V čím zájmu dnes na Srí Lance umírají lidé ? Dokážeme vůbec ještě někdy kolotoč násilí zastavit? Nebo je to jen utopie?
Dnešek je nejvýznamnějším dnem z celého roku, tedy pro nás, křesťany.
Dnešek je ten den, který nám má připomenout zázrak vzkříšení. A já ho osobně vnímám jako zázrak samotného života.
Právě dnešní den si Zlo opět vybralo jako den k útoku na bezbranné.
Víra sama o sobě zlem není.Ač spousta blogerů ani čtenářů se mnou nebude souhlasit. Ale je stejně jako cokoli jiného co má vliv na naše životy strašně snadno zneužitelná.A holým faktem poledních let je, že je to Islám, kdo je zneužíván nejvíce. Tím nechci předjímat kdo za dnešními útoky stojí.Jak křesťany, tak muslimy tam nemají v lásce budhisté..
Bolest, která tato zvěrstva vždy provází rodiny pozůstalých se často nedá léčit. Sám nevím, je li má vlastní víra natolik pevná, abych nechtěl alespoň její část hodit zpátky. A kolotoč nenávisti a násilí se tak dál točí. A nedá se z něj sestoupit i když je vám z něj zle.
Dnes si připomínáme den, kdy nám Ježíšův příběh řekl, že je to špatně...
Ale jsou to prosté lidské pudy sebezáchovy, které nám velí nenechat se sežrat. A chce se mi věřit dvěma věcem.
Že ani víra po nás nechce vystavovat se dobrovolně a radostně Zlu, aktivně vyhledávat své sebezničení.A ještě přitom jásat.
A za druhé, že se nestaneme v pochopitelné sebeobraně tím samým Zlem, které trhá na kusy těla svých obětí a stejně obratně pak na kousíčky cupuje duše jejich pozůstalých.
Snad příště u něčeho veselejšího ahoj Filip.
