Nejen naši komunisté k moci, ale i Hitler ke svému Zmocňovacímu zákonu dokráčel jako vítěz voleb. Ona demokracie totiž není samospasitelná. Malá vzpomínka na jedno dnešní velké výročí....
Byla středa a přicházelo jaro.
Po mrazivém únoru ve spoustě ohledů stejně chladné.
Toho dne se ztratil československý národ a nahradil jej československý lid.
Popřeli jsme velkou část vlastní historie a u dalších jejich částí došlo k bezbřehému adorování.
Ústavní soud se stal nepotřebným.
Faktické provádění základních ústavních práv a svobod občanů se stává jejich vlastním hrobem.
De fakto legalizuje represe a nezákonnosti prováděné komunistickým aparátem.
Následně vrcholí ve všech rovinách tragedie prezidenta Beneše.
Vážně nemocný muž v posledních měsících pod vlivem svého zdravotního stavu a tažen ve vleku událostí se v tomto případě vzepře.
Abdikuje a brzy na to i umírá.
Dokument následně podepisuje místo něj premiér, kterému pomohl umést cestu, Klement Gottwald.
Ústřední akční výbor Národní fronty dokončil novou Ústavu 14.4. 1948.
Parlament ji schválil 9.5. téhož roku.
Často se dneska setkávám s názorem, který obhajuje leckdy i viditelné bezpráví jeho pohybem v rámci mantinelů. Stejně často pak s názorem dehonestujícím občanská hnutí. Prý je odvoleno... zapomeňte. Zvolený má bianco šek na čtyři roky. Taková je demokracie... Jenže jak historie ukazuje, demokracie neznamená držet hubu a krok. Znamená právě ta občanská hnutí a angažovanost. Nejen naši komunisté k moci, ale i Hitler ke svému Zmocňovacímu zákonu dokráčel jako vítěz voleb. Ona demokracie totiž není samospasitelná. Zvlášť v dnešním světě zasaženém krizí, kterou naše generace nepoznala, je třeba na tento prostý fakt myslet a nezapomínat.
Díky a ahoj Filip.
