Radujme se z odchodu Paroubka, ne z krize ČSSD

Po volebním Pyrrhově vítězství se zdá, že ČSSD se nachází v hluboké krizi. Ta sice asi není tak silná, jako v roce 2005, co však není, může brzy být. Sociální demokraté budou mít na vnitrostranické půtky a řeže ještě takřka celý rok a z událostí z posledních dnů se dá vyčíst, že se "do toho" rozhodli jít opravdu na krev...Hašek vs. Sobotka, Urban vs. Rath, Hašek vs. Rath, Tvrdík vs. Dimun, Paroubek proti všem...O novém vedení totiž rozhodne až jejich sjezd na jaře příštího roku a zdá se, že z proklamovaného "bratrství" mezi českými socialisty  nezůstalo zhola nic...

Jako členka ODS a kandidátka do Senátu v podzimních volbách, bych z tohoto stavu měla doslova "skákat radostí". Neskáču. Ne snad kvůli tomu, že bych najednou zahořela pro myšlenky socialismu, resp. sociál-demokratismu, či se zakoukala do pánů Sobotky a Haška a propadla jejich kouzlu. Důvod k mé skepsi k "tancování po hrobě" ČSSD je zcela jiný. Pokud totiž bude docházet k oslabování ČSSD, takřka automaticky začne tyto protestní hlasy sbírat KSČM, ale i další subjekty pohybující se na okraji politického spektra, ať již jsou označovány jako ultralevicové, či ultrapravicové.

Už jsme si to jednou prožili - nestojím o to, aby stejně jako v roce 2005 musel za pár měsíců přijít sešikovat rozvrácenou stranu nějaký diktátor typu Paroubka, který si svým autoritářským chováním následně totálně znepřátelí celou politickou scénu tak, že ani po vyhraných volbách nebude schopen sestavit vládu.

Nestojím ani o takovou ČSSD, jenž se jako na svatý Grál upne na myšlenku vlády s komunisty a tomuto cíli podřídí všechno, včetně pohřbení svých korektních vztahů s ostatními demokratickými stranami.

Stojím spíše o férový souboj politických stran, které spolu v mnoha ohledech nesouhlasí, ale v nejdůležitějších otázkách dokáží najít společnou řeč. Takovýto férový souboj však může být veden pouze stranami, které se nenacházejí ve smrtelné křeči a které nehrají každý dne doslova o svůj politický život.

Bylo by proto zcela neprozřetelné radovat se z úpadku největší demokratické levicové strany. Radujme se z odchodu Paroubka s Tvrdíkem.  Nepropadejme však prosím euforii z toho, že to v ČSSD vře a vypadá to, že ještě nějakou dobu vřít bude. Nemusí to znamenat nic dobrého ani pro nás ostatní.