Jak se ukazuje, propaganda médií vynášející migranty do nebes na lidi nikterak nezapůsobila. ČT se tedy rozhodla obrátit na programaci názorů už těch nejmenších.
Zamyslím-li se nad jednáním ČT, docházím k závěru, že po nezdarech vyvolat u většinové společnosti proimigrační postoje za pomocí všemožných nástrojů propagace, se vedení této veřejnoprávní televize rozhodlo pravděpodobně obrátit na děti. Přeci není nic jednoduššího, než předprogramovat vnímání společnosti dětem a případně je tak i obrátit do budoucna vůči vlastním nesouhlasícím rodičům.
Ono to vlastně dává i v celku smyl, že ano? Starého psa novým kouskům nenaučíš a proutek se má ohýbat, dokud je ještě mladý. Tak proč se nadále pokoušet zlomit ony staré vlky, když můžeme vyškolit budoucí multikulturní nadšence z budoucích generací a vykreslit rodiče v očích dětí, co by chamtivé a xenofóbní sobce. Však na co vychovávat děti v duchu našich tradic a hodnot, když jakékoli známky vlastenectví jsou pro budoucnost euronároda nežádoucí. Již Mao Ce-Tung pravil, že: „Mládež je čistý papír, na který je možno napsat cokoli.“, tak proč jej nepopsat vlastními požadavky, dokud je místo. Na co dávat dětem čas, aby si udělali vlastní názor, až budou dostatečně staré. Převychovejme je ihned. A to rodičům rovnou před očima.
Stačí vzpomenout ještě ne až tak dávné vysílání planety Yó, jež dětem vysvětlila důležitost přijímání uprchlíků. Kdo si nepřeje přijímat uprchlíky, ten je jen slizká potvora. Dokonce tam můžeme objevit i narážku na prezidenta Zemana, neboť nepřáteli uprchlíků jsou slizké tří bradaté potvory z planety Ne. Zemanův odmítavý postoj je nám všem snad dostatečně známý a dle vlastních slov má „V očích svých příznivců poctivé dvě brady, v očích svých nepřátel tři brady“.
Snad ještě více mne pak šokovalo vyprávění pana Donutila o Sněhurce a sedmdesáti trpaslících, které se ke mně dostalo náhodou včera večer. Nejen že z krásné pohádky pro děti udělali naprostou splácaninu postrádající jak hlavu, tak i patu a Sněhurka se na okamžik projeví jako typická městská slepice běhající po nákupech hadříků. V závěru vaše ratolesti mimo jiné pan Donutil poučí o výhodách otěhotnění s černochem. Nemusíte se ničeho bát. Má-li vaše dcerka alergii na sluníčko, vaše vnoučata jí již mít nebudou.
Tohle je však jak vidno jen vrcholek ledovce, neboť jak se dočítám dále, má se v režii s panem Svěrákem připravovat multikulturní večerníček, mající děti snad školit o nutnosti soužití v pestrobarevné společnosti a snad i bez vlastních tradic.
Vzhledem k tomu, že už nad večerníčky a „pohádkami“, jež musel sledovat můj nejmladší bratr, zůstával rozum stát, a šlo vesměs o jednu nelogickou slátaninu větší než druhou, tak se musím ptát, co bylo na našich pohádkách tak špatného? Čím se provinili Krteček, Krakonoš, Bob a Bobek, Včelí Medvídci, Jája a Pája a další hrdinové a pohádky našeho dětství, že jsou nahrazovány čím dál většími vymývárnami hlav?
Je opravdu tak nesnesitelné, že Krteček je černý s lopatkou? Opravdu je takový problém, že jak Bob a Bobek, tak i Jája a Pája jsou bílý? Opravdu nemůže matka Merkel z nejmocnější země naší nové evropské říše vystát, že Trautenberk je zlý pogermánštělý lakota? Má snad skutečně ona písnička včelích Medvíků „bílá bílá bílá, komu se nelíbila“ tak neskutečně rasistický podtext? Je opravdu tak špatné, že v pohádkách Josefa Lady jsou vykreslovány české tradice a soužití lidí s domácími zvířaty?
Abych pravdu řekl, za těchto okolností začíná člověk i chápat, proč polská vláda chce zasahovat do fungování televizního vysílání. Nám hold nezbývá, než splašit co nejvíce starých pohádek a pouštět je dětičkám, jako je pouštěl mi na videokazetách můj děd. Abychom se ještě nedočkali časů, kdy budou i pohádky mého dětství zakázány.
