Končím s blogem

Nepíši dlouho na svém blogu, ale končím s ním. Protože na něm někteří diskutující nediskutují na téma mého článku, nevyjadřují svůj názor na můj názor k dané věci, ale zesměšňují mne. Někteří vůbec nepíší k meritu věci, nediskutují o obsahu mého článku, ale napíší jen jednu jedinou větu a tou mne rovnou urazí nebo zesměšní. To nemám zapotřebí.

K mému článku „Chyby pana Babiše“ se vyjádřili tito „diskutující“:

pan Machaček napsal, že jsem „človíček“ a komik, a že by se mnou nezaložil ani frontu na chleba, protože by ho nepřivezli.

Pan Selucký považuje můj článek za „prču“.

Pan Novák vůbec nepochopil, co jsem svým článkem chtěl říci a podezírá mne, že bych měl převelikou radost, kdyby pan Babiš skončil v propadlišti dějin a že bych určitě napsal, že si chce nahrabat na eko palivech.

Podle pana Macka dělám to nejjednodušší na světě: radím druhým.

Paní Kočová použila slova, která by dáma neměla vypustit z úst ani z počítače. Stručně mi jednou větou sdělila jen to, že jsem napsal „nesmyslný slovní průjem“.

Pro pana Martiška jsem přímo prototypem komentátora, kteří kromě komentování nedělají nic. Většinou – dle jeho názoru – ani nic jiného neumí a proto po nich nic nezůstane.

Nikdo se nevyjádřil k obsahu mého článku jinak, než tímto zesměšněním nebo urážkou.

Přiznám se bez mučení, že jsem články do svého blogu psal jen a jen proto, že jsem doufal, že si někdo povšimne a přečte moji webovou stránku tri-vyzvy.cz, na kterou odkazuji v oddíle „O autorovi“. Zatím to udělal jeden jediný čtenář mých článků, který se k mým výzvám přidal, takže skrytý účel získat stovky příznivců, splněn nebyl.

Administrátoři blogu idnes.cz velice pečlivě sledují, zda někdo náhodou nepropaguje nějakou politickou stranu – v mém případě dokonce takovou, která ještě neexistuje, ke které jsem napsal jen návrh programu. Článek, ve kterém jsem si dovolil naznačit, že bych chtěl založit novou liberální politickou stranu, administrátoři rovnou zrušili a neuveřejnili. Administrátoři mě už znají a hlídají mne. Paní Tereza Boehmová mi z jednoho článku vyškrtla větu, kde jsem si dovolil doporučit čtenáři, aby si moji webovou stránku tri-vyzvy přečetl.

Když jsem chtěl vědět, co píše sama paní Boehmová, přečetl jsem si její článek Mami … „Vyprávěj“ aneb vyměňte lidi. Už si ho přečetlo 6964 lidí a vyjadřovalo se k němu 62 diskutérů. A všichni, počínaje paní Boehmovou a konče posledním diskutujícím, si stěžují, že komunisté znovu přicházejí k moci. Komentují to, glosují, diskutují a hlavně naříkají … ale nic proti komunistům neudělají. Kdo z nich vstoupil do nějaké politické strany, která je, kromě jiného, důsledně antikomunistická? Kdo z nich se snaží založit novou liberální politickou stranu? Nikdo. Naříkání - a je jedno, jestli je to v hospodě u piva nebo na blogu - nikdy žádný výsledek nepřineslo. Stejně jako všechny ty bohulibé iniciativy jako Dřevíčská výzva, Impuls 99, Inventura demokracie, Děkujeme, odejděte, Změň politiku, Vyměňte politiky a další, žádný výsledek nepřinesly.

Zastavme se u toho „vyměňte politiky“. Jsme parlamentní demokracie a v takové o tom, co a jak bude, rozhodují jen a jen politické strany a jejich voliči. Tak jednoduché k pochopení a tak těžké to pochopit.

Ne stěžování, naříkání a komentování, ale činy jsou potřeba.

Snažil jsem se, mnou očekávaný výsledek se nedostavil, místo něho posměšky a urážky. To nemám zapotřebí a proto se svým psaním do blogu idnes končím. Výše zmínění diskutéři si pro své urážky a posměšky jistě najdou nové oběti. A nadávat na politické poměry a politické strany se v idnes.cz bude nadále pěstovat, přinášet nové politické impulzy bude nadále zakázáno. Chceš-li novou politiku, staň se nejprve miliardářem a zaplať si to, jinak tvé úsilí přijde vniveč. Toto konstatování je vážná věc.