Co si dát pěkný dárek k třicátému výročí listopadových dní a prostě začít žít každý sám za sebe a zároveň pro všechny (nebo alespoň své blízké) ?
Člověk má občas tendence když se nedaří hledat si nějakou obezličku, kterou nezdary omluvit.
Je to dobře?Nebo špatně?Je to trošku lidské... a trošku takové naše, po Habsurské, po Německé a po Sovětské.
Do starší historie se vracet nehodlám, možná bych se prokousal až k tomu, že Bivoj toho kance ve skutečnosti neulovil...protože.
A to snad nechceme.
Zkrátka v naší kotlině se bylo nač vymluvit v podstatě od nepaměti.
Tím se nechci strefovat do našich předků, pravdou je, že se tu malému národu jednoduše nežilo.
Přesto prokázal víc než obstojnou životaschopnost a vůli k přežití.
Jedni říkají i přesto, že Habsburkové...
Druzí říkají to pro to, že Habsburkové..
Já to lakonicky shrnu:Zaplať pán Bůh.
I když na něj většina Čechů nevěří, on je má i tak rád.
Je to ostatně jeho základní funkce, díky které se drží tak dlouho ve své nevolené funkci :D
No, a momentálně tu máme blbou náladu protože Havel, nebo Klaus, či Zeman...
Dosadit si můžete v podstatě kohokoli a na kohokoli zanadávat.
Každý si najde tu svou pravdu a teorii podpořenou důkazy (ostatně, dělám to tak taky).
Ale nebylo by krásné k tomu třicátému výročí vytáhnout si hlavy ze zandelí a začít žít za sebe?
Vzít si něco od těch, kteří začínali a na výmluvy nebyl čas.
Co mít za vzor třeba Australany?
Z jakých poměrů jejich společenství vzešlo a jak moc optimismu vyzařují na první ochutnání?
Díky a ahoj Filip.
