6.Pokračování informací a diskuse o geniálním člověku Tomáši Baťovi

77. výročí tragické smrti Tomáše Bati je za námi, nyní budeme pokračovat ve psaní zajímavých informací z literatury a přičiněním čtenářů též v diskusi. Dnes chci reagovat na stručný příspěvek jednoho diskutujícího, který po článcích o vyhnání komunistů ze zlínské radnice položil otázku, z níž bylo cítit jakousi beznaděj. Co prý udělat s tou dnešní radnicí.

Ta beznaděj by byla namístě, kdyby už v tom, co víme o historii výměny většiny radních v roce 1923, nebyla odpověď.Co bylo příčinou, že Tomáš Baťa získal většinu voličů?

Za první to byla kritika činnosti radních, kteří hospodařili velice lehkomyslně a zadlužili město. Za druhé to byl věcný, konkrétní volební program vyřešení nejpalčivějších problémů a program rozvoje a rozkvětu města. Za třetí to byla záruka reálnosti programu, a to v osobě Tomáše Bati, o němž se vědělo, že není ničeho, co by on nedokázal. A konečně za čtvrté, na předvolebních schůzích pod dojmem převahy Baťových argumentů a přitažlivosti jeho programu zpravidla vedení stran opouštělo vlastní voliče, „visící na ústech“ Baťovcům a nechalo Baťu řídit shromáždění.
V dalším se nemusíme omezovat na jedno město, protože dnešní poměry jsou stejné v celém státě. Ve srovnání s rokem 1923 ve Zlíně jsou tyto celostátní problémy daleko hlubší, jsou tak velké, že samy zoufale volají po změně.

Pojmenujme si aspoň některé z těch donebevolajících, tak jak nám je občas prezentují novináři a televizní reportéři.
Tak především je politická situace taková, jaká může nastat jen v národě, který se neumí bránit vůbec ničemu. Zločin si tu v naprostém bezpečí vybudoval takové pozice, že je běžnými zákonnými prostředky nepostižitelný. Národ je rozdělen na mocné, kteří jsou obehnáni bezpečnostní hradbou, a plebejce, kteří umí nanejvýš nadávat, ale k ničemu se neodhodlají. Ta bezpečnostní hradba je tichý komplot, vzniklý pod heslem „krást a nechat krást“ a v němž jsou spřaženy všechny složky ochrany státu před zločinem, vyšší politici, sdělovací prostředky, mnohé soudy (za stamilionové podvody pomíněné tresty!), část policie, která přímo zločiny páchá, někteří soudci a vyšetřovatelé a státní zástupci, poslanci a ministři, vysocí činitelé samosprávy atd., atd.
Loupils a vraždils? Zneužils své funkce? A napakoval ses? Když budeš mít uznání, ochráníme tě.

Těžko je teď odpovídat si na otázku, co by s tím udělal Tomáš Baťa. On by totiž takovou situaci nepřipustil. No ale pokusme se o to.
Stál by před úkolem, jako biblický Lot, totiž najít aspoň deset spravedlivých. Dejme tomu, že by je našel. Pak by se základní postupová linie mohla nést tak, jako ve Zlíně v tom třiadvacátém.
S těmi deseti by založil organizaci, jež by postavila kandidátky do voleb. K tomu by museli najít dalších aspoň čtyři až pět stovek poctivých na kandidátky do sněmovny i do senátu. A hledali by další spravedlivé, ze kterých by pak utvořili vládu odborníků, nezávislých na politických stranách, včetně té své. A hledali by spravedlivé soudce, vyšetřovatele, prokurátory, policisty, ředitele věznic, ředitele státních podniků atd.
Vyhlásili by volební program, kde by vedle zásady profesionální vlády byl program očisty všeho veřejného života, změn zákonů, daleko přísnějších trestů za podvody, zejména majetkové, specifikovali by nově zásady nepromlčitelnosti určitých zločinů včetně některých majetkových, zásadu podstatného zvýšení minimální hranice trestů za zločiny proti veřejným penězům spáchané ve veřejné funkci, zásadu vymožení ukradených peněz i za cenu ztráty všeho majetku, a tak podobně.
S těmi deseti i s kandidáty by pak vedl na veřejnosti kampaň, v níž by se diskutovalo o volebním programu, o tom, co bude třeba po volbách dělat, a to vše po diskusi o dosavadních zkažených poměrech: zkorumpovanosti veřejných činitelů (odhalené případy), bezuzdném vysávání státních peněz, zločinných spolčení státních organizací se soukromou sférou, zločinné manipulace s veřejnými zakázkami, atd.  Tak bychom mohli pokračovat opravdu dlouho.

Kdyby to byl opravdu Baťa, tedy člověk jeho ducha, nebylo by možné nezískat většinu v parlamentě. Ta by ovšem byla nutnou podmínkou pro tuto - revoluci. 
Uvedu jeden příběh, v němž Tomáš Baťa naznačil, jak by bylo možno, skoncovat s  „ porcováním“ státních peněz při veřejných zakázkách:
(z knihy Tomáš Baťa, úvahy a projevy, 3. Vydání, Institut řízení, Praha 1990)
Obec Jaroslavice potřebovala stavět školu, neboť její děti musely docházet hodinu cesty přes pole. Pro svých 80 dětí mohla vystačit v prvním čase s dvoutřídkou vystavenou tak, aby se dala časem rozšířit na trojtřídku, popř. čtyřtřídku…
Obec Jaroslavice se Pustila se do stavby s hotovostí 19.000 Kč v pokladně…  Rozhodli se … pro stavbu trojtřídky za 257.000 Kč,…pak zjistili, že stála 526.000 Kč. Tak si obec postavila krásný stánek vědy ale tak, že je též stánkem bídy. Ani za 200 let by nezaplatili tuto stavbu. Obec je odkázána na milost prostředků zemských a státních. Tyto prostředky jsou však určeny i pro jiné obce nemající školy. Tak vidíme, že Jaroslavice připravily o možnost postavení školy nejméně tři další obce.
Takové případy jsou odstrašující příklady pro zemské úřady. Mají pravdu, že takto vybudovat v zemi školství nelze… (Tehdy existovala samosprávná Země Moravskoslezská. Pozn. autor)
Jsem toho mínění, pokračuje citace T.B., že by zemské úřady měly nechat zhotovit nejlepšími odborníkyve státě plány a  r o z p o č t y  různých typů škol pro různé obce…Zemským a okresním orgánům by pak bylo snadno dohlédnout nad jejich dodržováním a zabránit, aby obec vešla do závazků, jejichž plnění pak uvrhne do bídy celé generace.
Naši (rozuměj firemní, pozn. autora článku) stavební a školští odborníci vypracovali plány takové školy s podrobným rozpočtem a s dobrým výdělkem pro dodavatele. Dle těchto plánů stojí jednotřídka 40.000 Kč, přístavek druhé třídy 36.000 Kč. Kdyby Jaroslavice obdržely před stavbou školy takové plány, mohly ji vybudovat za 76.000 Kč a s přístavkem bytu pro řídícího učitele (38.000 Kč) za 114.000 Kč.
Vyhotovené plány, podrobný rozpočet takové školy a domku pro řídícího učitele zasíláme ve 100 vyhotoveních zemským úřadům…
Z tohoto případu je jasně vidět, že k investicím je třeba mnohem naléhavěji plánů, nežli peněz. (Konec citace.)

Dále zde už autor článku vyvozuje z Baťova textu své představy, vycházející z Baťových myšlenek.
Podle T. Bati tedy nezávislý projekční ústav by měl vypracovat plány a rozpočty schválených staveb z veřejných prostředků a předmětem výběrového řízení by měla být nabídka stavby za předem daný rozpočet. Mezi přihlášenými by rozhodl například los za dozoru notáře.  Rozpočet by byl nepřekročitelný, leč v odůvodněných případech s úpravou autorského ústavu. Nad veškerou realizací by měl dohled státní kontrolní úřad. Jde o prostředky ze státního rozpočtu nebo rozpočtu obecního, ale není třeba, aby zadavatel měl právo zasahovat do realizace, pokud se dodržuje plán a rozpočet. Stavba by se prostě zadala projekčnímu ústavu, notáři (přihlášky firem a losování), realizační firmě a kontrolnímu orgánu. Zadavatel si vlastně zadal stavbu na klíč a přijde až ke kolaudaci. Snad jedině stavební dozor by mohl vykonávat odborník, vybraný zadavatelem.

Myslím, že by Tomáš Baťa označil za projev špatného řízení firem, anebo za rozkrádání státních peněz skutečnost, že zahraniční firmy, mající několikanásobné mzdy, stavějí dálnice levněji než české. A za zločin by označil skutečnost, že ve výběrových řízeních jsou vybírány dražší české firmy. To přece znamená, že za danou částku se staví méně kilometrů dálnic, než by se dalo. Je to svévolné, nehospodárné nakládání s penězi poplatníků.

Nakonec ještě jedna má reakce na diskusi. Objevil se tam často uváděný protibaťovský argument, že Baťa zakázal odbory. To bylo tak: Nadpodnikové odborové ústředny porušovaly zákon o odborech. Ten říkal, že odborová organizace se ustavuje proto, aby udržovala smír mezi dělníky a zaměstnavatelem. Proto Baťa rozhodl, že organizace porušující zákon hlásáním třídního boje, výzvami ke stávkám kvůli vlastnímu zviditelňování se, nemají v jeho podniku co dělat. Udržovat smír může jedině odborová organizace samostatná a nezávislá jak na zaměstnavateli, tak hlavně na ústřednách. U Bati byly dvě odborové organizace. Jedna dělnická a jedna zaměstnanecká. Právě tyto organizace například sestavily kandidátku zaměstnanců firmy pro volby v roce 1923.
Zlín, 25.7.2009                                                                                                     Stanislav Vrbík

P. S.
Máte-li zájem získat některou dostupnou knihu o Tomáši Baťovi, poraďte se na telefonu číslo 602563464.