Moje slunce, můj otče! S velkou radostí Tě zdravíme, V objetí Tvého světla, Moje slunce, můj otče, Moje slunce, můj otče, Ty dáváš sílu celému světu, Dělíš se s námi o Tvé teplo, Moje slunce, můj otče!
Zatímco král Inka dole na pódiu zdraví nejvyššího inckého boha Slunce, v přírodním hledišti, na kopečku vrcholí napětí. Každý si snaží pro sebe urvat nejlepší místo, ale ne všichni pro něj byli ochotni čekat 9 hodin, od brzkého rána. Pozdě příchozí šlapou na ruce ranním ptáčatům, lidé v předních řadách stoupají, lidé z řad zadních na ně házejí prázdné lahve a kamení. My se snažíme nezaclánět a neschytat jeden z „dárečků“ létajících vzduchem. Na dole probíhající, nejvýznamnější incké slavnosti Inti Raymi, oslavy slunce, máme jen málo prostoru. Přitom jestli je rekonstrukce rituálů věrná, muselo se jednat o oslavy velkolepé.
Ceremoniály Inti Raymi začaly již dnes ráno, v centru Cuzca, původního inckého hlavního města. Na půdě starého chrámu se zde sešli tanečníci, hudebníci, stráže, dvořané, princezny i samotný Inka a poprvé pozdravili boha Slunce. Potom se celé procesí vydalo na Plaza de Armas, hlavní náměstí a nakonec, již odpoledne na jeden z kopců v blízkosti, kde se dříve nacházel významný chrám Saksaywamán. Zde jsou oslavy nejvelkolepější, obětuje se mládě lamy, všechny kmeny předvedou své rituální tance, sláva trvá až do večera. Tady je také nejtěžší boj o místa na vidění. Místní lidé indiánského etnika Kečua, kteří jediní stále ještě udržují některé tradice Inků a pro které oslavy mají význam, se často se zklamáním otáčejí, protože se jim místa najít nepodaří. Inti Raymi totiž není organizované pro ně. Je, ostatně jako většina zajímavých věcí v Peru, určeno pro turisty se zásobou doláčů v kapse. Místo na pohodlné tribuně, hned u jeviště 120USD, místo v dobré části kopečku nad jevištěm 30USD a kdo nechce zaplatit, tomu nezbývá než vstávat ráno v 5.
Inti Raymi je ale bezesporu zajímavou možností nahlédnout do života Inků, největší jiho-americké civilizace, která byla zničena po příchodu Španělů v 16.století. Barevné kostýmy, blyštící se zlato, zvuk bubnů a píšťal, zima vkrádající se člověku pod kůži, krvavé oběti. Říše Inků zažívala svůj rozmach asi 100 let před příchodem kolonizátorů, kdy její hranice sahaly na sever, přes Ekvádor, až do jižní Kolumbie a na jih, do Santiaga de Chile. Říši, která byla etnicky složena především z Kečuů, vládl král, Inka, který sám byl bohem. Na počátku 16. století bylo území rozděleno mezi dva následníky, bratry, který každý z nich měl vládnout své části země. Oba ale měli vyšší ambice a tak mezi bratry vypukla občanská válka. Atahualpa, který zvítězil, svého bratra zabil a převzal vládu nad zemí, byl tak zaměstnán bojem a následným vítězstvím, že nevěnoval pozornost vylodění malé jednotky Španělů, vedené Francisco Pizzarem, v severním Peru. Španělé, s hlavní vidinou a cílem, ukrást všechno peruánské zlato, chytře využili oslabení říše a během jediné schůzky s Inkou, Atahualpu pomocí střelných zbraní zajali. Jeho poddaní za něj nabídli místnost naplněnou zlatem a dvě místnosti naplněné stříbrem. Pizzaro přijal, zlato i stříbro nechal shromáždit, ale Inku nakonec stejně popravil. Kečuové zdrcení smrtí svého vládce nebyli schopni dalšího odporu a tak Cuzco a postupně celá Incká říše, padla do rukou Španělů.
Dnes když se řekne Peru, není snad člověka, kterému by se nevybavilo Machu Picchu. Záhadné ztracené město Inků, ukryté v příkrých skalách, v tropické vegetaci. Machu Picchu se nachází ve Svatém údolí, které obklopuje někdejší hlavní město. Když stojíte na vyhlídce u Domu správce, odkud jsou všechny záběry areálu, cítíte se jako v dokonalé pohlednici. Vstupujeme se svítáním a skály jsou mysteriózně zakryté mlhou a oparem. V průběhu rána, se okolí čistí a nám se otevírají neskutečné výhledy. Připadáme si jako na nebeském ostrovu, který pluje v moři ostrých skal. Sráz pod námi je doslova smrtelný. Postupně procházíme celým areálem, agrární i městskou částí, obdivujeme detaily staveb. Dodnes se neví, k čemu areál sloužil, průvodci jej prezentují jako město, religiózní i obchodní centrum. Stejně tak, ale mohlo být letním sídlem Inků či poutním místem s klášterem. Nebe se zanedlouho zcela vyčistí a musíme zhodnotit, že i zde platí „its all about location“ (vše je o umístění). Kdyby Machu Picchu stálo na rovině, byla by to jen jedna z tisíců starých památek. To co z něj dělá nejvyhlášenější památku kontinentu, jeden ze sedmi novodobých divů světa, je jeho lokace. Dostat se na takto odlehlé místo má ale vždy svou cenu. Zde můžete zaplatit 150USD za luxusní vlak, nebo autobusem s pravidelnými zastávkami na zvracení překonat všechny okolní hřebeny.
Inkové nejsou jedinou civilizací, které vryla své stopy do půdy Peru. Ještě dávno před nimi, odhaduje se, že kolem přelomu našeho letopočtu, se v jižním Peru rozmáhala kultura Nazca. Nezbyly po ní chrámy, ani zvyky, ale po celém světě je známá mysteriózními liniemi a obrazci, které jsou viditelné jen ze vzduchu. Jak mohli lidé před 2000 lety naprojektovat a vytvořit tyto obrazce, když neměli leteckou technologii? To je další velkou neodhalenou záhadou. Nejpopulárnější je teorie komunikace s mimozemšťany, ale existují i domněnky více pragmatické, které obrazce interpretují například jako obří kalendář nebo kult bohu deště, který ve vyprahlé poušti určoval život a smrt. Pokud je poslední teorie pravdivá, tak asi soudruzi z Nazca někde udělali chybu, protože jejich civilizace nakonec nezanikla nedostatkem vody, ale obřími záplavami spojenými s jevem El Niňo.
Pokud chcete uniknout davům nejznámějších památek, nezbývá než vyrazit do hor, přírody, za zvířaty a indiánským obyvatelstvem. Krásný den a modrou oblohu si užíváme na ostrovech Ballestas, které jsou jižně od Limy, v Tichém oceánu a přezdívá se jim Galapágy pro chudé. Zatímco výlet na Galapágy vás totiž vyjde nejméně na 1000USD, tady za 30USD uvidíte hned několik druhů, které žijí na proslavenějších ostrovech. Z loďky nadšeně fotíme tučňáky, lachtany, pelikány a tisíce kormoránů. Ostrovy jsou již několik desítek let chráněny a na nedostatek zvířecího obyvatelstva si rozhodně nemůžou stěžovat. Kečuánské vesničky jsou dále v horách, u největšího vysokohorského jezera světa Titicacy. Ženy chodí v krásných krojích s buřinkou na hlavě, kterou nosí s hrdostí jako korunu. Kečuové si na Titicace dokonce z rákosu staví umělé ostrovy. Dříve tak byli přímo u zdroje obživy, rybaření, dnes si vydělávají v malebném prostředí především turismem. A když vás to všechno unaví, můžete si jet odpočinout do jednoho z přímořských letovisek v severním Peru. Já jsem si prohřála kosti v Máncoře, klidné základně pro vyznavače opalování, surfování a jiných vodních sportů. S nejkrásnějšími památkami kontinentu, pralesem i pouští, jezery i horami, Peru rozhodně patří mezi absolutní must-see tohoto světa!
Novinky a fotky z mých cest najdete na:
http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl
Blog je přesunut na stránky:
http://blechavbatohu.cz/
autor fotek je kamarádka Míša, mě v Peru bůh Slunce nakloněn nebyl a technika mi vypověděla službu
