Na ÚSTR podruhé

Protože nemám dukáty, odpovídám diskutujícím zde. Toto je odpověď paní Kočí a pp. Šestákovi, Černému a Götzovi.

Paní Kočí srdečně zdravím, protože je jediná, co v jedné větě pochopila, oč mi šlo. Pan Černý se diví, proč jsem to psal, že je to zbytečný článek. Paní Kočí mu odpověděla. Pan Černý dále napsal, že by tam měla být poznámka o skartování - co všechno by na světě mělo být a není. Do NSR jsem jel na pozvání k mé sestřenici a s devizovým příslibem od ředitele jedné pobočky státní banky. Rok předtím jsem poprvé dostal devizový příslib, který jsem využil na natočení několika filmů pro ČST jako režisér a kameraman na volné noze. V roce 1982 jsem požádal potřetí o devizový příslib, ten jsem nedostal a ředitel pobočky státní banky, od kterého jsem předtím příslib dostal, už nebyl ředitelem. Protože emigrant Štěpánek se pochlubil na Svobodné Evropě, že od něho dostal devizový příslib. Pana Götze prosím, aby mi napsal svůj e-mail, odpovím mu na jeho otázky. Panu Šestákovi sděluji, že vše, co o vás mají, můžete dostat na DVD nebo vám to za mírný peníz vytisknou. Pokud jde o rozhovor na celnici, špatně jste to pochopil. Šlo o to, že ráno, když mne vyslýchali v Barolomějské a ptali se, zda někam jedu, jsem jim odpověděl vyhýbavě a neřekl, že ještě tentýž den pojedu do NSR. To mi vyčetli a ne že by nevěděli, že tam pojedu. To samozřejmě věděli.