Co může znamenat chápání Tomáše Bati pro dnešní generaci

 Doba od čtyřicátých let 20. Století až k dnešku, začátku století 21., bude příštími generacemi posuzována jako doba krize lidského ducha, doba oslnění mamonem a zaslepenosti lidí, vulgárního materializmu, zániku mravnosti, doba krize lidství. Též éra zpřetrhání vazeb k minulosti. Chtěl bych přimět všechny lidi, ale především lidi mladé, aby kriticky zhodnotili stav dnešní společnosti a našli cestu ke změně i odvahu se na tu cestu vydat.

 Chtěl bych ukázat, že ve Zlíně žil před tou dobou úpadku muž, jehož životní filosofie vytryskla vysoko nad tehdejší způsob myšlení a konání a dosáhla až do doby, která teprve má přijít.

Chci překonat předpojatost, polovičatost, povrchnost, povýšené, duté a nedomyšlené pohrdání vzdálenou i nedávnou minulostí, projevující se dnes u většiny lidí. Pokusím se vás přivést k serióznímu postoji ke světlým stránkám minulosti, k objevování zakopaných hřiven lidské moudrosti, která nestárne. Dát vám vzor opravdovosti v myšlení a konání založeného na odpovědnosti k životu a společnosti, nesmiřitelnosti se šlendriánem, podvodem a pasivitou.

Jednou takovou zakopanou hřivnou vybroušené a cizelované lidské moudrosti je zmíněný zlínský myslitel, filosof života, práce a podnikání, Tomáš Baťa. Známý jménem, opředený výmysly komunistů a konkurentů. Protože nedostižný konkurencí a bořící komunistům jejich ideologii. Ale pozor, též zavrhovaný přecitlivělými intelektuály, jako tvrdý ve své náročnosti na pořádek a kvalitu a jako podnikatel, beroucí živobytí starodávným ševcům. Těmto měkkým povahám neušlo, že předtím textilní průmysl zlikvidoval tkalce a přadleny, že Křižík a automobilový průmysl zlikvidovali drožkáře, atd. Prostě jim to tenkrát nikdo nenapověděl a teď pohodlně dali za pravdu křiklounům.

Jaké byly okolnosti a podmínky které způsobily, že z obyčejného ševcovského dítěte vyrostl muž, který dokázal z osmitisícového dluhu na začátku svého podnikání vyrůst za necelých 40 let v krále světového obuvnictví a vytvořit životní filosofii, kterou docení teprve budoucnost?

Základní povahové rysy, především neotřesitelné sebevědomí, pracovitost, neúnavné hledání a hájení pravdy, to mu dala do vínku rodinná výchova. Byl nejmladším z osmi dětí, on už nemusel s pocitem křivdy ustupovat mladším, byl milován celou rodinou i tovaryši a učni, kteří všichni žili a spali v jediné místnosti. Od dětství byl u toho, když se vyrábělo, počítalo a počítalo, plánovala práce, jezdilo s trakařem plným zboží na trhy po okolí až po Uherské Hradiště, jako dítě oslovoval na tržišti kolemchodící s nabídkami, prožíval dny dostatku i hladu.

Už v šestnácti oslovil otce s návrhem, že to tak s tou bídou už dál nejde, že je třeba shánět objednávky a ne dělat na sklad. Otec bohem nadaný pedagog mu ihned věnoval asi 15 zlatek, s kterými ten mladíček odjel na služební cestu do Prahy. Spával na nádraží, živil se pečivem a chodil po obchodech. Když jej s výsměchem vyhodili z luxusního obchodu, kde valašské papuče nevedli, došlo mu, že musí po okrajových čtvrtích a pak skutečně přivezl objednávky a inkoustovou tužkou v sešitku psané smlouvy.

Rodina pak už nikdy nezakusila hlad.

To byl start do života ševce,“ který dobyl svět“. Byl to život plný nepřetržitého boje. Boje o zakázky, o racionalizaci výroby zaváděním strojů, technologických postupů, boj s konkurencí, s nepřízní života (všeobecná bída, hospodářské krize), boj s pomluvami a podrazy konkurence, s rozeštváváním dělníků komunisty a jimi ovládanými odbory, s levicovými novináři a nakonec ještě s levicovými organizacemi a intelektuály ovlivňovaným veřejným míněním.

Ten boj byl vyčerpávající, ale pro Tomáše Baťu vždy vítězný. Už od 1. části blogu víme, Jak osmnáctiletý Tomáš dokázal vyčerpávající, úmornou prací, splatit osmitisícový dluh dodavatelům. Hned nato se bratr Antonín, na jehož jméno je firma vedena, přiznal Tomášovi, že firmě, od které už neodebírají suroviny, podepsal nekryté směnky za 20.000 Kč. I tuto katastrofu Tomáš překonal, peníze zaplatil během krátké doby z výtěžku dílny. Je třeba zmínit ještě jeden rys Tomášovy povahy. Když těžkou lopotou zaplatil osmitisícový dluh dodavatelů, pak už, zkušenější, dvacetitisícový „dluh“ za bratra, bylo mu líto, že už nestihl zachránit od bankrotu svého otce. Ten, podobně jako Antonín, naletěl firmě Kodisch a též podepsal směnky, znamenající jeho bankrot. Jakmile se Tomáš postavil finančně na nohy, nechal hledat firmy, které doplatily na bankrot otce a vyplatil je. Bylo by to v dnešní době pochváleno? Byl by označen za blázna.

Jako charakteristiku Tomášovy obchodní i politické a ekonomické zdatnosti si vezměme krátké údobí let 1922 až 1924. Za rok do léta dvaadvacátého se průběžně zhodnocovala československá Kč z pěti centů na 10. Odbyt za hranice vázne, sklady se plní – zboží je pro cizinu o 100% dražší, musí se zlevňovat a šetřit na nákladech. Pak v létě dvaadvacátého roku přišlo k jednorázové revalvaci koruny znovu o 100%, na dvacet centů za 1 Kč. Co by s tím udělalo naše dnešní hospodářství? Myslím, že by to byl pro nás konec světa. Baťa, který s maximálním úsilím řešil tu postupnou revalvaci o 100%, kdy neklesaly mzdy, ale zboží ve skladech přibývalo, teď při vyhlášení skokové revalvace byl u toho v Praze. Odtud dojednal okamžitě se správou závodu a s odborovými organizacemi, že má-li se zachovat zaměstnanost, je nutno okamžitě zlevnit zboží o 50%, mzdy snížit od 1. září o 40% a v podnikových prodejnách prodávat základní životní potřeby za 50% cen. Dělníci a zaměstnanci to přijali. Ostatní podnikatelé a novináři se Baťovi vysmívali, že zkrachuje. Zkrachovalo mnoho výrobců exportérů, ale Baťa ne. Sklady se rychle vyprázdnily, (bylo to 13 milionů párů bot), uvolnily se v nich ležící peníze a za ně se financovala racionalizační opatření na snižování nákladů, především nové stroje.

A už příští rok, 1923 Baťa naráží na stupňující se útoky konkurentů, a to i zlínských výrobců obuvi, kteří prostřednictvím komunistů a celostátních odborových organizací navádějí zaměstnance ke stávkám, projevům neposlušnosti. Dokázali skutečně ovlivnit velký počet dělníků i odborových firemních funkcionářů. Dochází k akcím odborů firmy, směřujícím proti vedení podniku. Už na dřívějších stránkách toho blogu jsme si řekli, že Baťovi stačil jediný dopis zaměstnancům, kde vysvětlil, že dělníky přijal na to, aby si vydělávali na živobytí a ne aby házeli klacky pod nohy vedení. A že odbory podle ustanovení zákona mají pracovat pro smír a spolupráci mezi vedením a zaměstnanci. Tedy, že pokud to nedělají, porušují zákon a škodí závodu, nejvíc dělníkům, Ti by měli takové odboráře poučit, anebo z odborů vystoupit. To stačilo. Jako když utne, všechny nepravosti skončily. Ale co s těmi křiklouny – komunisty, ovládající radnici? O tom byla řeč v posledních dvou dílech 2. Části blogu. Zkrátka Baťa se rozhodl komunisty z radnice vyhnat a provedl to. Volby vyhrála kandidátka zaměstnanců firmy, hlavně díky Baťově osobní angažovanosti v předvolební agitaci.

Tehdy prohlásil vynikající český politik Švehla, že „ten švec je nejlepším politikem ve státě“.

Baťa je ve Zlíně starostou, město kvete, stavějí se nové čtvrti, spravují a budují cesty, elektrifikuje se, v továrně se stavějí nové budovy, stoupá zaměstnanost…

Je tu rok 1924, rok po volbách a druhý rok po odvážném 50% snížení cen obuvi. Daří se snižovat režijní náklady, Ale to ještě nějak není ono. Tomáš zná účast zaměstnanců na zisku, jak ji praktikuje v Americe Ford. Nelíbí se mu. Není vázána na zásluhy, je prostě za to, že je člověk zaměstnancem.

Zároveň hledá Tomáš nějakou formu samosprávy dílen. Chce, aby předávání práce z dílny do dílny bylo na obchodním podkladě, aby zde byla přísná kontrola kvality polotovarů. Rozjasnilo se mu jedenkrát při probouzení: tady, v dílně bude podíl na zisku a ne za rok. Každý týden a dělník si bude umět sám vypočítat, kolik vydělal navíc! Tento systém podílu na výsledku dílny, znamenající, že lidé v dílně sami vynalézají, jak snížit náklady či jinak ušetřit a vylepšit výrobu, je považován za nejlepší hospodářský tah Tomáše Bati.

Ukázali jsme si Tomáše Baťu v akci. K lepšímu pochopení a ocenění jeho geniality bylo by namístě uveřejnit zde několik jeho projevů. Ale opět ta délka článku, mnohé by to odradilo od čtení.

A tak Vás odkážu na minulé i budoucí články. Tam toho najdete dost. Teď ale na závěr aspoň část projevu Tomáše Bati na jeho poslední oslavě 1. Máje“

Přátelé, spoluobčané!

Máme příčinu těšit se i dnes z našeho Svátku práce. Je to proto, že i v těchto nesnadných dobách zachovali jsme si hospodářskou nezávislost na cizím kapitálu, protože jsme se řídili heslem, které máme na naší tovární zdi: Buďme věřiteli, ne dlužníky.

Nejsme nikomu nic dlužni, leda sami sobě. Máme zaplaceny všechny daně. Máme nejlepší strojní zařízení k výrobě obuvi, jaké na světě existuje.

Máme volné a zdravé ruce, ochotné vykonat tu práci, kterou od nás požaduje celá naše nynější doba.

Celá miliarda lidí na světě chodí bosa. Neumíme bohužel dosud s nimi obchodovat, ba neznáme ani jejich jazyků.

Tato práce čeká nás a naše syny, ale především čeká vás, naši mladí mužové.

Na vás spoléháme, že budete pokračovat v budování našeho prodeje, našeho města a celého kraje.

Co tedy může znamenat pochopení Tomáše Bati pro vás, naše mladá generace?

Může pro Vás znamenat, že se nadchnete pro jeho myšlení a konání, vysoce mravní zásady, zápal pro práci, hledání a okamžité řešení problémů, pro jeho zásadu, že štěstí člověka je jedině ve službě veřejnosti, v naplnění touhy tvořit. S tímto nadšením, budete-li číst Baťovy myšlenky obsažené v zachované v jeho literatuře, „nakazíte“ se baťovstvím a pak už se ve světě neztratíte, jako se neztratily tisíce absolventů Baťovy školy práce, kterých si cenili všude ve světě.

Zlín, 7. 7. 2009                                                                                         Stanislav Vrbík