Přijela za mnou jedna kamarádka, poštípala ji blecha. Přijela za mou druhá kamarádka, poštípala ji blecha. Já nic. Na mě nejdou. Mají rády čerstvý, bílý masíčko z Evropy. A to já už nejsem. V mé krvi kolují u 8 měsíců (jeden měsíc jsem strávila v Austrálii) enzymy a stopové prvky vyprodukované v Asii. Můj pot je cítit jinak než když jsem odjížděla. A ony to vědí.
Nechápejte mě špatně, za 8 měsíců v Asii mě pokousala spousta různých parazitů. Odjížděla jsem s panickým strachem z komárů – jejich noční bzučení a rudé boláky, které zanechávali na mém těle, mě uváděly v šílenství. Teď už o nich ani nevím. Po tom, co se do mě několikrát pustily písečné mušky, co jsem se po jediné noci v KL probudila s cirka 50ti kousnutími od štěnice, co se po mě plazily pijavice, komáří bzučení nevnímám a jejich boláky mě nesvědí. Samozřejmě pořád je tu malárie a dengue, ale ani ty vás tolik neděsí, když zjistíte, že v tomto regionu je měl skoro každý a smrtelná statistika není zdaleka tak hrozivá jak v Evropě prezentují farmaceutické společnosti. Největší děs každého cestovatele je ale zmiňovaná blecha. Chytnete ji, ani nevíte jak, a nezbavíte se jí dalšího čtvrt roku. Jezdí s vámi jako nejvěrnější společník a vy se drbete a drbete. Zabít ji nejde, je příliš malá, rychlá, mrštná a vám nezbývá než doufat, že se vaší krve brzy nabaží.
Cestování v Asii dá zabrat i limitům „jak hluboko je člověk schopen klesnout“ a co je schopen snést. Standardem je zde mytí studenou vodou a turecký záchod. Všechno oblečení, povlečení, příbory i vy je stále zašmudlané, špinavé. Výjimkou ale nejsou ani situace, kdy se štěstím najedete jediný záchod v okolí a zjistíte, že i v ženské sekci je pouze neoddělené korýtko u zdi sloužící ke všem potřebám. To už ženu z Evropy zarazí. V Indii jsem jednou žádala „western bathroom“ a skutečně jsem ji dostala, jen jsem při jejím použití zjistila, že záchod nesplachuje, ze sprchy voda neteče a červený kohoutek u umyvadla je jen pro ozdobu. Jedna z kamarádek se rozčilovala, když jsme v hotelu v Malajsii dostaly umyvadlo bez odtoku, takže jste si zubní pastu mohli klidně plivat rovnou přes prázdný odtokový otvor na palce u nohou pod umyvadlem. Samotnou mě překvapuje, že mi všechno toto nejen nevadí, ale mám to čím dál tím raději. Je to totiž součást cestování jako baťůžkář a překonání několika překážek v podobě nepohodlí je vyváženo tunami zážitků a zkušeností.
Všechno tohle dokazuje, jak jsou věci relativní, jak se mění pohled i názory, a to zvlášť pokud se vydáte na dlouhou cestu a máte spoustu času přemýšlet. Asi nejnereálnější představou z těch, co jsem měla, když jsem odjížděla, bylo, že se tomu dá dát termín. Že můžete říct, že je to na rok, na 12 měsíců. Tak za prvé: svět se za rok objet nedá. Je mi líto těch, co se o to pokouší. Cestovatelé, které jsem poznala, to dávají za dva až tři roky. A za druhé, tento styl života je velice návykový a je otázka zda když začnete, můžete ještě vůbec někdy přestat. Každý den teplé sluníčko a orosený studený mangový džus v ruce, to mi prostě zní lépe než od rána do večera vysedávat v klimatizovaném openspacu, i pokud k tomu máte nějakou dobře znějící funkci na vizitce a večeře ve francouzské restauraci zdarma. Opálená, zářící kůže mi přijde lepší než luxusní make-up a cesta na motorce, kdy vám vítr rozfouká vlasy na všechny strany, zábavnější než jízda limuzínou.
Takže: s mými blogy se budete setkávat déle než jeden rok, jak jsem původně zamýšlela. Plán cesty kolem světa se nyní prodloužil na dva roky, s přibližným rozvrhem Asie do března 2012, 3 měsíce jižní Afrika, 6 měsíců jižní Amerika. Taky mi nezbývá než se začít ohlížet jak si při cestování přivydělat. Nějakou představu mám, zda se uskuteční, se dozví fanoušci na Facebooku velmi brzy. A kamarádi a rodina se mohou připravit, že je budu lákat, aby mě přijeli navštívit i příští rok. Jen vás musím varovat: vypadá to, že tu blechu vozím v baťohu, mě nekouše, ale má moc ráda všechny návštěvy. Je to ale malá daň za to, co můžete při cestování zažít. :-)
Novinky z mé cesty a fotky v přestihu najdete na FB:
http://www.facebook.com/home.php#!/pages/Z-Prahy-kolem-sveta-za-12-mesicu/203083496374699
Tohle je záchod? Vždyť je to menší než já a potápí se to!
Typická indonéská koupelna: nádrž se studenou vodou kterou se poléváte a podivný záchod
můj bordel v levném hotelovém pokoji
na letišti měli západní WC mísu...a popis jak ji použít, protože to tady nikdo neví
ne neobvyklý nocleh na špinavé zemi trajektu v Indonésii
nejlepší jídlo v Asii = street food! neutrácejte v restauracích!
