O mistryni světa v aerobiku

Nejsem fandou aerobiku, ale k zamyšlení se nad ním mě přivedl výborný článek redaktorky MF Dnes Scarlett Wilkové. která napsala o třech českých mistrech světa. Mezi nimi o Adéle Citové.

Článek paní redaktorky se týkal třech českých mistrů, a to nejsilnějšího muže světa Jiřího Tkadlčíka, mistryně světa v boxu Fabiany Bytyqi a mistryně světa v aerobiku Adély Citové. Přiznám se, že velice obdivuji sílu pana Tkadlčíka, ale současně si myslím, že síla patří k chlapovi jaksi samozřejmě. Pokud jde o box, myslím si, že to vůbec není dobrý sport, ve kterém jde o zdraví. A už vůbec ne sport pro ženy. Box jednoduše nemám rád a se mnou mnoho jiných lidí, kteří nejsou krvelační.

V článku o aerobiku mne zaujalo, že za titul mistryně světa dostala Adéla Citová 150 €, slovy (aby nedošlo k omylu) sto padesát euro. Směšná suma proti mistrům světa v jiných sportech – o fotbalistech a hokejistech ani nemluvě. A sponzoři nemají zájem, protože na aerobik chodí jen málo diváků a zisk ze sponzorství je prakticky nulový. Přitom mnoho věcí do sportovní výbavy si závodnice musí pořídit sama, i když jí Dukla Praha platí výjezdy a soustředění.

Navíc si myslím, že by bylo dobré, kdyby se aerobik stal olympijským sportem. Když jím může být soutěž akvabel, což v podstatě není nic jiného, než něco podobného aerobiku ve vodě a pod vodou (kde toho není moc vidět), mohl by Český olympijský výbor tlačit na to, aby se aerobik stal olympijským sportem. Máme už tři mistryně světa v aerobiku, mohli jsme mít tři zlaté olympijské medaile!

A také si myslím, že by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo mít fond, ze kterého poskytne každému našemu mistru světa odměnu za reprezentaci země ve světe. Nebo by takový fond mohl zřídit v rámci své kompetence předseda vlády nebo ministryně financí.