Odchod, nikoli však konec muže, který z Čechů dosáhl nejvýš

  Začátkem roku 1922 odbytová krize v důsledku revalvace koruny zasáhla i Baťovy podniky. Několik dílen muselo být rozpuštěno, poprvé po řadě let nedošlo k růstu, ale poklesu počtu pracovníků. Obratnou obchodní politikou a snížením cen se podařilo vyprázdnit plné sklady a prodat přes 35 mil. párů obuvi, o 13 milionů víc, než se vyrobilo. Získaný kapitál byl ihned investován do dílen, vyrábějících moderní stroje, aby se dále zvýšila produktivita práce v zájmu udržení nízkých cen.

Šéf, tak se říkalo Tomášovi Baťovi, měl ve zvyku často promlouvat ke svým spolupracovníkům. Tak on zase říkal všem zaměstnancům. V jednom z projevů na začátku roku říká:

V těchto dnech jste mohli vidět u vedoucích mužů našeho závodu mnoho zachmuřených tváří. Byly znamením bojů, které prodělávají a jimiž hledají novou základnu. Žádám vás, abyste se nebáli boje a nevyhýbali se mu, i kdyby vám hrozila porážka. Bez boje není života, ale zejména není vítězství. Teď bojujeme o vítězství naší práce.

O překonání této krize neuvěřitelným riskantním snížením cen na 50% jsme si již řekli. Kromě investování do nových strojů použil peníze z výprodeje oněch 13 milionů párů obuvi na zaplacení všech dluhů, bankovních půjček a daní. Když zjistil, že pracovníci nákupu místo placení faktur žádají věřitele o odklad plateb, vydal oběžník, v němž píše: (zkráceno)

Korespondence neznamená psaní dopisů, ale vyřizování věcí a obchodu. Každý dopis, který odešleme, má být posledním slovem ve vyřízení záležitosti. Několik pracovníků administrativy odkládalo placení pohledávek tím, že psali dopisy věřitelům, nebo zamlčovali vedoucím urgence o zaplacení. To je hanba!

Ti, kteří nás upomínají, jsou v právu. Je nutné, abychom jim za to poděkovali a zaplatili ihned. Okamžité zaplacení není laskavostí. Je to povinnost. V korespondenci je hlavním psáti stručně, k věci, a bez vytáček.

Vyřizujte věci a plaťte. Je to jediná řeč, které v korespondenci rozumí každý, bez ohledu na jazyk a národnost.

(Tiskové oddělení tento vnitropodnikový oběžník uveřejnilo v týdeníku Zlín, vycházejícím ve stotisícovém nákladu. Byl čten v celé Čs. republice. Článek ale přetiskly zahraniční noviny, takže se dostal k milionům čtenářů. Baťa byl v té době sledován na každém svém kroku světovým tiskem.)

Je zde to tragické datum 12. Července. Postupme tedy roku 1932. Tehdy už byla v běhu velká průmyslová krize třicátých let.

Při tradiční baťovské oslavě 1. Máje 1932 řekl ke stu tisícům účastníků: Přátelé – spoluobčané, Máme příčinu těšiti se i dnes z našeho svátku práce. Je to proto, že i v těchto nesnadných dobách zachovali jsme si hospodářskou nezávislost na cizím kapitálu, řídíce se heslem: buďme věřiteli, ne dlužníky! Nejsme nikomu nic dlužni. Máme zaplaceny všechny daně. Máme nejlepší světové zařízení k výrobě obuvi. Máme volné a zdravé ruce, ochotné vykonat tu práci, kterou od nás požaduje nynější doba.

Průběhem času vzrůstaly obavy T. B. o vývoj poměrů v Německu. Na začátku celozávodní dovolené 1932 tam odjel, aby dohlédl na stavbu továrny v Ottmuth, a aby prostudoval osobně život a poměry v různých částech Říše. Při jízdě do Hamburku a na zpáteční cestě pozoroval v mnoha místech průvody Hitlerjugend. Pozoruje strnulý výraz v očích chlapců, pochodujících pod vlajkou s hákovým křížem a hypnotizovaných duněním bubnů, Tomáš se hluboce zamyslil. Když se vrátil do Zlína, svolal nejužší kruh spolupracovníků a řekl: „musíme se připravit na možnost války“

Je ráno 12. července 1932. Tomáš Baťa musí letět do Švýcar, kde má připraveno několik konferencí a jednání. Odlet je naplánován na časné ráno, hned po východu slunce. Jenomže letiště tone v husté mlze. Pilot Brouček ale hlásí, že všechny meteostanice na trase mají slunečno. Junkers, jednomotorový jednoplošník pokrytý „vlnitým plechem“ je připraven. Motor je rozehřátý. Čeká se, až se ta prokletá mlha zvedne nebo spadne. Znovu zjišťují počasí ve Vídni, Bratislavě, Brně i Hodoníně. Dokonce i ve Zlíně už slunko září.

V šest hodin startují do mlhy, která musí už v malé výšce pominout. Za několik minut po startu strašná rána od severu. Všichni se tam rozběhnou. Letadlo je na 3 kusy, zabořeno motorem do země. Oba muži mrtvi. Pro celý svět prvořadá senzace, pro Zlín smutek a bolest, pocit hrozné, nenahraditelné ztráty. Strach, co teď bude.

Pokud jde o další rozmach podniku, obavy byly zbytečné. Nevlastní bratr Jan, jemuž Tomáš v závěti podnik přenechal, byl stejně zdatným podnikatelem. Světový podnik Baťů rostl stále rychlejším tempem. Co tu ale chybí, je Tomášovo otcovské vedení lidí, fascinující schopnost bourat vše nevyhovující, ať se jedná o vedení korporace, nebo o práci žen v domácnosti, jeho jasnozřivé myšlení, schopnost okamžitě vyhmátnout jádro problému, stručné, srozumitelné a úderné vyjadřování, formulace předem vylučující možnosti námitek nebo protiargumenty….

Z odkazu Tomáše Bati dědicům:

První podmínkou prospívání našeho závodu je, abyste se nedomnívali, že závod je jen váš, jen pro vás. Závod nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům…. V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého našeho kraje. Bylo naší chloubou a pohnutkou k další neúmorné práci, vidouce že závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do našich krajů, že zvedá se jeho rozvojem všeobecný blahobyt a vzdělání našeho lidu. Byla to touha tvořit, poskytnout stále většímu a většímu množství našich lidí účast na výhodách, které náš závod jak spolupracovníkům, tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké ideji sloužit, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile budete ale pamatovati každý sám na sebe, jakmile přestanete sloužit svému závodu všeobecně, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně.

Takový byl člověk Tomáš Baťa.

Jedna věc je ale zvláště dnes pro nás na Tomášově díle pozoruhodná: čtete jeho projevy a úvahy a zjišťujete, že vás to ovlivňuje, že bezděky i sami hledáte jeho způsob myšlení a vyjadřování. Tedy dejme se do čtení, přemýšlení, nechme se Tomášem Baťou zdokonalovat.

Nenechte si ujít další části této vzpomínky na velikého Tomáše.

Zlín, 21. června 2009

Stanislav Vrbík, Zlín

Tento příběh je podrobněji popsán v životopisné knize Evžena Erdélyho Švec, který dobyl světa. Mohu vám ji poslat dobírkou za 100 Kč dobírečné a poštovné 84 Kč. Těm, kteří mi věří, mohu ji poslat po zaplacení předem na účet, jehož číslo bych vám sdělil SMS. Po dojití částky 100+14 poštovné, odešlu Vám ji, oznámíte-li mi odeslání spolu s identifikací plátce a svou adresou. S. V.