Tři pocty a poděkování

Dlouhá léta mi vrtalo v hlavě, proč nemá obětavý mladík Václav Sedláček také pamětní desku na zdi v Žitné ulici a proč se o něm nemluví a nepíše. Kdybych byl věděl, že se narodil v Německu, nedivil bych se. Nenávist je zlá a blbá.

Díky Mladé frontě Dnes a díky panu historikovi Martinu Krskovi to vím. Proto děkuji především tomu mladíčkovi, který se nebál postavit před zbraně německých okupantů, děkuji panu historikovi Krskovi za pilné a trpělivé hledání a zkoumání a děkuji také redakci MF Dnes, že o tom napsala a nechala udělat a na zdi hřbitova umístit pamětní desku. Pevně věřím, že tam návštěvníci hřbitova v Braníku teď o Dušičkách zapálí několik svíček a že dají kytku i na hrob číslo 47 ve druhém oddělení - N2, byť na něm Václav Sedláček nemá jméno. Snad jen zatím. Pokud hrob v budoucnu nebude nynější nájemce platit a zůstane volný, jsem připraven za něj předem zaplatit a udělat na něm náhrobní kámen s jeho jménem. A paní Hana Hladíková se již přihlásila, že se o něj bude starat.

Jen mne mrzí, že si redakce MF Dnes neodpustila dát na na pamětní desku své reklamní logo – to si mohla odpustit. Nebo je nutné dokonce napsat, že to bylo krajně nevkusné ?