Malá úvaha k zamyšlení.

K čemu jsou občanské iniciativy? K ničemu. Velice si vážím těch, kteří se různými akcemi, demonstracemi, provoláváními i aktivní účastí v různých hnutích typu Impuls 99, Děkujeme, odejděte, Dřevíčská výzvy, Změň politiku, Oživení, Inventura demokracie a dalších, snažili dosáhnout zlepšení stávajících bídných politických poměrů, ale směrem ke všem musím konstatovat, že jsou to všechno akce sice mediálně zajímavé, ale k ničemu nevedou a nepovedou ... Jsme státem s parlamentním systémem a jediné, co rozhoduje a co má váhu, jsou politické strany a jejich voliči.

Pozastavím se u jedné občanské iniciativy s jednoznačným názvem"Vyměňte politiky". Co se má pod tím rozumět? Vyměnit jednoho politika ODS za jiného člena ODS? Nebo socialistu za jiného člena sociálně-demokratické strany? Nebo, nedej bože, jednoho socialistu za komunistu? To snad ne! Tak kde tedy vzít jiné politiky?

Jednou z dalších marných iniciativ je spolek "Vraťte nám stát". Co je to za myšlenku? Nikdo nám nemůže vracet stát, protože přes všechno, co se tu děje, stát je pořád náš, to znamená i váš, milá čtenářko a milý čtenáři. Požadavek petice, aby parlament sestavil vyšetřovací komisi, ve které nebude žádný reprezentant politické moci, je nereálný požadavek. Když by v ní neměli být poslanci coby politici, proč by o jejím zřízení měli rozhodovat oni? Snažit se přesvědčovat politiky, aby něco změnili ve svůj neprospěch, na to už narazila iniciativa Inventura demokracie. Kolik marných pokusů a kolik let bude ještě třeba k tomu, abyste, vážení iniciátoři, pochopili, že tudy cesta nevede? Že jedině v politických stranách, nejlépe v jiných politických stranách než jsou ty, které jsou v parlamentu, s novými lidmi, nezatíženými tím, co se dnes v politice děje, se může něco změnit.

Vzpomeňme si, jak vzniklo dnešní politické uskupení. Všechny politické strany, které něco znamenají (nepočítám několik desítek, které nic neznamenají), vznikly (nebo na politické scéně  z minula zůstaly) jsou plodem sametového převratu. Buď byly dříve v komunisty ovládané Národní frontě jako např. KDU-ČSL nebo vzešly z kvasu Občanského fóra. I zdánlivě nové politické strany jako například Unie svobody a jiné, vznikly pouhým rozštěpením dosavadních stran nebo se na jejich vzniku podílely peníze bohatých mecenášů. To je příklad Demokratické unie, kterou penězi i svými novinami Český deník zaštítil majitel Annonce. nebo strana miliardáře Babiše. Zkrátka: měli a mají peníze.

Ne vize, myšlenka, program strany, ale peníze rozhodují. Kdo peníze nemá, nemůže založit novu politickou stranu. Jednoduše nemá prostředky k tomu, aby svou vizi nabídl veřejnosti.

 Občanské iniciativy, opakuji, jsou k ničemu.