Humanitární bombardování

Václav Havel k „humanitárnímu“ bombardování vyzval při otevření Muzea holocaustu ve Washingtonu v roce 1993. Symbolika nebo neobratnost? Týden poté na tiskovce prezident Clinton na přímý dotaz, proč nebombarduje Srby, odpověděl: „the situation is more complicated, we don't have only Bosna and Hercegovina we have Naghorny Kharabach and Nothern Ireland too“. Za několik let už byly ostatní problémy vyřešeny. 24. 3. 1999 NATO zahájilo letecké útoky na Jugoslávii. Papež Jan Pavel II. uznal 1. 4. 1999 oprávněnost zásahu NATO vůči režimu Slobodana Miloševiče a požádal NATO, aby zvážilo možnost přerušení bombardování Jugoslávie alespoň během velikonočních svátků. Opravdu principiální křesťanský postoj… Apríl to ovšem nebyl. Bill Clinton odpověděl, že jakkoliv jej mrzí velikonoční nálety, ještě více by ho mrzelo velikonoční zabíjení kosovských Albánců. Svatý stolec konstatoval, že „chápe, že rozhodnutí zaútočit na Jugoslávii nebylo lehké a velmi lituje, že jugoslávská strana nepřijala mírové návrhy z Rambouillet a Paříže.“ Potupné návrhy. Návrhy, které by žádná svéprávná vláda nepřijala. Clinton to věděl. Papež to věděl. Srbové to věděli. Kosovští Albánci to věděli. Všichni to věděli.

Snímek z Bilehradu. To není druhá svitová válka a bomby nimeckých fašistu. To je rok 1999 a rakety NATO.

24. března 1999 informoval reportér CNN, že v kosovské metropoli Prištině byly krátce před osmou hodinou večer slyšet tři silné exploze. Původ ani přesné místo, kde k nim došlo, zatím nejsou známy. Město se ocitá ve tmě. Později začíná bombardování Bělehradu a dalších jugoslávských měst. V Bruselu v sídle NATO oznamuje generální tajemník aliance Javier Solana, že Severoatlantická aliance začala dnes večer bombardovat Jugoslávii. Rusko vzápětí odvolalo svého zástupce u Severoatlantické aliance, ale to bylo vše, co pro svého někdejšího spojence udělalo. Bombardování skončilo 10. června 1999. Během úderů NATO zahynulo podle Bělehradu asi 2000 civilistů a kolem 500 vojáků, podle NATO zahynulo na 5000 jugoslávských vojáků. O zaměstnání přišlo na 600.000 lidí a přes dva milióny osob se dostaly na hranici chudoby. Nálety NATO zasáhly především 374 průmyslových podniků - včetně automobilky Zastava v Kragujevaci a způsobily Jugoslávii škody ve výši 29,6 miliard dolarů. Útok NATO proti svrchovanému státu neměl žádnou oporu v mezinárodním právu ani dokumentech NATO. Z pohledu mezinárodního práva šlo o útočnou válku jako ozbrojeného útoku - agrese, jak je definovaná v rezoluci VS OSN ze dne 14. prosince 1974. Čl. 2 této rezoluce praví, že "použití ozbrojené síly státem v rozporu s Chartou (OSN) zakládá zřejmý důkaz útočného činu." Čl. 5 odst. 1 rezoluce praví, že "žádná úvaha jakékoli povahy, ať politické, hospodářské, vojenské nebo jiné, nemůže sloužit jako důvod k ospravedlnění agrese". Dále cit. Čl. 5 odst. 2 rezoluce - "Útočná válka je zločinem proti mezinárodnímu míru. Agrese zakládá mezinárodní odpovědnost." Podle západní verze historie začalo NATO bombardovat z humanitárních důvodů, protože srbská delegace odmítla podepsat mírovou dohodu z Rambouillet. ""Je to asi tak přesvědčivá argumentace jako tvrzení, že Američané zaútočili na Irák, protože nespolupracoval se zbrojními inspektory OSN"", napsal Neil Clark, odborník na balkánskou problematiku, v deníku Guardian. Lord Gilbert, náměstek britského ministra zahraničních věcí, později přiznal, že tajný dodatek B, který požadoval vojenskou okupaci celé Jugoslávie, byl do smlouvy záměrně včleněn, aby vyprovokoval od Bělehradu odmítnutí smlouvy. Vladimír Putin na setkání se srbským premiérem Voislavem Koštunicou v Soči řekl, "Ti co bombardovali Srbsko, musí uhradit škody způsobené bombardováním a vojenskými operacemi. Ale oni nechtějí opravit to co sami zničili. Mosty jsou stále pobořené na březích Dunaje a všechny evropské společnosti mají kvůli tomu značné ztráty."

Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární ...

Václav Havel, Le Monde, 29. dubna 1999

Více jak stotisícová demonstrace studentů, dělníků a profesorů všech univerzit, demonstrace vzdoru a solidarity občanů tehdejší Jugoslávie, nám v roce 1968 vzkazovala "nejste sami"!

"Návrat jugoslávské armády do Kosova je nyvyhnutelný!" (M. Jackson)
Generál Michael Jackson, vrchní velitel KFOR prohlásil v diskusi nazvané "Balkánské operace NATO 99" v Haagu poté, co opustil Priscinu: "Hlavní povinnost KFOR určená rezolucí 1244 Rady bezpečnosti OSN, zabezpečit multietnické Kosovo, nebyla realizovaná. Dnes nemáme multietnické Kosovo a Srbové tam žijí v mizérii a ghetu. Ze strany Albánců neexistuje tolerance. Vojáci KFOR musí denodenně hlídat srbské kostely v neprůstřelných vestách a pancéřových vozidlech. Ozbrojení vojáci musí doprovázet (eskortovat) každou srbskou ženu, která chce jít koupit chléb. Je nevyhnutelné, aby se do Kosova vrátily ozbrojené síly Jugoslávie - armáda, policie, pohraniční stráž, které jsou potřebné pro zabezpečení kulturních památek, lidí a spolupráce s KFOR. Momentálně je nemožné dosáhnout to politicky, ale musí se o tom diskutovat na nejvyšší úrovni.
Jugoslávská armáda díky mimořádnému úsilí akceptovala dočasný odchod z Kosova a Metochie a po dobu této operace se jasně ukázalo, že jugoslávská armáda zůstala operativní a neporažená." (Překlad z publikace "Dny teroru za přítomnosti mezinárodních sil" - Days of terror in the presence of the international forces)
Poznámka: Generál Michael Jackson byl z funkce velitele KFOR odvolán. Není pochyb, že kvůli tomu, že se demokratům z NATO opovážil veřejně říci alespoň malou část pravdy o tom, co se skutečně v Kosovu stalo. (Ze slovenského pravoslavného časopisu Odkaz Cyrila a Metoda).

Za pouhé 2 roky přítomnosti sil KFOR v této trpící zemi (1999-2001) opustilo své rodné domy více než 360.000 Srbů; do základů bylo rozbořeno, vykradeno a znesvěceno více než 100 srbských svatyň - svědků 1400-leté historie pravoslavného křesťanství v Kosovu.

"Doufali jsme, že Němci ukáží jinou tvář než tu, kterou známe z druhé světové války. Bohužel však i dnes vidíme pokračovat ten samý způsob jednání," řekl jeden ze Srbů I. Jovanovič, který přišel o svůj dům v Prizreni. Pod německými fašisty za druhé světové války se zde kosovští albánští extrémisté organizovali do sborů uvnitř SS Skenderbey divise a páchali mnoho zločinů proti Srbům a Makedoncům s tichým souhlasem vedení Wermachtu.