Pařím, paříš, paříme
V mém dětství tu představu o oslavách naplňovaly především věci jako dort, rychlé špunty, dárky a prarodiče dojímající se nad tím, jak ten kluk „od posledně“ vyrostl (míněno od minulé návštěvy před třemi dny, nikoliv od posledních narozenin). Okolo 15 let jsem - spíše abych zapadl - chodil s kamarády do vedlejší vesnice na „akce“, jak se těmto pátečním dýchánkům pracovně přezdívalo. Byly to vpravdě divoké diskotéky, končící až hluboko v noci. Tedy v deset večer. Vlastně jen díky tomu, že cesta k nám chvíli trvala, jsme přišli domů za tmy. Svou nekalou pověst tyto „akce“ získaly především díky nekompromisně dekadentnímu incidentu, kdy se jeden třináctiletý rebel po smrtelné kombinaci dvou panáků alkoholu zvaného jablíčko (obsah alkoholu asi 1,15 %) a ne zrovna čerstvého oběda podávaného pár hodin před tím na místní základce poblil do pisoáru, ve kterém následně usnul. Já osobně jsem se tam většinou přemohl k vypití malého piva brčkem, což tehdy a tam dost frčelo. Možná proto mi pak dlouho pivo nechutnalo, ale místní mládež to považovala za výborný nápad, jak se rychle a levně „zbourat“. Nevím to jistě, ale mám pocit, že ten podnik, který „akce“ pořádal, velmi brzy zavřeli, a (pouze) z hygienických důvodů to určitě nebylo.
O pár let později už oslavy a narozeninové párty mé i mých přátel vypadaly o poznání jinak. Žádná brčka, a když už, tak v přeneseném slova smyslu. Žádná špatnost nebyla dost špatná, žádný alkohol neměl dost procent. Pozvracet se nebyla ostuda, pouze další veselá historka pro další oslavu před tím, než se pozvracel někdo jiný… Já vím, tohle není zrovna text „na úrovni“, ale na druhou stranu nemá cenu si na něco hrát, tohle období snad zažila většina z nás na přelomu puberty a dospělosti, nebo jinak řečeno v období okolo maturity. Nakonec právě na maturitním večírku jsem si do obličeje chrstnul zapálený panák absintu, netuše, že bych to před vypitím měl sfouknout. Ale co, měl jsem přece středoškolské vzdělání, za sebou neskutečně náročné studium plné stresu a nervů, a před sebou už jen veškeré krásy a radosti, které život nabízí, zvlášť když máte tu maturitu...
Dnes je mi skoro 27, doma mi pobíhá dvouletá zrzavá kometa v šatech, co ve čtyři ráno křičí „tááto, stáveej!“ Už také celkem tuším, co znamená druhotná platební neschopnost, a že „slovo chlapa“ je v reálném světě tak nějak k hovnu, pokud u něj není podepsaná smlouva posvěcená právníky. Na „kalby“, jak si je pamatuji z maturitního období a nějaký ten rok po něm, už moc často nezavítám. Vlastně už mě ani nezvou, čemuž rozumím, protože zvracím po hodině a prvním panáku, což na veselou historku pro další setkání rozhodně není.
A tak mi zbývají narozeniny maličké, kde sním půlku dortu a vypiju skleničku vína, a také rodinné oslavy, které by se spíše daly charakterizovat jako společné posezení u jídla. U manželčiny rodiny, kde se alkohol požívá snad jen v rumových kuličkách o Vánocích, jsem si navíc vybudoval pověst beznadějného alkoholika tím, že jsem při prvním seznamovacím obědě požádal o skleničku piva. Příště už ho koupili, dokonce si udělali zásobu v podobě dvou lahví. Po mé další poznámce o nevhodné pokojové teplotě tohoto jindy osvěžujícího nápoje dokonce při příští příležitosti nechali před otevřením lahev 10 minut ležet v ledničce. Na mé narozeniny a svátek jsem pak pravidelně obdarováván několika plechovkami piv nejrůznějších značek. Ceremoniál doprovázejí úsměvy často vídané v zoo ala „Podívej se, mámo, na ty dva odporné paviány, jak se navzájem drbou na těch holých prdelích!“ K tomu jsou přidávány hlášky typu „Říkali jsme si, co by ti asi udělalo největší radost.“
Tak se to tedy nyní má s mým společenským životem. A aby toho nebylo málo, nedávno jsem objevil ještě další typ oslav, který předčil dokonce i narozeniny naší maličké, kde bylo pár dětí, ale jinak se i sedělo, trochu pilo a trochu povídalo. Byli jsme pozváni k jedné manželčině kamarádce na oslavu narozenin jejího syna. Akce se konala pod širým nebem na statku, nechybělo grilování. Jinak to ale byla čistě odpolední sešlost rodin s dětmi. Nejméně deseti rodin. S nejméně dvaceti dětmi. S jedním prckem jsme tam byli téměř za raritu, bez dítěte přišla snad jen ta slečna, která přivedla poníka pro povození všudypřítomných ratolestí. Když jsem zrovna neskákal s maličkou na trampolíně nebo jí nevozil na motorce, seděl jsem nevěřícně u stolu a ze všech stran se na mě hrnuly debaty o tom, „jak ten náš malej už pěkně chodí, jak ho nemůžou odnaučit kadit do plíny, jak ve škole nestíhá…“ Do toho sem tam někdo prohodil směrem ke mně nebo Lucce osvědčený vtipný dotaz „A co vy, už pracujete na bratříčkovi?“, nebo hlášku „Jedno dítě je pohoda, až s druhým a třetím poznáš, co je to peklo.“
Když po hodině a půl od začátku téhle „kalby“ přinesl někdo na stůl první džbánek piva, vypil bych ho nejradši celý brčkem. To ale nebylo, a tak jsem se spokojil s kelímkem. Ten mi ještě před prvním napitím vytrhla z ruky jedna maminka se slovy „Dej mi prosím tě loka, já než bych si to nalila…“ Když dopila, doplnil jsem si téměř prázdný kelímek a konečně si sedl. Za deset minut se strhla dlouhá a vášnivá debata o tom, jak ta domácí okurková limonáda, co jí speciálně u této příležitosti připravili, úžasně chutná. Všichni nadšeně ochutnávali a sypali z rukávu superlativa na tu podivně vypadající zelenou tekutinu. „Chutná fakt výborně, jak jste na tohle přišli?“ dotazovala se vehementně maminka, které jsem před chvílí propůjčil svůj kelímek s chmelovým nápojem, a sháněla se po postupu přípravy…
Večer jsem šel asi po roce s kamarádem na diskotéku. Proplétajíce se mezi vlnícími se a alkoholem nasáklými těly, abych si po půl hodině mohl objednat vytoužené pivo, jsem si ten den připadal tak trochu jako ztracený mezi dvěma světy.
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fica stále operují. Padlo pět výstřelů, ministr vnitra mluví o občanské válce
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica, který byl terčem atentátu, je mimořádně vážný....
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Ruský prezident Vladimir Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu
Aktualizujeme Ruský prezident Vladimir Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu, informuje AP. Sejde se mimo...
Básník, sekuriťák, sympatizant opozice. Kdo je podezřelý z útoku na Fica
Navrhl jsem smrti, abychom si potykali, a ona... se rozplakala. Tak začíná jedna z básní 71letého...
Všechny nás to zasáhlo. Situace je napjatá nejen na Slovensku, reagoval Fiala
Premiér Petr Fiala ve středu večer na CNN Prima News ohledně atentátu na slovenského premiéra...
VIDEO: V Istanbulu vzplála Atatürkova oblíbená restaurace, oheň zasáhl i bazar
Znamý Egyptský bazar v Istanbulu ve středu zasáhl požár. Plameny se začaly šířit z komína více než...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x