Blíží se třicáté výročí .... čeho? Revoluce? Změny režimu? Předání moci? Pro mě nejvíc třicáté výročí naděje a náhle objevené vřelosti.
Jaké mám vzpomínky ani ne tak na listopad 89. jako spíš na roky po něm?
Tak v prvé řadě je dost těch vzpomínek nepřístupných, neboť objevování utajených zákoutí dívčích těl mi zabralo poměrně dost času.
Zároveň si člověk nemohl nepřipustit co se kolem něj děje.První výjezdy do "západní" ciziny.Místo šedivé uniformity svět plný barev, často i kýčovitých ale přeci jen barev.Najednou nikdo nehlídal jestli se chodíme bavit "tou správnou" muzikou.A jedna po druhé tu začínají hrát i kapely o kterých jsem si nechával zdát při lepení plakátů které kdosi dovezl z Polska, nebo jsem je "čenžnul" u kolotočářů.U těch se taky dalo sehnat skoro cokoli.
Ale největší změna se stala s lidmi kolem.Masa bezduchých "skoro robotů" za které jsem starší generace považoval se najednou rozjasnila.Na nějaký čas se na ulicích dal spatřit u většiny lidí i úsměv.Možná jsme ještě neměli bundy západního střihu, ale jednu chvíli jsme určitě měli něco víc.Srdce na dlani. A naději. Naději, že to nejlepší nás čeká.
A taky čekalo.Jen nás potkala i řada špatných věcí.A ta řada špatných věcí u řady lidí tu naději sfoukla jako svíčku.Úsměv se stával věcí vzácnější a vzácnější.Nebudu rozebírat zda ta naděje vzala za své oprávněně, nebo zda jsme prostě jen národ studených čumáků který se moc nesměje.Sám věřím té první verzi.A netuším, zda se dalo předejít chybám při privatizacích, prorůstání zájmových skupin do politiky.Nemám nejmenší ponětí, jestli by to někdo dokázal lépe.
Ale naprosto přesně vím,kdo k nárůstu skepse a k rochnění si v často neoprávněné beznaději svítil z pozic předsedů vlád.Naprosto přesně vím, kdo by měl zpytovat svědomí a pokořit se, přijmout odpovědnost.
A také vím, kdo koho teď dekoruje zásluhou o stát.Kteří dva ješitové nás posadili ježibabě skepsi na lopatu.A dnes nejenže nepřemýšlí o tom, co šlo udělat lépe.Ale staví se do role, že za jejich vlády přeci bylo všechno nej. Že mohou mentorovat.
Za mě ale ne.Žaluji je za ztrátu úsměvů v naší zemi.A neméně za aroganci, s kterou svoje vlastní chyby hází na druhé.A je jedno, jestli je jeden elegán a druhý má svoje oplzlé bonmoty.
Díky a ahoj Filip.
