeho vlog po té, co se naši představitelé konečně rozkolébali doplnit překlad slova "Česko". Jak sám pan Okamura říká, název Czechia musel vymyslet naprostý hlupák, neboť nás celý svět zná pod jménem Czech Republic. Namísto aby tedy uvedl věci na pravou míru, a vysvětlil, jak se věci zhruba mají, že jde tedy pouze o doplnění překladu slova Česko, začal dále šířit pohádky o naprosto hloupém a nemístném přejmenování naší země hloupými politiky. Zda tak učinil z vlastní nevědomosti a neznalosti či pouze vědom si hesla prvního československého ministra financí Alois Rašína "Pravým politikem je jen ten, kdo ignoruje potlesk davu." se chytl právě tolik chaotické teorie, kterou neznalý dav tolik kritizoval, zůstává jen ve hvězdách. Většinou se sice chytá každé ptákoviny, kterou chtějí lidé slyšet, nehledě na její pravdivý obsah, v tomto případě bych se však nedivil, kdyby z pana Okamury mluvila i jeho neznalost, stejně jako když mluví o přijímání nelegálních migrantů.
Jak často mluví Tomio Okamura o přijímání ilegálních imigrantů? Kdo by si nevšiml, jaký důraz dává právě na to slovo nelegální, mluví-li o přijímání uprchlíků. Uvědomuje si vůbec, kdo je to nelegální imigrant? Je to člověk, který nelegálně překročí hranici daného státu. O tom, že by o něm úřady dané země věděli, si dovoluji pochybovat. Tedy v případě lidí vybraných z uprchlických táborů, následně prověřených bezpečnostními složkami a z posvěcení vlády umístěných do některého koutu naší země, nemůže být o nelegalitě jaksi řeč. Zda jde opět o projev hlouposti a neznalosti pana Okamury, nebo zda pouze spoléhá na to, že jeho voličstvo si to neuvědomí, ponechám na vás.
Ve snaze podávat lidem zcela objektivní a pravdivé informace se však doslova činí v překrucování faktů a vytváření polopravd. Neopomenul tak například ani parazitovat na neštěstí Mnichovanů. Po té, co podle všech vyšetřování vraždil fanatik považující se za Árijce a vzhlížející se v Breivikovi, pravil: "Poslouchám žvanění politiků a prolhaných médií o vraždění v Mnichově. Tvrdí, že neznají motiv vraha. Nechtějí říct pravdu, že muslim zabíjel nás nevěřící psy. A budou zabíjet dál, protože náš život pro ne nemá cenu." Chudák se jen asi přeřekl a místo "Allahu Akbar" volal "Ich bin Deutsche". Mě však spíš napadá, že se tím chtěl právě od předchozích útoků s "náboženským podtextem" distancovat. Ale to pana Okamuru asi nenapadne.
O tom, že pan Okamura je pak zcela z hloubi srdce i duše přesvědčen o intelektu svých voličů, zjevně vypovídají i jeho videovlogy. Zjevně vědom si toho, že jeho "jednoduché" texty jsou příliš dlouhé (a asi tak čitelné jako některé velice primitivní stránky "Mein Kampfu"), než aby je jeho průměrný volič sedící znuděně celé odpoledne u počítače přečetl, neváhá, a svůj text jim ještě předžvýká na kameru.
Pokračovat by se dalo ještě dlouho, ale pro dnešek tento stručný popisek postojů Tomia Okamury myslím postačí. Pokud si myslíte, že pouze provokuji, tak sice záměrně píši provokativně, ale vše myslím zcela vážně. Pokud však považujete vše co řekne Tomio Okamura za svaté a nezpochybnitelné, pak Bůh žehnej této zemi. A hlavně nejezte kebab!
