Není tomu tak dávno, co se občanští aktivisté pyšnili tím, že se jejich zásluhou podařilo docílit toho, aby si obce mohly na svém území samy regulovat provoz loterií. V čele s Matějem Hollanem opakovali, že obce mají právo si samy rozhodovat o tom, zda na svém území hazard chtějí či nikoliv. Teď je vše jinak a stejní aktivisté se stejným Hollanem v čele naopak tyto pravomoci obcí odsuzují a požadují centrální nastavení pravidel, po kterých dlouhodobě volají i sami provozovatelé.
Co za tímto jen stěží pochopitelným obratem stojí? Napadá mne jediné možné vysvětlení. V době, kdy aktivisté velmi horlivě pracovali na tom, aby na svou stranu získali představitele obcí a měst, měli za to, že se jim jejich plán podaří dotáhnout do konce. Pár obcí, které následně podaly ústavní stížnost na to, že jim Ministerstvo financí neumožnilo vymýtit hazard z území, skutečně našli. Chybou však bylo věřit tomu, že se všichni podrobí Hollanově diktatuře – přesněji že v momentě, kdy stěžovatelům dá Ústavní soud zapravdu, všechna města a obce bez ohledu na možné negativní dopady tohoto rozhodnutí jako na povel loterie ze svých území vykáží.
Provozovatelé loterií dlouhodobě upozorňovali na to, že se tak nestane a co hůř – že nejednotnost pravidel a možnost nastavení libovolných podmínek, za kterých je v dané lokalitě možné loterie provozovat, způsobí pouze nepřehlednost, zmatek a chaos, zvýhodňování jedněch provozovatelů na úkor druhých a možnost vzniku korupčního jednání. Podmínky se totiž mohou lišit nejen obec od obce, ale dokonce i v jednotlivých městských částech. Proto zástupci loterního průmyslu dlouhodobě volají po jednotných podmínkách, které budou nastaveny centrálně a spravedlivě pro všechny. Teď už má stejný názor i pan Hollan.
Skutečnost je totiž taková, že ne každý starosta podlehl nátlaku aktivistů tím, že by se rozhodl přijat jejich diktaturu. A zdaleka ne všichni zastupitelé se nechali zastrašit tím, že pokud aktivisty neposlechnou, budou okamžitě v médiích obviněni z toho, že zajisté museli vzít úplatek, případně že blaho jejich obce a občanů jim vůbec neleží na srdci.
Představitelé měst a obcí jednoznačně dokázali, že sami nejlépe znají potřeby své obce, mají svůj vlastní rozum a dokáží zvážit všechna pro a proti spočívající v příjmech pro místní rozpočty, respektive hrozbě nezaměstnanosti a vzniku černých heren. Rozhodli se tedy tak, jak uznali za nejvhodnější, což pan Hollan ani v nejmenším nečekal. Za to teď samozřejmě musejí snášet jeho ostrou kritiku. Byl to ale sám Matěj Hollan, kdo chtěl, aby se tito lidé mohli sami svobodně rozhodnout. V čem je tedy problém? V tom, že přijali jiné rozhodnutí, než jim poradil? Uznat chybu je pro aktivisty absolutně nepřijatelný počin – proto se nyní objevila citace pana Hollana, kde navzdory všem svým dřívějším výrokům požaduje to, po čem provozovatelé volají již dlouhé roky - centrální regulaci. Hollan navíc zjistil a potvrdil i to, že obavy provozovatelů byly na místě – a tak dnes sám přiznává, že odpovědnost v rukou obcí vytváří obrovský korupční potenciál…
