Jak se neseznamovat

Přečetl jsem si v OnaDnes velice zajímavý a pravdivý fejeton paní Denisy Proškové s názvem Mrtvý brouk. Mám obdobnou zkušenost s mrtvými broučky na nejmenované seznamce.

Nejsem určitě jediný, ale zkušenost je to tristní. Mrtví brouci, jak známo, jsou ti lidé, kteří nedávají odpověď, neodepisují a vůbec kašlou na slušnost. Seznamka je zvláštní pole kde se takovému typu lidí obzvláště daří. Napíší vám například: „Mám zájem se seznámit, já jsem z Prahy 10, odkud jste vy?“ Dám odpověď a následuje ticho po pěšině. Jiná napsala: „Nevidím zde vaši fotku ani informace o vás“. Tak jsem poslal fotku a odkázal i na informace o mně. Opět to ticho …

Dokonce jsem jedné i napsal: „Pokud nemáte zájem, napište, prosím, dvě slova „nemám zájem“ Představte si, milí čtenáři, ona ta dvě slova napsala! Paní Prošková by měla radost jakou jsem měl i já.

Jiná sorta žen jsou ty, které vám napíší, že je zaujal váš inzerát a rozvinou s vámi bohatou emailovou korespondenci. Velice zajímavou a vrcholně seriózní. Když jsem se podíval jedné takové dámě, která o sobě tvrdila, že jí je 58 roků, na její profil na seznamce, kde uvádí, že jí je 28, odpověděla, že je to překlep. A profil zrušila. Docela jsem na to skočil, protože mi poslala civiĺní fotografie jak se houpe na sedačce pod stromem, jak je s malou vnučkou i fotografii z balkónu thajského hotelu a postěžovala si, že má klaustrofobii z výtahu a byl to pro ni velký problém jet do o hodně pater vyšší restaurace na oběd. Doslova jsem ji litoval. Někdy jsme si vyměnili pět i více emailů za den. Byla mi velice sympatická, a tak jsem navrhl schůzku v kavárně v úterý o půl třetí. Souhlasila, ale v pondělí mi napsala, že to nestihne, protože mají v úterý odpoledne v zaměstnání poradu. Moc se mi to nezdálo, protože za kapitalismu se porady asi nedělají po pracovní době. Ale uvěřil jsem jí. Další úterý nepřišla, ale ve středu mi napsala, že její švagrová náhle onemocněla a nebyl nikdo, kdo by se o ni mimo Prahu postaral. I to jsem jí zbaštil. Třetí úterý nepřišla, neodůvodnila to a už se nikdy neozvala. Napsal jsem jí, že jsem pochopil, že si ze mě udělala legraci, že se na ni kvůli tomu nezlobím, ale že bych přivítal, kdyby se omluvila. Neudělala to.

Ale jsou i jiné typy: dvě dámy – dají-li se tak nazvat – mi poslaly údajně své polohanbaté fotografie. Jedna z Plzně otevřeně napsala, že je jí 28. Když jsem se jí po emailu zeptal, zda mám na osobní seznámení přijet já do Plzně nebo ona přijede do Prahy, víc se neozvala. Další mi na mobil poslala údajně svoji fotografii s odhaleným poprsím, pak se dlouho neozvala a poslala mi název webové stránky z jednoho pornowebu. Nic víc, ani slovo, jen tu adresu webové stránky. Když jsem jí napsal, co tím chce říci, odpověď nedala, ale za tři týdny mi poslala – zase bez doprovodného slova – adresu jiné webové stránky z jiného porna. Beze slova a bez odezvy na můj dotaz co tím sleduje. Jedna mi dokonce napsala: „Vrať se do hrobu, dědku!“ Alespoň to ! Paní Prošková by už měla menší radost, ale potěšilo by ji, že vůbec odepsala!