ČSSD:lhali jsme, lžeme a budeme lhát dokud to nepraskne

Doslova všechny vlády světa se v posledních měsících snaží najít cestu, jak se dostat z globální ekonomické krize. Přístupy jsou rozdílné, některé zabírají více, některé méně, některé vůbec. Česká republika na tom, co se dopadů hospodářské krize týče, ve srovnání s jinými evropskými státy není ještě tak tragicky. O to, abychom se vydali „maďarskou“ cestou, se však v posledních týdnech usilovně snaží především naše levice. Ve jménu socialistického fetiše jménem „všeobjímající sociální stát“, chce prohlubovat zadlužení celé republiky o další a další miliardy bez ohledu na to, jaké to bude mít dopady do budoucna.  Přesně dle starého, známého hesla „Po nás, ať přijde potopa!“

Těžko bychom hledali lepší příklad nezodpovědného a populistického chování našich socialistů, než je aktuální jednání o přijetí státního rozpočtu. Všichni jsme byli svědky toho, jak bylo jeho sestavování náročné, kolik komplikací ho provázelo, a jak dohody, které se večer vyjednaly, vzápětí s klidem a bez nejmenších výčitek sociální demokraté porušovali. Nakonec, pod hrozbou rozpočtového provizoria a vidiny negativního mediálního obrazu přistoupili na Janotův návrh rozpočtu pro příští rok. Teď ho začínají ve spolupráci s komunisty, nezařazenými a lidovci cupovat.

Zdá se, že celá situace je tam, kde byla před pár týdny. Jiří Paroubek minulý týden s otrlostí sobě vlastní opět ukázkově předvedl, jak rozbít to, co už všichni považovali za dohodnuté -dohodu na státním rozpočtu. Návrh na zrušení zdravotních poplatků a zavedení třináctých důchodů totiž opět bortí předpokládanou podobu rozpočtu a zvedá deficit téměř o jedno procento. To je v současné době doslova smrtící koktejl. Dvanáct miliard potřebných pro eventuelní naplnění těchto návrhů, by se ve státní pokladně v této době velice těžko hledalo a logicky tyto peníze budou někde chybět.

Jiřímu Paroubkovi jde o okamžitý efekt a oslovení předem vytipované skupiny voličů. Jeho heslo je „slibem nezarmoutíš“ a řídí se jím opravdu doslovně. Peníze sice nejsou, ale Paroubkovi to nevadí. Peníze slíbí tu státním zaměstnancům, tu zemědělcům, tu zdravotníkům, tu důchodcům. „Dáme všechno všem, hlavně abychom vyhráli. A že na to nebudeme mít? To nevadí , nějak bude, hlavní, že jsem premiérem…“ Pro to, aby byl oblíbený a ČSSD vyhrála volby, je schopen obětovat i budoucnost republiky.

Jednou to ale praskne a pak se možná i od našich socialistů dozvíme v nějaké jiné podobě to, co měl odvahu říci Paroubkův exsoudruh, bývalý socialistický premiér Maďarska Ferenc Gyurcsány: "Lhali jsme ráno, lhali jsme večer…Bylo jasné, že to, co říkáme, není pravda. Možnosti státu jsou zcela vyčerpány a my jsme za poslední čtyři roky neudělali vůbec nic."

Problémem je, že  Gyurcsány měl, na rozdíl od Paroubka, odvahu přiznat si neradostnou pravdu již v roce 2006…