Jsme připraveni na přímou demokracii?

Přímá demokracie, přímá volba, odvolatelnost politiků, referendum - oblíbená témata mnohých politiků. Jsme však na něco takového připraveni? Jsme tak uvědomělí? Tak vzděláni? A máme opravdu všeobecný přehled?

Přímá volba a všeobecná odvolatelnost politiků. Volba, při níž si národ všelidovým hlasováním vybere své zástupce. A pokud se mu jejich kroky pak nelíbí, můžou být kdykoli úplně stejným způsobem odvoláni. Něco takového se však může zdá jako nereálně, pokud by se tito politici řídili výsledky referenda. To by se pak totiž vyhlásilo na každou ptákovinu. V takovém případě se pak může jevit jako zbytečné vůbec nějaké politiky vlastně mít. Na co taky? Zrušme je! A rovnou se lidí zeptejte: "Co chcete?"

A oni vám odpoví:
- vystoupit z NATO
- rozpustit EU
- zrušit parlament i senát
- zrušit daně
- minimální mzdu 30 000 Kč
- zrušit poplatky za televizi
- obehnat naši zemi ostnatým drátem
- zrušit policii
- rozdat všem zbraně
- jen dva dny pracovní týden
- půl roku dovolené
- do důchodu ve třiceti
- překrásnou a moderní zemi, aniž bych pro to musel hnout prstem

Všichni si snad dokážeme představit, kam bychom to dopracovali. Každý by si dělal, co se mu zlíbí. Nikdo by nepracoval, neplatil daně a pobíral dostatečně vysoké sociální dávky, aby si mohl užívat života až do smrti. A stát by vesele upadal a zadlužoval se rychleji, než za Kalouska. Pro ilustraci sice zacházím až do krajních extrémů, ale myslím si, že Čapek toto jednání popsal v pohádce "Jak pejsek a kočička vařili dort" víc než jen dobře.

Ať nám tedy zní přímá demokracie, přímá volba a politika opřená o referenda jakkoli vábně, je třeba se zamyslet nad tím, zda jsme na něco takového skutečně připraveni. Zda-li jsme opravdu všichni natolik zodpovědní a natolik vzděláni, abychom dokázali přijímat správná rozhodnutí a přebírat za ně plnou zodpovědnost. Abychom si zkrátka a dobře neodhlasovali vždy jen to, co nám líbí nehledě na to, co to v budoucnu přinese. Abychom aplikovali politiku rozumu, nikoli citů a pocitů. Strachu a nenávisti. Závisti.

Nerad bych byl nařčen z toho, že se zde snažím ohánět proti nějaké skupině obyvatelstva. Nechci na nikoho poukazovat, ani nikoho urážet. Ale přiznejme si, že opravdu jen národ všeobecně vzdělaný, morálně pevný a politicky aktivní, je schopen střízlivě uvažovat a přemýšlet. Přijímat správná rozhodnutí. Jen národ ekonomicky vzdělaný dokáže posoudit současnou ekonomickou situaci. Dát se správnou cestou. Najít a přijmout řešení problémů, ať je jakkoli nepopulární. Jen člověk historie znalý je schopen hledat porovnání a případná řešení problémů v minulosti. Jen takový je schopen poučit se . Býti prorokem budoucnosti. Taktéž pouze lid mající všeobecný přehled o světovém a politickém dění, zcestovalý a sečtělý je schopen orientovat se správně v tomto světě. Dělat dobrá rozhodnutí. A taktéž jen člověk kultivovaný, kulturní, morálně zdatný je schopen naslouchat druhým. Dohodnout se s ním. Nedělat podrazy a zákeřnosti. A snad i respektovat názory těch vzdělanějších. Těch, co něčeho dosáhli.

Především však musíme být také schopni jednat zodpovědně. A nejen to. Měli bychom být připraveni přijímat i zodpovědnost. Poněvadž v momentě, kdy bude vše přímo záležet na rozhodnutí širokých vrstev obyvatel, je třeba si uvědomit, že již nebudeme mít na koho svádět vinu za naše neúspěchy. Za naše podělané životy. Abych pravdu řekl, tohle je snad jediný aspekt, pro který se momentálně přikláním k přímé demokracii. Třebas by nás právě ta naučila i jednat zodpovědně. Zajímat se. Ale spíše o tom pochybuji.

Hus, Komenský, Masaryk ale i další z našich předků kladli důraz na vzdělání. A byl to Borovský, kdo volal taktéž po vzdělání a mravnosti, když ve svých politických spisech napsal:

"Jenom národ zachovalý a vzdělaný může míti svobodu a spojenou s ní dobrou vládu, tuto pravdu, které nás učí zkušenost dějepisu, musíme vždy především na zřeteli míti. Národ nevzdělaný, kdyby se celý zkrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase brzy ošizen a do libovlády nazpět vtlačen. Národ mravně zkažený, byť by i vzdělán byl, přece zase svou zkažeností plete vždy sám na sebe metlu absolutie. Kde není národ zachovalý a vzdělaný, tam jest marně svrhovati revolucemi staré vlády, neboť zase se dříve nebo později všechno zlé navrátí, třeba se osoby a okolnosti změnily a národ nemá z revoluce nic než trochu škody a nepořádku. V takovém pádu musí se napřed odstranit tyto závady každé pravé svobody a teprva potom je naděje a vyhlídka na možnost dobré a trvanlivé právní vlády."

Zamysleme se tedy ještě jednou sami nad sebou. Jsme opravdu všichni natolik vzděláni? Nakolik rozumíme fungování ekonomiky? Nakolik jsme schopni kriticky posuzovat dějiny a současnost? Jejich paralely. Kolik máme přečteno knih? A jak žijeme a jaké je naše kulturní povědomí. Naše znalosti. Morálka. Aktivní přístup. Nebude přeci jen pravda, že široké vrstvy jsou stále ještě, nikoli hloupé, ale méně vzdělané? Méně osvícené. 

Je smutným faktem, že s neznalostí roste sebevědomí. Čím méně znalostí, tím větší přesvědčení o vlastní neomylnosti, o vlastní nadřazenosti, inteligenci. A naopak čím více čteme, čím více se zajímáme a vzděláváme, tím více nám dochází, jak málo toho víme. Co vše musíme ještě poznat. S tímto poznáním však naštěstí roste touha a chuť po dalším vědění. Sám vím, o čem mluvím.

Začněme se tedy vzdělávat. Nazabíjejme čas znuděným hleděním do monitorů a vysedáváním u televizních obrazovek, kde jen hledáme způsob, jak se zabavit. Přestaňme trávit dny hledáním zábavy. Nebuďme jen lidmi, kteří čekají až půjdou spát, aby druhý den dělaly totéž a vlastně tak jen den ode dne bezúčelně čekají na smrt. Žijme pro něco. Učme se. Vzdělávejme se. Neustále se zdokonalujme. Sledujme dokumenty i cestopisy. Cestujme a studujme. Zajímejme se o fungování ekonomiky, o její výkyvy. O situaci na trzích. O kulturu. A především čtěme knihy. V knihách je moudrost."S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez nich nebývá učený nikdo ani ve škole," pravil Jan Amos Komenský. A nezůstávejme jen u nás. Šiřme tento odkaz i k našim potomků. 

A po té znovu zvažme, zda-li jsme připraveni dát se cestou přímé demokracie a všelidových hlasování. Zda-li jsme schopni o osudu naší země připraveni rozhodovat sami. Zodpovědně a správně. Přející štěstí i druhým. S očima nezastíněnýma sobectvím, závistí, nenávistí a strachem. A pokud dojdeme k závěru, že již nadešel onen vytoužený čas, po té se teprve dejme cestou přímé správy nad naší zemí.