Co že se to vlastně děje v Polsku?

Jedním ze žhavých témat posledních dní byly změny probíhající v současné době v Polsku, proti nimž vystupuje EU. Proti krokům těmto se pak ozývají lidé poukazující na vměšování se a narušování suverenity. Jak se však věci mají?

Kdo se o politické dění alespoň trošičku zajímá, nemohl si nevšimnout, co se děje v Polsku. Strana Prawo i Sprawiedliwość  Jarosław Kaczyńskeho vyhrála drtivě volby a nyní prosazuje jeden zákon za druhým či si upravuje ústavu dle vlastních potřeb, neboť opozice je proti ní naprosto bezmocná. Jak se mohli mnozí dočíst asi před měsícem na novinkách, tak zákony mají být upravovány takovým tempem, že se ani moc nehledí na pravopis.

K asi nejkritizovanějším krokům pak patří zákony upravující fungování ústavního soudu, kdy místo pětičlenného soudního senátu musí spory rozhodovat nejméně 13 ústavních soudců, a to nikoli prostou většinou, ale většinou dvoutřetinovou. Dále pak neméně kritizovaný je zákon upravující fungování veřejnoprávních médií, kdy se vláda staví do role soukromého vlastníka. Tyto kroky prosazované stranou PiS jsou natolik nežádoucí, že se proti nim zvedá varovný prst Bruselu poukazující na porušování principů demokratických hodnot Unie.

 Postoj Unie, jež ve věci Rzeczpospolity Polske povolal evropskou komisi, která má dění v Polsku sledovat a kterýžto proces může vést až k omezení hlasovacích práv Polska v Unii, vyvolává však negativní reakce také u nás a z diskuzí či blogů se objevují i názory typu, že Brusel opět narušuje suverenitu a vměšuje se do záležitostí Polska. Objevují se i názory, že změna zákona o Ústavním soudu povede k vyšší efektivnosti jeho fungování a že zasahování do řízení televize v době, kdy se z ní line evropská proimigrační propaganda je pochopitelné. Avšak co na to ve skutečnosti říkají Poláci?

V období, kdy v Polsku probíhali wybory, neboli volby, jsem ještě pracoval na ostrově Usedom nedaleko polských hranic, kde dělalo i mnoho Poláků z nedalekého Swinoujscie, polského přístavního města na severozápadě Polska, a tak vím, jaké byly jejich reakce ihned po volbách. Hned následující den hulákali jak splašení, jaké to je choré, že PiS vyhrál volby, poněvadž PiS je strana, která je pouze pro staré a že všichni mladí můžou z Polska okamžitě odcestovat. Tento postoj nám stále dokola pak vysvětlovala Gosia, která byla výsledky voleb šokována snad nejvíce. 

Právě od Poláků z mého okolí se ke mně dostalo video jistého Zbigniewa Stonogy, dle všeho jednoho z neúspěšných kandidátů, který jako by předvídal, k čemu vše povede. Rozčiluje se nad hloupostí Poláků, že volili PiS a že to, co "zažijí" s PiSem, to ani s Platformou "nezažili". Jak pak sám říká, kupuje letenky a z Polska odlétá. Upozorňuji však, že vulgarismy ani moc nešetří. 

Když jsem se tedy dočetl, co se v Polsku má údajně dít nyní a co si o tom myslí mnozí internetoví žvanilové, nenapadlo mě nic lepšího, než kontaktovat mého dobrého známého Andrzeje ze Swinjouscie, polského čtyřicátníka, kterého dobře znám a můžu mu důvěřovat. Sám procestoval na lodi snad půl světa a něco už zažil.

Situace je taková, že PiS skutečně vyhrál volby do sejmu (parlamentu) a nyní si dělá, co chce, neboť opozice je příliš malá a bezmocná. Jediný, kdo by mohl nové zákony blokovat je prezident, ten je však také členem téže strany, a tak podepisuje, co dostane. Ve skutečnosti však Polsku nyní nevládne ani sejm, ani senát či prezident, ale předseda strany Jarosław Kaczyński, který tak přivádí choré výplody své mysli ve skutečnost.

Jak se od Andrzeje dozvídám dále, lidé se současnou situací opravdu nesouhlasí, začínají se organizovat a čím dál častěji pořádají demonstrace. Nikdo si z toho však nic nedělá. I samotného Andrzeje rozčiluje, že s tím nic nezmůže a vyčítá si, že nebyl u voleb.

Naskýtá se tedy otázka, proč vlastně PiS vyhrál, když nyní musí čelit protestům. Jedním z důvodů je dle všeho silný protiimigrační postoj, který strana zaujímá. Zkrátka a dobře být proti migrantům jsou dnes levné volby. Dále pak Andrzej píše, že dle průzkumů PiS vyhrál především v malých městech a dík lidem ne příliš vzdělaných, kterých je v Polsku bohužel většina. Uvěřili, zvolili a naletěli. Podle všeho však k vítězství Kaczyńskeho přispěl i pasivní přístup k volbám, neboť mnoho lidí, včetně Andrzeje, se k volbám vůbec nedostavilo. Jak poznamenal Michael ze Szczecina ihned po volbách: „Mi je jedno, kdo vyhrál. Raz jsou to ti, pak zase ti. Střídá se to pořád dokola, tak co bych se o to staral.“

I přesto je tu stále otázka, zda je vměšování se Bruselu do věcí Poláků v pořádku, a zdali by si Poláci neměli své problémy vyřešit sami. Dle Andrzeje je dobře, že se Unie zajímá, neboť by v budoucnu byla v Polsku dost možná diktatura. V závěru však dodává, že s vměšováním se Unie do věcí Poláků také nesouhlasí, avšak nebýt Unie,mohlo by Polsko brzy skutečně být i diktaturou jako Kuba či KLDR.