Kulhavý ďábel, scéna za scénou II

Tak zase se ponoříme do světa renesance, do světa, který v 17. století pan Le Sage sepsal ve svém románu o chudém Alonzovi šlechetné krve a zapomenutém démonu Asmodovi. Minule jsme hrdinu opustili v těžké situaci, na krk mu míří kord vraha a v ruce drží starou opletenou lahev. Žel prázdnou, jen trocha dýmu se z ní vyřinula, suchým prachem vrahy neuplatí a smrt se blíží.

Julieta toká a dábel kvokáMarkéta orez Robert  

Náhle se v oblaku za Alonzem zformovala černočerná postava, pozvedla paži a do krve bratří, nájemných vrahů a lumpů se vlil strach. Couvají, klopýtají, prchají.

Alonzo rychle chápe, že jeho záchrana je dílem neznámého. Kdo je však ten pán? Když padne pravda, šlechtic nevěří a vůbec tomu, že před ním stojí pekelný skřet.

Však pohledné se mění v pokřivené a zvíte všichni, jakou má pekelník moc.

Než peníze či slávu, Alonzo si přeje poznání a tak se stane, že ďábel se změní v průvodce, tak budou před vámi defilovat příběhy a lidské duše.

Alonzo má velké přání, příběhy o lásce. Láska? Není lásky, jen slepota a chtíč. V prvním zastavení Asmodeus předvede, že krásná tvářička může skrývat tutupou mysl. A přesto, i pro hloupou krásu může někdo obětovat život, nu což, pak si ji zaslouží.

 Jak to bude dál? Bude Alonzo poučen anebo se s ďáblem bude přít o spásu duše? Kdo knihu čet ví, že příběh náš se nyní mění, divadlo je svébytné a předloze zde prchá. Tak i čtenář znalý může nové zážitky najít s námi a kdo o Asmodovi nic neví, na vlastní oči může zřít, jak ďábel chápe svět. Stačí jen navštívit Telč a zámek otevře svou náruč.