Jen si tak rýpnout

Vždy jsem si myslel, že blog je místo, kde si lidé vyměňují názory. Z 15 reakcí na můj NOVÝ ČLÁNEK bylo několik diskutérů, kteří hájili Zemana, někteří dokonce hájili i socialismus, ale jen dva pánové, Vejtasa a Šesták se nezajímali „o věc“, ale chtěli si jen tak rýpnout do autora jako „vzdělance“, který neumí pravopis a jak vlastně za socialismu „proklouzal“ jako učitel na vysokých školách. Tak tady je, vážení rýpalové, mé vysvětlení. 

Již podle křestního jména jste mohli poznat, že jsem původem Slovák. Maturoval jsem na Slovensku, kde se již tenkrát slovesa v minulém čase psala všechna s -i. Od svých 18ti let jsem studoval v Praze, češtinu jsem na univerzitě neměl a vše, co česky umím, jsem pochytil z řečí a čtením knih a novin. Také od svých 18ti let jsem žil a dosud žiji v Praze, na Slovensko se vracím jen občas na návštěvu k příbuzným. Toto, co vám píši, píši bez korektury, ale text, nazvaný Nový článek jsem dal zkorigovat jedné přítelkyni, která je spisovatelka, napsala a vydala 9 knížek. V důchodu si přivydělává korekturami pro nějaká vydavatelství. V mém textu původně bylo „Statisíce nemohli studovat ...“ ale paní korekturka mi poradila, že je lepší napsat „statisíce lidí nemohli ...“ Neuvědomila si v tu chvíli, že v obou případech mělo být ypsilon. Tak vznikla chyba. Paní korektorka se všem čtenářům velice omlouvá, stalo se jí to poprvé v životě a já jí to věřím. Já se také velice omlouvám. Asi jsem se měl obrátit na spisovatelku, co napsala a vydala už 18 knížek nebo přímo na nebožtíka Vančuru… Když si paní spisovatelka uvědomila chyby, už byl článek aktivní. Chtěl jsem ho opravit, ale nevím, jak se to dělá. Administrátoři sice píší v návodu „jak psát článek“ že je to možné v případě několika slov, ale návod na opravu tam není. Pokud jde o poznámku pana Šestáka, že je s podivem, jak jsem za socialismu mohl učit na vysokých školách, podávám vysvětlení: Vystudoval jsem Karlovu univerzitu v roce 1968 po obhajobě diplomové práce na tema „Masarykova idea mravní a náboženská“. Od září 1968 jsem nastoupil jako asistent (řádný zaměstnanec) na katedru sociologie VŠE. V prosinci 1969, když se katedry společenských věd rušily celostátně, dostal jsem výpověď a nebyl jsem přijat na žádné další učitelské místo, protože jsem jako jediný z katedry nebyl členem KSČ. Po dvouměsíční výpovědní lhůtě jsem 1 měsíc dostal nezaměstnaneckou podporu a další měsíc mi ji již nedali s odůvodněním, že pro mne mají místo skladníka. To jsem odmítl a od té doby jsem se živil na volné noze až do konce roku 1988. Již v roce 1968 jsem natočil několik dokumentárních filmů, například „Mnichov 1938“, o němž si můžete najít informace na ČSFD (doporučuji). V roce 1970 jsem se pokusil o rigoróza, ale byl jsem ostře odmítnut s poukazem na moji diplomovou práci. Rigoróza jsem absoloval až v roce 1982, když už na fakultě nebyl nikdo ze starých kádrů, kdo by si mne pamatoval. Přesně 27 let poté, co jsem na UK přišel jako student. Jedinou výhodou žití na volné noze bylo, že mne ve filmařských kruzích znali již z roku 1967 a nikdo se nezajímal o můj životopis, nevyplňoval jsem žádný dotazník ani se nikdo neptal na můj postoj k „bratrské pomoci“. V letech 1982 až 1986 jsem jako externí učitel učil na Přírodovědecké fakultě UK prognostiku (na doporučení pana prof. Číhalíka). Moje externí učitelské působení ukončil údajně nedostatek finančních prostředků pro externí učitele. Zda to byl skutečný důvod, nevím a nespekuluji. Vážené čtenáře prosím, aby se radši než rýpání věnovali přečtení mé webové stránky, o které píši v kolonce „o autorovi“. Děkuji předem. Zdravím Vás textem bez korektury. Případné chyby mi, prosím, promiňte.