Otevřený dopis ministrovi školství

Vážený pane ministře, obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem se žádostí, abyste jako šéf rezortu zařídil nápravu.

Nedávno přinesla MF Dnes obsáhlejší článek s názvem „Dějepis z Východu“. Zabývá se tzv. proruským výkladem dějin a popírá zprávu tajné služby.

Co je na tom článku důležité, je zmínka o semináři, který ve sněmovně uspořádal Václav Klaus ml. se skupinou významných historiků a autorů učebnic dějin, s poslanci. V závěru článku, se uvádí, že historici kladou důraz na to, aby se výuka vždy začala od pravěku. A s tím nesouhlasím. Současná praxe výuky dějepisu – jak na setkání zdůraznil i Petr Pánek (zakladatel www.modernidejiny.cz) - ukazuje, že na novodobé dějiny často vůbec nedojde, ačkoli to je pro žáky a studenty, pro jejich osobní vývoj a společenské vědomí rozhodně důležitější, než vědět o mamutech. Výuka dějepisu se obyčejně pro nedostatek času, přípravy k maturitě, školním výletům a podobně, sotva dostane k dvacátému století, ke druhé světové válce a už vůbec ne ke politickému a společenskému vývoji po ní. Žáci a studenti se většinou nic nedozvědí o komunistickém převzetí moci, o zvěrstvech, páchaných komunisty, o okupaci, ani o sametovém převratu. Tím pádem neznají ani rozdíl mezi současným a komunistickým režimem, mezi demokracií a totalitou. A to je nesmírně důležité, protože si ani neuvědomí, jaký je rozdíl mezi těmito systémy. Přikláním se rozhodně k názoru, že by výuka na všech stupních škol měla začít dějinami 20. století. Zobrazí se jim tak Rakousko-Uhersko, vznik Československa, první světová válka i příčiny, které nakonec vedly k druhé světové válce. Nemluvě o tom, že se kompletně dozvědí o padesátých letech, komunistických zločinech a přechodu k demokracii.

Historici jsou pouze historiky, je zajímá jen dějepis a jeho posloupnost. Ve svém odborném zanícení pro vědu, si neuvědomují, že v něm jde také a především o politiku. Ne nadarmo se říká, že nevědomost o minulosti vede k jejímu opakování. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy by mělo nařídit, aby se ve výuce dějepisu začalo s dvacátým stoletím a došlo se v ní až ke vzniku České republiky. A pak se může dějepis vrátit a začít u mamutů. Když se pro nedostatek času dojde jen k Marii Terezii nebo k obrozeneckému hnutí v 19. století, to už nehraje velkou roli. A pak je to jedna opomíjená obava učitelů: Historici a učitelé dějepisu mají tendenci vyhnout se výkladu o komunistické diktatuře, aby se studenti náhodou nezeptali: „A vy, paní učitelko, jste byla u komunistů?“

V úctě

Karol Wild