Kvótování žen v politice?! Ne, děkuji!

Nově vznikající a poměrně direktivní nařízení, jež se rodí v útrobách ministerstva vnitra o počtu žen v politice, zdá se mi být nesmyslné. Ženy do politiky patří, to bezesporu ano. Vnáší tak do dříve čistě mužského prostředí ženský prvek, částečně ho kultivují a dávají mu více „ženský“ charakter. Ovšem jak může dopadnout jejich vynucené procentuelní zastoupení v politice, to právě sledujeme v přímém přenosu již několik měsíců u sociálních demokratů, kteří ne a ne najít vhodnou kandidátku na pozici místopředsedkyně strany. A ani tisíc chlapů s tím nepohne!

Kdybychom se řídili pouze průzkumy veřejného mínění, měl by být podle občanů vstup žen do politiky sice aktivně podporován, ale co se týká kvót, většina lidí je proti jejich zavedení. Zamýšlený efekt pozitivní diskriminace, jehož chtěli nejspíše autoři zákona dosáhnout, se může lehce obrátit v efekt diskriminace negativní. Selektovat takto ženy jakou nějakou „zvláštní“ skupinu se na první pohled ne všem musí zamlouvat, a to nehovořím výhradně o ženském pohledu na věc. A pokutovat politickou stranu za to, že nesplnila předepsanou normu na počet zastupitelek něžného pohlaví tím, že ji vyškrtneme z kandidátní listiny, je holý nesmysl. Počet žen v politice by měl být zkrátka a dobře věcí přirozenou. Stejně jako postupným, přirozeným vývojem moderní společnosti a její liberalizací zejména na počátku dvacátého století docházelo ve valné většině zemí světa k rozšiřování všeobecného volebního práva, o které se ženy samozřejmě více či méně hlásily. Stejně přirozenou a nenucenou by měla být snaha žen prosadit se a být úspěšnou v politice. Každá žena přeci má právo jít do politiky, stejně jako muž a je už jen na ní, jak moc dobrá a úspěšná bude a zdali se jí podaří dostat se, ať už na volitelná či nevolitelná místa jakékoliv kandidátky. Jsem přesvědčená, že politika není pro ženu tím nejlehčím povolání. Mám dvě děti a bylo mou velice příjemnou povinností jim nejdříve vytvořit zázemí a věnovat se jejich výchově, domácnosti a až poté se snažit uspět v politice. Dnes, když už děti alespoň trochu odrostly, působím několik let v komunální politice a prosadit se do ní chtělo hodně píle, osobního úsilí a vůle. Rozhodně nejsem proti vyššímu zastoupení žen v politice, ovšem to, abychom to stranám přikazovali či je za nesplnění kvót trestali, rozhodně odmítám! To je, jako bychom potrestali fotbalové mužstvo vyškrtnutím za to, že v jeho týmu nehraje třicet procent žen. Sama za sebe navíc říkám, že dostat se na kandidátku na základě kvót, bych považovala za ponižující, ba až urážlivé. Nicméně, pánové politici, to neznamená, že byste se občas nemohli ke svým kolegyním chovat více jako gentlemani. Na závěr si dovolím trochu odlehčit. Navrhuji kvóty na kvalitní politiky bez ohledu na pohlaví. Ve straně zelených mají díky kvótám ve vedení, na kandidátkách a v poslanecké sněmovně žen více, nicméně za jakou cenu? To radši samé kvalitní muže než více podobně nekvalitních političek, jakými oplývají zelení.