O čem tak mluvili studenti na Albertově a jaká že byla atmosféra v Praze

S každou studentskou aktivitou se objeví mnoho kontroverzních názorů. Co je tedy neporovnat se slovy studentů na Albertově a rovnou tak zbořit nějaké ty mýty? A jak se vlastně dále slavilo 17. listopadu v Praze?

Studenti jsou hloupí, neví nic o životě a tak si nechají vymývat mozky. Nejsou schopni udělat si vlastní názor. Jsou manipulovatelní a nechávají se vést. Tihle příživníci z "Pražské kavárny" přesvědčeni o své výjimečnosti a nadřazenosti plebsu umí jen urážet lidi. Jsou přesvědčeni o své neochvějné pravdě a nejsou schopni přijímat jiné názory. Kdo s nimi nesouhlasí, je pro ně idiot. Jsou přesvědčeni o správnosti svého pohledu na svět a nejsou schopni přijímat názory spodiny, která je hloupá, nevzdělaná a negramotná. Je to nenávistná skupina neuznávající dialog preferující heslo "Kdo nejde s námi, jde proti nám". To oni tady rozdělují společnost. Oni a jejich neschopnost uznat názory druhých, jen proto, že ve volbách nezvítězil jejich kandidát kníže.

Zhruba něco takového čtu o studentech, ale i rektorech, profesorech a umělcích, stále častěji. Jako by se vzdělání, či snaha o něj, stávaly jakousi urážkou. Především s každou studentskou aktivitou takovýchto teorií přibývá. A myslím si, že nic nemůže být vzdálenější pravdě, než právě tyto zkazky. Snad nic není s těmito pohádkami v kontrastu více, než diskuze řízená právě studenty a mladými lidmi 17. listopadu na pražském Albertově. Opakuji to ještě jednou a dávám na ta slova patřičný důraz: řízená právě studenty, nikoli těmi, kteří je údajně vedou. 

A o čem že studenti hovořili? O současném stavu společnosti a politické scény, sociálních bublinách, neporozuměním mezi lidmi z měst a ze vzdálenějších obcí. Zamýšleli se nad příčinami současného dění. Vyjadřovali se kriticky třebas i k minulým vládám, kterým by měli být dle logiky mnohých právě nakloněni, a spíš než o nějakém odstranění pana Zemana se mluvilo o příčinách jeho zvolení. Například i tom, že pan Schwarzenberg v očích mnohých zosobňoval právě Nečasovu vládu.

Především zde však mohl kdokoli položit jakoukoli otázku, ke které se pak studenti na pódiu vyjádřili, o které diskutovali. Není tedy vůbec pravda, že by se bránili dialogům a nebyli by schopní si vyslechnou jiné názory. Právě naopak. Rádi by diskuze vedli. Dokonce zde zazněla jakási prosba, aby se i ostatní studenti třebas i po dokončení studia nadále snažili vracet do svých rodných měst a snažili se s lidmi diskutovat. Nelze přeci donekonečna jen hovořit s lidmi se stejnými názory. Je třeba občas také vystrčit hlavy ze sociálních bublin, v nichž všichni žijeme. Budeme-li neustále rozmlouvat jen s lidmi, se kterými souhlasíme, nikdy se nikam nepohneme. Je třeba znát i pohled těch druhých. A ten získáme jen tehdy, pokud se s nimi setkáme. Jen tak dojdeme porozumění. Bohužel, o tom, co si myslí jiní, toho většinou víme velmi málo. A totéž platí právě i o studentech, jak si sami, řekl bych až sebekriticky, přiznali.

Co však mnohé možná překvapí, byl zde vznesen požadavek, aby příznivci Miloše Zemana nebyli označováni za hlupáky. I oni jsou lidmi mající nějaký názor, hlas. A tento požadavek zazněl od studentů ke shromážděným lidem nejednou. Proti takovému postoji se vymezovali. Kladli apel, abychom se na názorové oponenty nedívali skrze prsty. Právě naopak. Abychom se s nimi snažili spíše hovořit. A nedá se s tím nesouhlasit. I já si již dlouhodobě uvědomuji, že nelze naše oponenty neustále shazovat. Jen je tím urážíme a rozdělení společnosti se tím jen prohlubuje. Naopak si kladu otázku, odkud se vyrojily právě tyto mýty o "elitě" pohrdající "spodinou". Od méně profesionálních politiků? Populistů, kteří se snažili u svých zastánců vyvolat pocit méněcennosti? Šlo jen o jiskry, které pak zažehly požár?

Tady bych se měl asi zastavit, a vysvětlit, proč mé články někdy vyzní, jako bych právě takové lidi srážel. Vůbec se o to nesnažím. Ale vesměs poukazuji na lidi, kteří sdílí příspěvky v nejrůznějších skupinách po celý den a to mnohdy takovým tempem, že se člověk až ptá, zda daný článek vůbec četli. Vesměs se jedná o jedny a tytéž osoby. Nabývám tak až dojmu, že se jedná o takové, kteří prosedí celý den u svých počítačů, znuděně projíždí internet a sdílí vše, co se jim nelíbí. Vyblijí se na facebook, ale jinak asi žijí celkem pro nic. Čekají, že někdo jejich životy změní, aniž by proto cokoli udělali a tak znuděně zabíjí den za dnem právě sezením na internetu. Takovým pak říkám mudlové a je mi jedno, za kým stojí, koho volí nebo jestli vůbec někoho volí. Doufám však, že dojdou zamyšlení se nad sebou samými. Ale to již zbytečně odbočuji.

Tím jsem jen tak ve zkratce shrnul, o čem diskutovali studenti. O rozdělení společnosti jim vůbec nejde. Jak vidíte, rádi by diskutovali. Rádi by se setkávali s lidmi v krajích. Chtěli by porozumět lidem mimo města. A přáli by si, aby i lidé porozuměli jim. Nikoho nechtějí srážet. Právě naopak. Přesně proti tomu se vyslovují. Rádi by se podíleli na utváření lepší společnosti.

Co se samotných oslav svátku 17. listopadu v ulicích Prahy týče, nezdá se mi, že by se jednalo o nenávistnou akci, jak ji někteří asi vnímají. Právě naopak. Na národní třídě ale i pod koněm se střídala jedna kapela za druhou a lidé se bavili. Na národní třídě byla zbudována naučná stezka připomínající události 17. listopadu 1989. U divadla stála tramvaj, v níž se promítaly dokumenty a vedli se přednášky o sametu. Venku se pak "V obýváku Václava Havla" vedly další diskuze. Podél ulice se mohli projevovat nejrůznější umělci - hrálo se divadlo pouliční i loutkové. Atmosféru zpříjemňovali nejrůznější muzikanti. Procházely hudební průvody, nebo i průvod v maskách. Na pietních místech se zapalovaly svíčky a hromadily věnce a květiny. Pokud zde zazněla kritika vůči současným politickým garniturám, nesla se spíše v humorném a úsměvném duchu. Nějaké doslova nenávistné projevy jsem opravdu nezaznamenal. Spíše všudypřítomnou dobrou náladu.

 Hovořilo se o stavu naší společnosti, o hodnotách, které zastáváme, ke kterým jsme se před lety vrátili.  A poněvadž oslavy neprobíhaly jen v Praze, ale i dalších městech, spojili jsme se telemostem například i se Zlínem. V 19:30 zazněl občanský budíček a následně se zpívala hymna. Oslavy pokračovaly pak až do desáté hodiny večerní. A není pravda, že se zde sešlo pár lidí, jak tvrdí soudruh Cvalín. Byla zde hlava na hlavě. Proto si dovoluji sdílet pár fotek z festivalu svobody, kde se mělo sejít přes 40 000 lidí a přidávám i pár svých, méně kvalitních.

U tatíčka Masaryka:

Z Hradčan do ulic velkoměsta:

Na kampu dorazil i Miloš Zeman a v průvodu jen kousek za Libuší došel až k Václavovi na koni:

Vylidněný Albertov:

Pár lidiček na národní třídě:

Příslušníci na národní vyzývali jednotlivce, aby se rozešli, nebo budou rozpuštěni...

... tak jsme ty komedianty zavřeli, aby zkrotli

A tady o něco shovívavější příslušníci nedaleko od Václava na koni:

Do "Pražské kavárny" zavítali i hosté z "Moravského sklípku":

Na václavským Václaváku, je moc člověků:

Vypracoval pražský kavárník z Prajzské (z takeho placku mezi Opavu, Ostravu a Polskem)