Výprava za Indiány: Amazonie
Takto vznikl svět dle báje o stvoření indiánských kmenů žijících v Amazonii. Dnes do jejich víry patří kromě hlavního boha-stvořitele a posvátných stromů i duchové ovládající zákonnosti přírody. Příroda je pro tyto národy vším. Zdrojem obživy jsou plody banánovníků, mangovníků, papáji, maso opic, ptáků a především vody plné ryb. Příroda je zdrojem smrti v podobě malárie, horečky dengue, nebezpečných anakond či kajmanů. Na každou nemoc, tu ale i najdou lék. Jedna rostlinka po kousnutí komára a nebezpečí malárie je zažehnáno. Mě do Amazonie přivádí především touha seznámit se s těmito přírodními národy, vidět jak žijí, seznámit se s jejich zvyky.
Sedíme ve velkém otevřeném dřevěném domě na břehu řeky Yavarí. Dům patří babičce od rozvětvené rodiny, která se zde pravidelně schází. Byť jsme opravdu v pravém srdci Amazonie, lidé zde žijící nejsou zrovna mnou představovanými divochy. Strýc naší průvodkyně nás postupně zasvěcuje: „jsme reformovaní křesťané. Před třiceti lety jsem přišel pastor Frederic a přinesl pravou víru. Je velmi důležité, aby všichni lidé chodili zahaleni. Muži kalhoty a dlouhou košili, ženy dlouhou sukni a blůzu. Ženy se nesmí malovat a nikdo se nesmí ničím zdobit.“ A opravdu, jediná ozdoba, kterou na sobě tito nesmyslně konzervativně oblečení lidé mají je jen dřevěný křížek na krku. Procházíme jejich vesnicí, které vévodí skromný kostel, kam se lidé chodí modlit každý den od 4 do 7 ráno a potom znova od 5ti do 7 večer. Tak takto jsem ve zkratce dopadla – místo spoře oděných divochů kroužících po večerech kolem ohně, jsem našla osadu fanatických katolíků. A toto byl poslední pokus – ilegálně v Brazílii – asi se své představy budu muset vzdát.
Naše toulání Amazonií začíná v kolumbijském městě Leticia, které je přímo na trojhranici s Peru a Brasilií. Jedna polovina města je kolumbijská, druhá brazilská a přes řeku je Peru. Abychom obhlídli terén a pokochali se amazonskou přírodou, zařizujeme přes jednu z agentur dvoudenní výpravu do peruánského pralesa. Je těsně po období dešťů a celé okolí včetně některých vesnic a lesa je zaplavené a dovoluje tak ojedinělou možnost vyměnit upocený trekking džunglí za příjemnou projížďku malou loďkou. Nejdříve vjedeme na samotnou Amazonku – tady je ještě na počátku svého toku a už má šířku přes kilometr.
Hned od počátku nám nad hlavou létají a silně krákají skupiny červených i modro-žlutých ar. V průběhu dne vidíme ještě několik lenochodů, leguánů a opic. Jedním z velkých zážitků je noční výprava na kajmany. Náš obratný průvodce si baterkou svítí na jejich lesklé oči a holou rukou nám jich za cca hodinu nachytá hned několik. Upozorňuje i na jiná noční zvířata, jako tarantulu, která spřádá své sítě ve kmenech stromů. Nejzajímavějším zážitkem je ale plavba na jezero, kde žijí sladkovodní delfíni. Mají zde cirka jeden a půl metrové růžové delfíny a menší šedé, kteří, ale krásně skáčou nad hladinou, jako ti mořští. Na jezeře trávíme několik hodin a nemůžeme uvěřit kolik delfínů tady žije. Každou půlminutu se nad hladinu vynoří alespoň jeden, nadechne se a elegantním obloukem zase zmizí. My máme pocit jako bychom seděli na hladině obrovského akvária.
Bydlíme s rodinou jednoho z místních domorodců – Josého z kmene Ticuna. Jeho dům stojí na kůlech, protože je v této roční době více než metr zaplavený. V podstatě se jedná o jakousi budku, ze tří stran otevřenou s plechovou střechou. Přesto sem vede elektrika a rodina si díky průvodcování turistů může dovolit plochou televizi i moderní sporák. Ryby jsou základem jídelníčku, na snídani oběd i večeři a José má stále ve vodě nastražené sítě, které vždy večer vybere. Lov ryb na udici jsme si vyzkoušeli i my, i když s ne příliš lichotivým výsledkem. José, jeho rodina a všichni v okolí jsou moderně oblečeni, ani stopa po jakékoli tradici, spojení s přírodou. Ptám se ho, kde můžu najít indiány žijící tradičním způsobem života. Tady prý ne. Když pojedu týden po neidentifikované řece, tak prý narazím na lidožrouty.
Zpět v Leticii mi jeden z průvodců vysvětluje, že jak v Kolumbii, tak v Peru je volný přístup ke všem původním obyvatelům a ti neustálým střetáváním s civilizací též zcivilizovali a za posledních 20 let v podstatě vymizely všechny přírodní kmeny. Indiáni dnes žijí v betonových domcích se střechou z vlnitého plechu, nosí džíny a občas si s tradiční flusačkou zajdou do lesa na lov na talíři oblíbených opic. Jiná situace je v Brazílii, kde je vstup do osad neindiánům zakázán a tento zákaz je bedlivě střežen speciálními organizacemi. Zde se prý ještě stále žije v sukních z trávy a s ozdobami ze zvířecích kostí.
Do třetice se tedy vydáváme na Brazilskou stranu Amazonie. Oproti všem očekáváním je to tady ale ještě civilizovanější než v Kolumbii. A to v tom špatném slova smyslu – města jsou betonová, neuvěřitelně škaredá a špinavá, příroda vykácená a prokřižovaná silnicemi. Velkou nevýhodou je také absolutní nepřítomnost jakékoli turistické infrastruktury, především ve formě informací nebo místních průvodců. Díky instrukcím z Leticie se nám podaří zkontaktovat místního zástupce kmene Marubó, kteří mají v okolí dvě osady, a ten nám dává svolení jednu z nich navštívit. Marubové žijí ve společných domech, kterým se říká maloka, což je to velké stavení z hlíny se slaměnou střechou. Vevnitř jsou dřevěné sloupy, na kterých jsou zavěšené sítě na spaní; na zemi několik ohnišť na vaření. Indiánka v rohu ručně obrušuje korálky a děti si hrají s malou ochočenou opičkou. Přesto, že Marubové také chodí v moderním oblečení, zachovali si velkou část svých tradic. Vyhlášený je například rituál ropuchy, kdy se ze žabí kůže sesbírá jed, který potom člověk vypije. Jed ho nezabije, ale několik hodin zvrací a sere, čímž prý ze sebe dostane všechny toxiny. Rituál má mít neuvěřitelné omlazující účinky.
V Brazílii se nám nakonec podaří setkat s Blankou, z kmene Cocama, která nás vezme do džungle a za svou „reformovaně křesťanskou“ rodinou. A odtud pro nás vede cesta už jen do letadla a zpět (nebo dále?) do civilizace. Navštívili jsme jen velmi malou část Amazonie a na velmi krátký čas. Bez této zkušenosti bych ale nevěřila jak je dnes v tomto největším pralese světa těžké najít něco z jejích starých tradic. Lidé se převlékli do triček, přestěhovali do domů, nakoupili televize. Když pojedete do Amazonie kvůli přírodě, tak zklamáni nebudete. Ta je ještě stále tak úchvatná a exotická, že evropského člověka ohromí. Ale ne nadlouho. Ubývá stromů i zvířat. Už dnes je v Amazonii těžké najít starý strom ceiba – všechny byly vykácené na stavbu domů; a domorodci když jsou na lov, tak v pralese stráví i týden než se jim podaří něco najít, přestože před pár lety měli kořist do hodiny lapenou. Autentických zážitků je na naší planetě už opravdu pramálo.
Z Kolumbie pokračuje cesta na jih do, na americké poměry malého, ale rozmanitého Ekvádoru.
Novinky a fotky z mých cest najdete na:
http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl
Blog je přesunut na stránky:
Adriena Vyzulová
Průvodkyní po zemětřesení
Na každém zájezdu se stane jedna katastrofa. Alespoň podle mé soukromé statistiky. Někdo spadne z motorky, jiného pokouše opice, spolubydlící se pohádají na nože, v očích vylekaného turisty nepřekonatelná situace.
Adriena Vyzulová
V rytmu caipirinhi: Brazílie
Stojím na pahorku Corcovado, socha Ježíše Spasitele za zády, dech-beroucí vyhlídka na Rio přede mnou. Dnes je poslední den mé cesty kolem světa. Ten opravdový poslední den, zítra už jen nasednu do letadla a odletím do Frankfurtu. Dnes se ještě můžu dopoledne toulat deštným pralesem, pozorovat hopsající opice a žasnout nad krásnou polohou tohoto města, odpoledne se koupat v Atlantiku a večer popíjet na pláži caipirinhu. Tomu říkám poslední den cesty kolem světa. A že to byla jízda! Jen když si vezmu tyhle poslední tři týdny...
Adriena Vyzulová
Koka, koka a zase koka: Bolívie
Krajina pustá, s malými kopci kolem, ledový vítr, před námi obrovské, z části zamrzlé jezero. A my koukáme jak na tom jezeře bruslí plameňáci. Svými dlouhými nohami, které jsou zakončené malou ploutvičkou, se neobratně rozbíhají k letu na ledové ploše jezera. Vypadají u toho jako prvňáčci, když jsou do školy při urputných mrazech. Naprosto neskutečný obraz. A to za polední dny rozhodně není první. Cesta přes solnou poušť Salar Uyuni a dále do národního parku Eduardo Avaroa je plná výjevů jako vytržených z obrazů Salvadora Dalího a my s kamarádkou Míšou jedeme celé 3 dny našeho výletu se spadlou čelistí.
Adriena Vyzulová
Oslavy Inků: Peru
Moje slunce, můj otče! S velkou radostí Tě zdravíme, V objetí Tvého světla, Moje slunce, můj otče, Moje slunce, můj otče, Ty dáváš sílu celému světu, Dělíš se s námi o Tvé teplo, Moje slunce, můj otče!
Adriena Vyzulová
Milostná aféra s Ekvádorem
Málo které hlavní město dělá takovou reklamu celé své zemi, jako Quito Ekvádoru. Jeho koloniální ulice jsou jedny z nejkrásnějších v Jižní Americe a v jejích zlatem-vykládaných katedrálách si přijde na své nejeden milovník historické architektury. Quito ale je především živé město, díky svým obyvatelům přímo pulzující energií. Lidé vysedávají v kavárničkách a jídelničkách, odkud na vás doléhá vůně grilovaného masa a silné kávy. Ženy v tradiční sukni ke kolenům, vyšívané blůzce a s mysliveckým kloboukem s pavím perem na ulicích prodávají ovoce a zeleninu. Už dlouho jsem si tak neužila pobytu ve městě, jako tady. Krajina, ve které je Quito zasazeno také nemá v Jižní Americe srovnání. Ve výšce 2750mnm je obklopeno hned třemi zasněženými vrcholky nad 5000m. Lanovka vás vyveze do 4100m a celé město, stejně jako hřeben za ním máte jako na dlani: Cayambe (5790mnm), Antisama (5753mnm) a konečně dokonalý kužel kráteru Cotopaxi (5897mnm), který je nejvyšší aktivní sopkou na světě.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Írán se modlí za prezidenta Raísího, jeho vrtulník havaroval v mlze
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Slováci prověřují verzi, zda za atentátem na Fica nebylo víc lidí
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Zubaři se brání konkurenci ze zemí mimo EU. Šmucler se bojí o pacienty
Sněm České stomatologické komory odmítl Sněmovnou přijatou novelu, která by měla usnadnit využití...
Přes AI zneužili její tvář k propagaci Ruska v Číně. Urážlivé, říká Ukrajinka
„Bylo to děsivé.“ Tak shrnula 21letá ukrajinská studentka Olha Lojeková moment, kdy svůj obličej...
Prodej rodinného domu k rekonstrukci v obci Nárameč
Nárameč, okres Třebíč
2 490 000 Kč
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1896x
http://blechavbatohu.cz/
a na FB:
http://www.facebook.com/pages/Kolem-sv%C4%9Bta-s-blechou-v-ba%C5%A5ohu/203083496374699