vy jen tak makat nebudete...aneb o generační výměně vážně, nevážně. A o tom, co znamená lepší život....
Než jsem nakoukl do zákulisí a útrob školy, kde jsou vedle sebe maturitní obory i učňovské školství o problému jsem věděl, ale nepřišel mi až tak žhavý. Z cizího krev netekla... tedy spíš jen odkapávala, neboť gastronomie jako taková pokles zájmu o obor kuchař/číšník pociťovala.
A často se to projevovalo až tragikomickými scénkami při náboru nových pracovních sil.
Zajímavé je, že málokdo se hrnul bez jakékoli odborné způsobilosti na pohovory získat práci kuchaře.. Ale číšníka, či servírku, to bylo leckdy kino.
"Ne v oboru jsem nikdy nepracovala, jsem zdravotní sestra."
"Ne, nikdy jsem jako číšník nepracoval, ale nic to není."
"Jasně, práci výčepáka znám velice dobře, pětkrát tejdně kalíme u Vomáčků.."
"Já tu budu stejně jen tak dva měsíce, a jsem ještě na pracáku, nešlo by to nějak udělat?"
"To víte, na stavbě mě nechtěli nechat hákovat na bubáka a přišli mě exekuce, ale tady to nějak skoulíme, co šéfe?"
A člověk toho vyslechl ještě moc a moc. Kdyby byl za jeden příběh a naivní představy o práci "na place" jeden stříbrný vlas, byl bych v ranci.
Jenže leckde ve stavu nouze i podobné případy zaměstají a ano...To jsou ty restaurace, kde se vás pětkrát zeptají co si dáte a pak vás nechají umřít hlady a žízní.Nebo, máte kliku, přežijete, ale konzumujete něco úplně jiného než jste si objednal.V nejrafinovanějším případě vás klepne pepka až při placení neuvěřitelných položek, které jste nekonzumoval.
Ona totiž práce číšníka či servírky, je úplně stejné řemeslo jako práce kuchaře, má li se dělat dobře.Není to jen bezduché, zmatené pobíhání s talíři či sklenicemi.
A jak to souvisí se školou a lepším životem?
Často potkávám na maturitních oborech studenty, kteří maturují jen proto, že naplňují představy svých rodičů o lepším životě s maturitou.Jako by řemeslo bylo nějaký cejch, který si vypálený na čele nesou mladí potupně životem.A je to i taková celospolečenská nálada.Blbá musím říct.Maturita stejně není samospasitelná.A rozhodně nezaručuje pečený holuby v prémiové kvalitě létající do huby.Pokud budete chtít uspět, stejně to bez práce nepůjde.Jakýkoli úspěch je vykoupený nějakým odříkáním a dřinou.Tak si říkám, když se dívám na děti, které střední školou prolézají s odřenýma zádama, ale jsou manuálně zručné, že to celé nastavení toho jak vnímáme práci dělanou rukama, je špatné.A že je to sakra velkej čoklík zakopanej v našem podvědomí.
Protože práce rukama fakt nesmrdí, a může člověka naplňovat.Vím to dobře sám podle sebe.
Díky a ahoj Filip.
